Spánek byl tím jediným, po čem Zeth i přes únavu netoužil. Měl obavy, že by ho pronásledovaly noční můry. Sny, ve kterých by se prolínal Monato, kterého znal se Sunonem, který byl jeho minulostí. Podmínka mlčení mu nepřišla tak děsivá, protože by mu stejně nikdo nevěřil.

Vzpomněl si na to, jak si z něj Monato utahoval, jak vtipkoval, že je mimozemšťan. Jak si vůbec mohl dělat z něčeho takového legraci? Copak mu vůbec nevadilo utahovat si sám ze sebe?

Odpověď byla jednoduchá. Nevadilo, protože po tom množství životů, které tady prožil, považoval Belecu za svůj domov. Aspoň tak to říkal Faith. Pro něj byla Averaga jen vzdálenou minulostí.

„Uvědomujete si, že to zní jako nějaká hodně podivná pohádka? A vy po mě chcete, abych tomu věřil? Mám věřit tomu, že vy, Monato, Call a dokonce profesor Tess jste tisíc let stáří mimozemšťané?“

„To není přesné, Zethe. Nejsme staří tisíc let, jen se spoustu let neustále reinkarnujeme. Pohlížíš na nás jako na cizince, ale to už dávno nejsme. Žijeme i umíráme tady na Belece. Máme rodiny, práci, přátele a nijak se neodlišujeme od belečanů. Ani svou mocí, protože ji nepoužíváme. Ne, pokud to není otázkou života a smrti. Neřekl jsem ti to proto, abys nás soudil, ale proto, abys neztrácel víru v Monatův návrat. A taky, abys věděl, proč musí jít tak tvrdě po tvém bratrovi.“

„Chtěl jste říct po svém, ne? Nebo po našem? Je to opravdu k smíchu.“

„Jsi v klidu,“ konstatoval Faith a Zeth se začal smát.

„A zbývá mi něco jiného? Mám křičet? Mám se s vámi hádat? Mám utéct? Řekněte, co byste na mém místě dělal vy?“

„Nevím, Zethe. Často jsem přemýšlel, jak bych reagoval na Morenově místě, ale nikdy jsem na to nepřišel, takže ti nemůžu odpovědět.“

„Když jsem nastupoval do čtvrtého ročníku, nečekal jsem, že potkám někoho, kdo mě bude tak zajímat. Monato byl někým, kdo mě zaujal už první školní den svým oblečením a nenávistným chováním. Nejprve jsem si myslel, že jednoduše nenávidí všechny kolem sebe, ale ukázalo se, že je to směrované proti mně. O to víc mě zajímal. Chtěl jsem vědět, co proti mně má a proč se obléká jako kdyby byla neustálá zima. Kdybych už tehdy vycouval, možná by mi ubylo starostí. A možná taky ne. Nevěděl bych, co je můj bratr zač. Nezjistil bych, jak těžký život mají lidé kolem mě. Nezískal bych skvělé přátele ani bych se nesetkal s vaší rodinou. Nezažil bych spoustu úžasných věcí a pořád bych žil ve své uzavřené bublině. Nebo spíše přežíval. Po všech těch zjištěních bych měl utéct a sám sobě se divím, že jsem to neudělal a dokonce jsem se ani nezbláznil, protože by to jistě bylo na místě. Jsem v klidu, tedy v rámci možností, protože někde uvnitř mám pocit, že tohle je to, co znamená žít. Zažívat děsivé i nečekané zvraty a zjišťovat, že svět není jen černý nebo bílý. Nečekaně mě neděsí to, kým jste ani jakou máte moc, ale to, že stejnou moc má i Rodlen.“

„Řekl ti Monato, proč se k tobě tak choval? Proč na tebe působil dojmem, že tě nenávidí?“

„Vlastně ani ne. Řekl jen, že to není nenávist,“ povzdechl si Zeth.

„Neměl bych ti to říkat, ale obávám se, že Neo to proti tobě bude chtít použít. Zapamatoval jsi si, kdo byl Varm?“

„Monatův nebo teda Sunonův manžel. Je to ten člověk, kterého použili v té vzpomínce, která měla Mona dostat na dno,“ odpověděl Faithovi.

„Zkráceně ano. Už jsem to říkal, Nejvyšší využil toho, jak moc Sunon svého muže miloval. Teprve nedávno Monato zjistil, že celá ta věc byla jen falešnou vzpomínkou, ale do té chvíle Varma nenáviděl. To, proč se choval nenávistně k tobě má původ právě u Varma.“

„U Varma? Co já s ním mám společného?“

„Všechno a nic. Je to neuvěřitelné, ale jsi jeho věrnou kopií. Sám jsem byl překvapený, když jsem tě poprvé viděl. Monatova nenávist pramenila z toho, že měl na očích vzhled někoho, kdo mu nesmírně ublížil. Naštěstí pro vás oba, Monata vždycky zajímalo, jaký je člověk uvnitř. Musel jsi ho přesvědčit svými vlastními schopnostmi, jinak bys neměl šanci se k němu přiblížit. Paradoxně, tvůj vzhled ti to velice ztěžoval. Neumím si představit, jak velký vnitřní souboj se v Monatovi odehrával. Viděl, že se snažíš a že nemáš žádné špatné úmysly, že své jednání myslíš upřímně a zároveň se díval do tváře člověku, který ho zradil. Proto si stojím za tím, že jsi výjimečný a je to i důvod k tomu, že ti tohle všechno vyprávím,“ vysvětlil mu Faith a Zeth byl poprvé opravdu v šoku.

„Takže jsem vlastně náhradou za jeho manžela? Nebo, co vlastně jsem? Jak je možné, že vypadám jako někdo z vaší planety?“

„Poslouchal jsi mě, Zethe? Ve chvíli, kdy se s tebou Monato začal přátelit, ještě pořád neznal o Varmovi pravdu a nenáviděl ho. Nejsi náhrada, ty jsi mnohem více, protože ti dovolil dostat se do jeho nitra i přes nenávist, kterou cítil. Miluje tebe, ne tvůj vzhled. Možná jsi to tak neviděl, ale tvůj boj musel být těžký a přesto jsi vyhrál. To, proč vypadáš jako Varm, to bohužel nevím. Vím jen, že Monatovi záleží na Zethovi ne na Varmovi. Rozhodně ne tak, jako na tobě. Nepřemýšlej o sobě jako o nějaké náhradě, protože jí nejsi. Chci jen, abys to věděl. Pak tě tahle informace už totiž nezasáhne. Myslím, že tohle Neo zkusil i na Monata, bude se snažit zasáhnout jeho slabiny.“

„Slabiny?“

„Sunon i Monato mají tutéž slabinu. Bojí se, že někdo použije jeho blízké proti němu. Proto si nikdy s nikým nevytvořil žádný bližší vztah, nikdy si k sobě nikoho příliš nepustil. Ty ses stal jeho hnacím motorem a zároveň slabinou. Udělá vše pro to, aby se za tebou vrátil, v tom ho poháníš kupředu, ale jsi taky tím, kvůli komu se vzdá.“

„Jako kvůli Callovi?“

„Ne. Calla zachránil, protože se jednalo o rodinu a protože měl plán. Kvůli tobě by se vzdal kdykoliv, aniž by měl nějaký záložní plán.“

Klidný? Sakra, vůbec nebyl klidný! Opravdu se zbláznil? Nestačilo mu, že se zamiloval do muže, musel si vybrat nejlepšího vojáka mezi specialisty a aby toho nebylo málo, tak je to i reinkarnace z jiné planety! Měl byl utíkat tak daleko jak jen bylo možné, ale nedokázal to. Nemohl po tom všem jen tak utéct. Ne, když se Monato bude chtít vrátit právě kvůli němu. Nakonec, i přes všechny tyhle šílenosti, ve chvílích, kdy byl s Monatem se cítil šťastný. S každou další informací, s každým dalším tajemstvím se utvrzoval v tom, že se nevzdá. Bude při Monatovi stát až do konce.

„Tvůj táta měl pravdu, je mi jedno odkud jsi nebo jakou silou disponuješ, chci jenom, aby ses vrátil,“ pronesl tiše k otevřenému oknu, jako kdyby ta slova snad mohla dosáhnout až k Monatovi.