Moren si prohlížel Zetha i Faitha a usilovně se snažil přijít na důvod změny jejich výrazů. Zeth byl mnohem více zamračený než obvykle, ale zároveň se tvářil klidněji a jistěji než bývalo zvykem. A Faith byl evidentně spokojený. Ti dva spolu často mluvili a Moren začínal mít podezření, zda Faith Zethovi neprozradil něco, co mělo zůstat tajemstvím. Snad by nebyl jeho bratr takový blázen? Hned vzápětí si odpověděl. Ano, byl.

Přestal je pozorovat a raději začal připravovat talíře k večeři. Od doby, kdy v domě nebyl sám, vařil každý večer. Dělalo mu to radost a aspoň na okamžik se zbavil dotěrných myšlenek týkajících se Monata a jeho uvěznění.

„Chceš pomoct?“ ozval se Faith a Moren se na něj zamračil.

„Myslíš, že chci přijít o všechny talíře? Prosím tě, radši seď a vůbec se nehýbej. Buď rád, že nemáš do kuchyně zákaz vstupu.“

„Já bych mu ten zákaz dala,“ zasmála se Honesta když vcházela. Zamířila rovnou k Morenovi.

„Ukaž, já ti pomůžu,“ pronesla a pak ztišila hlas. „Můžeme si potom promluvit? V soukromí?“

Moren se na ni překvapeně podíval a přikývl. Od zjištění, že je její otec, s ním žádný čas o samotě netrávila. Ne, že by se mu vyhýbala, ale taky ho nevyhledávala. Muselo se tedy jednat o něco vážného.

„Víš, co je nového, Zethe?“ ptal se Keram mladíka a zdálo se, že se Zeth konečně vrátil ze svého světa zpět do reality.

„Netuším, ale předpokládám, že mi to jistě řekneš.“

„V příštím školním roce budeš mít o jednu ohromnou zátěž méně,“ pronesl vítězoslavně Keram.

„Zátěž? Už tě nebudu muset budit v hodinách?“ zeptal se kamaráda a způsobil u všech přítomných uchechtávání.

„Tohle není zátěž, ale služba kamarádovi,“ zašklebil se Keram, ale pokračoval, „nicméně, zátěž jménem Aisha, tě už více nebude otravovat. Přestoupila na zahraniční školu.“

Zeth se zakuckal a letmo pohlédl na Faitha. Rychle nasadil překvapený výraz. „Opravdu? A proč?“

„Říkala něco o kvalitnější výuce a lepším pochopení jejího nadání,“ odvětil s pokrčením ramen Keram.

„Nadání? Jaké ta má nadání? Leda tak srát lidi kolem sebe,“ odfrkla si Honesta. „Možná nepřenesla přes srdce, jak ji Monato setřel.“

„Co jí vlastně tehdy řekl?“ ptal se Zeth. Pamatoval si scénu, kdy Monato přivedl Aishu k slzám.

„To mi nechtěl říct, ale vím, proč usilovala o naše vyloučení. Za prvé, nenechala si vymluvit, že s Monatem nechodím, za druhé, Mon ji fakt drsně odmítl a poslední kapka byla, když jí řekl, že je jako záchodová mísa,“ odpověděla Hony a posadila se ke stolu.

„Aishina matka už dlouho chodí s ředitelem Bergansem a Monato téhle informace využil. Má své chodníčky, jak zjišťovat informace o ostatních, ale o tom, že vás to děvče chtělo nechat vyhodit slyším poprvé,“ vložil se do hovoru Moren, který si také sedl a popřál všem dobrou chuť.

„Předvedla úctyhodný výkon, když si Monata dokázala znepřátelit hned první den školy. To nezvládl ani Ress a to je co říct. Možná, kdyby ho nebalila tak okatě, ale to, co předváděla? Vlastně tys to ten první den s ní řešil, že, Zethe?“ obrátila se Honesta na mladíka.

„Řešil je silné slovo, dovedl jsem ji do ředitelny a nahlásil, že tě chtěla uhodit. Zbytek byl na řediteli. Teď už rozumím tomu, proč nebyla potrestaná.“

„Uhodit?“ vyhrkli Moren s Faithem svorně.

„Ale no tak! Nepovedlo by se jí to, ani kdyby tam Mon nebyl. Dovolila jsem si podotknout, že make-up ani plastika nenahradí mozek,“ zasmála se Honesta a Zeth si všiml, jak se na ni Keram pyšně podíval. Jeho pohled všem říkal Jo, to je moje holka.

„Domníval jsem se, že od doby Resse tyhle problémy zmizely,“ povzdechl si Moren ztrápeně.

„Lidská zloba nikdy nevymizí, ale mě je to jedno. Aspoň mě nikdo nemůže přirovnat k záchodové míse. Znáš mě, tyhle věci mě nerozhází. Vždycky se někdo takový najde a já jim jejich názory neberu. Taky se mi spousta lidí nelíbí,“ pokrčila rameny dívka a věnovala se jídlu.

„Máš pravdu,“ ozval se Faith, „vždycky se takoví lidi najdou. Hlavně, když to nedopadne jako s Ressem.“

„Co se stalo?“ zeptal se Keram a u stolu zavládlo naprosté ticho a nikdo se neměl k odpovědi.

„Ress byl zmetek, stejně jako jeho rodiče. Kvůli němu a jeho partě musela Hony přestoupit z prestižní školy na tu nejobyčejnější základku a Monato šel s ní. Nikdy jsem nepotkal tak zákeřné dítě, které by se ničeho neštítilo, jako byl on. Nemám ve zvyku radovat se z cizího neštěstí, ale když celá jejich rodina zemřela při autonehodě, potěšilo mě to,“ promluvil Call mezi dveřmi.

„Calle!“ napomenul ho Moren, ale mladík se jen zašklebil. S modřinami, kterými měl posetý obličej to vypadalo vskutku děsivě.

„Omlouvat se za svůj názor nebudu, strýčku. Lítost patří lidem, ne zrůdám. Přišel jsem ti říct, že hlášení máš na stole. Rád bych zůstal na večeři, ale táta byl celkem neoblomný v tom, kde bych měl večeřet,“ usmál se Call a zamával jim na pozdrav.

„Připomeň Propenovi, že máte pohotovost! Ne, že to budete přehánět s pitím,“ zavolal za ním Moren se smíchem.

„Jasně!“ ozvalo se z chodby a chvíli na to bylo slyšet zavření dveří.

„Asi jsem se neměl ptát. Omlouvám se,“ řekl Keram a Faith zakroutil hlavou.

„Když se lidé nebudou ptát, tak nic nebudou vědět. Je to jen otázka, nicméně my o Ressovi nemluvíme. Nejen ze slušnosti vůči Honestě, ale taky kvůli našemu vlastnímu vzteku. Tehdy situace eskalovala do té míry, že se zapojila kompletně celá naše rodina včetně mé ženy. A ani slavní Ridovi, kteří se svou mocí dokáží téměř cokoliv, nezmohli v dané situaci vůbec nic. Byl jsem nucen to sledovat z povzdáli a vím, že jméno Ress si každý bude pamatovat do konce života. Nemůžu říct, že bych s Callem nesouhlasil,“ pokusil se o vysvětlení Faith. Honesta se chystala něco dodat, ale místo toho vytáhla z kapsy vibrující telefon a s omluvou opustila místnost.

Moren se za ní chvíli díval a pak stočil pohled na Kerama. „Myslím, že není potřeba popisovat, jak probíhala Honestina šikana od nadávek až po facky,“ pronesl vážně. „Tohle bylo něco, s čím si Hony i Monato věděli rady. Bohužel, jejich nadhled se Ressovi a jeho kamarádům nelíbil. Zamkli Honestu ve skladu nářadí, polili dveře benzínem a zapálili. Věděli, že se spustí alarm a někdo ji zachrání, chtěli ji jen postrašit. V té době se jí podařilo zbavit traumatu z ohně, ale jejich akce ho bohužel obnovila v plné síle a už se to nepodařilo napravit.“

Sotva domluvil, Hony se vrátila a tvářila se téměř zoufale.

„Stalo se něco?“ zeptal se Zeth dříve než kdokoliv jiný.

„Jak se to vezme,“ povzdechla si dívka a pokračovala: „Monato zařídil, že přes prázdniny nebudeme vystupovat v Ginu, logicky. Jenomže teď volal pan Frisk, že by potřeboval naše vystoupení obnovit, protože jim rapidně klesla tržba. Rád by, abychom příští pátek vystoupili jako obvykle a nijak zvlášť neřešil, že Monato stále není zpátky.“

„A co budeš dělat?“ zajímal se Keram a snažil se nedat najevo, o čem mluvili, než se vrátila. Nedokázal udržet tak klidnou tvář jako Zeth, ale Hony si naštěstí ničeho nevšimla.

„To je zajímavá otázka, K. Reálná šance, že se do té doby Monato vrátí a bude schopný vystupovat, je mizivá. Pokud tedy nechci přijít o práci, musím sehnat tanečníka a nacvičit na příští pátek vystoupení.“

„Aha a kde někoho takového seženeš?“

Tahle odpověď zajímala všechny u stolu. Zeth byl možná zvědavý ze všech nejvíce. Nějak si nedokázal vedle Honesty představit někoho jiného než Monata.

„To opravdu netuším. Z lidí, které znám a kteří se tanci opravdu věnují, je pouze jeden, který by byl schopen Monata zastoupit. Jen si nejsem jistá, koho z nás dvou by po svém návratu Monato zabil dříve, jestli mě nebo jeho,“ zaúpěla Hony. Zeth ani Keram netušili o co se jedná, zato Moren s bratrem se začali uchechtávat.

„Nevím, nevím, ale obávám se, že by tě zabil už jen za tu myšlenku, zlatíčko,“ pronesl sladce Faith a Moren mu přikyvoval.

„Nejsem si jist, jestli by vůbec takové riziko podstoupil. Myslím, že se Monata fakt bojí.“

„Tak vám tedy děkuji za podporu,“ odsekla nevrle Honesta.

„Rád bych, aby můj syn neskončil ve vězení, takže tě v tomhle opravdu podpořit nemůžu. Měla bys přijmout fakt, že dva nejlepší tanečníci z Normovy školy se prostě nesnáší. Vždyť nemohli jet ani ve stejném autě!“

„Jo, já vím, ale co jiného můžu dělat?“

„Já bych měl nápad,“ řekli Moren s Faithem zároveň a překvapeně se na sebe podívali.

„Ani nad tím neuvažuj, Morene!“ zavrčel Faith.

„Já? To spíš ty bys měl přestat přemýšlet nad blbostmi,“ odvětil neústupně Honestin otec.

„Nechcete mi místo vaší soukromě debaty říct, kdo vás napadl?“ skočila jim netrpělivě do řeči Honesta.

„Moren!“

„Faith!“

Oba se na sebe podívali vražednými pohledy a Honesta se hlasitě rozesmála. Smála se tolik, že ji tekly slzy a svým smíchem postupně nakazila všechny kolem sebe.