Desítka mezi sebou měla vždy dobré vztahy. Byli vojáky, kteří se museli vzájemně podporovat a společně zvládat překážky. Jeden za druhého byli ochotni bez váhání položit život, ale vždycky se snažili najít jiné řešení. Tak proč to neudělal Monato?

Propen a Bai byli těmi, kteří se o děsivém výsledku jejich mise dozvěděli až po jejím skončení. Z jejich výrazů se nedalo vyčíst jestli byli naštvaní nebo měli obavy. Ani jeden nikdy nezažil situaci, kdy by se velitel Desítky obětoval pro záchranu jednotky. A nebyl to obyčejný velitel, by to Monato. Ten, kterého brali jako svou rodinu, který se nikdy nespokojil jen s jediným plánem a který byl nejlepší z nejlepších. Po vyslechnutí událostí, které se staly, když byli v bezvědomí, ani jeden nedokázal cokoliv říct. A člověk, pro kterého se Monato obětoval pro ně stále zůstával záhadou.

K Monatovu domu do kterého je zástupce svolal, přijeli v naprosté tichosti. Nikdo cestou nevtipkoval ani nemluvil. Monatova ztráta zasáhla všechny stejně, ale jak se zdálo, Talon na tom byl hůře než ostatní. Byl mnohem zamračenější než obvykle a zjevně ho něco užíralo.

Když vcházeli do pokoje, kde se měli sejít s Morenem střetli se ve dveřích se Zethem. Zamumlal něco jako pozdrav a opustil místnost. Kromě Baie a Propena se všichni ostatní za mladíkem zvědavě ohlíželi.

„Kdo to byl?" nevydržel mlčet Dix.

„Monatův přítel," odpověděl s povzdechem Bai, ale sám nechápal, co Zeth v domě dělal.

„Přítel jako přítel nebo jako kamarád?" ujišťoval se Dix, protože se domníval, že Monato je sám.

„Přítel jako přítel, Dixi. A přestaň se vyptávat," odsekl pro změnu Propen a Dix opravdu zmlkl.

Ukázkově se postavili do řady před Morenův stůl a Talon, ač nerad, ohlásil jejich nástup.

„Jednotka Černá Desítka, zde, pane!"

„Pohov," zavelel Moren a pokračoval: „Prope, Baii, jak se cítíte?"

„Jsme v pořádku, pane," odpověděl Propen za oba a Moren si úlevně oddechl.

„A ostatní? Všichni v pořádku?"

„Ano, pane!"

„Výborně. Jak se od vás očekávalo, vaše mise na záchranu zajatců byla úspěšná, gratuluji. Odvedli jste skvělou práci," pokusil se o úsměv Moren, ale vzápětí zvážněl. „Talonovo hlášení bylo dostatečně detailní, takže se k němu nebudu nijak vracet. Postupy znáte, budu potřebovat hlášení i od každého z vás, tak na to myslete. Předpokládám, že všichni víte, proč jsem si vás zavolal. Monatovo uvěznění bylo nečekaným zvratem, který překvapil všechny včetně mě. Jsem rád, že jste dodrželi o co jsem vás žádal a neřekli Propenovi s Baiem, kdo byl oním zajatcem," pronesl vážně Moren a oba jmenovaní se nevěřícně podívali na své kolegy.

„Podle protokolu, bych měl sedm z vás požádat o podepsání mlčenlivosti a vám dvěma nic neříct, ale z vážných důvodů tento protokol poruším. Muž, kterého povstalci zajali je vojákem, který se dlouhodobě podílí na získávání informací o jejich aktivitě. Během svého pobytu ve vězení nasbíral informace, které byly jasnou stopkou pro vaši misi. Bohužel se za mnou s těmito informacemi dostal až den po vašem odjezdu. Jak všichni víte, ztratili jsme s vámi kontakt a nemohl jsem vás odvolat zpět. Proto bylo rozhodnuto, že vás bude následovat, aby vás včas varoval. Jeho odjezd se bohužel také zdržel, protože byl přítomen pokusu o atentát na mou osobu." Moren se odmlčel. O tomhle nikdo z Desítky nevěděl. Netušili, proč se nehlásili na velitelství, ale museli přijet do tohoto domu.

„To je taky důvodem proč úřaduji odtud. Zpět k tématu, síla špehů na velitelství se plně projevila, protože na něj čekali povstalci hned za hranicemi Rudých plání. Byla to past, které neměl šanci se vyhnout. Vůdce povstalců ho chtěl živého, protože věděl, že tím získá Monata, což se mu samozřejmě povedlo. Nicméně, díky svému zajetí získal další užitečné informace, takže se jeho mise také dá považovat za úspěšnou. Propene," obrátil se na svého přítele, „proč se na chvíli neposadíš?"

Propen se na něj zmateně podíval, ovšem z Morenova výrazu pochopil, že to není přátelská nabídka, ale rozkaz. Posadil se do křesla a sledoval, jak Moren kývl na maskovaného muže, který stál celou dobu za jeho zády. Ten odešel a za okamžik se vrátil v doprovodu mladého muže. Jakmile ho Propen uviděl, okamžitě vyskočil na nohy.

„Počkat! Co ty tady -!" začal, ale vzápětí zmlknul. Uvědomoval si, co to znamenalo.

„T-ty? Takže máma?" dostal ze sebe přiškrceně a klesl zpět do křesla.

„Přesně tak, Propene. Tvůj syn je členem jednotky nula. Poslední roky bylo jeho úkolem získávání informací o vnitřním fungování povstalců a jejich cílech. Co se týče napadení Soi, nikdy ji opravdu nenapadl. Potřeboval se dostat do vězení, ale tys každý jeho problém vždy vyžehlil. Proto jsme požádali Soi o spolupráci," vysvětlil šokovanému Propenovi.

„Soi to ví?"

„To, že je Call voják zjistila teprve nedávno, ale ano už to ví. Pouze jsem ji požádal, aby ti nic neříkala, chtěl jsem ti to sdělit sám."

„Počkej, ale jak s tím souvisí Monato? Copak povstalci nevěděli, že Calla nenávidí?" zeptal se Bai. Byl u toho, když se Monato vydal tenkrát Calla hledat a když ho málem umlátil.

„Pochybuji, že by to věděli. Počítali s tím, že Monato nenechá syna své tety v jejich rukou. Teď se však dostáváme k druhé části našeho dnešního setkání. Chci vědět, co víte o Monatových plánech."

Nedával jim čas vstřebávat informace, protože chtěl odpovědi a chtěl je rychle.

„Monato s námi své plány neprobral, pane," ozval se Ray a všichni s ním souhlasili. Všichni až na Talona. On věděl, jaký byl Monatův plán, ale dostal od něj příkazem nesdělovat ho Morenovi.

„Talone? Tebe Monato stanovil velitelem, taky ti nic neřekl?" zeptal se Moren přímo a Talon věděl, že mu nemůže jen tak beztrestně lhát.

„Neznám detaily, ale vím, jaký byl Monatův plán po zajetí. Při vší úctě, pane, dostal jsem od velitele rozkaz vám nic neříct," odvětil Talon a v duchu Monata proklel.

„Víš, jakou zprávu mi Monato poslal?"

„Ne, pane, to nevím. Byla to zpráva pro vás, nečetl jsem ji," odpověděl dočasný velitel Desítky.

„Monato chce, abych nechal srovnat celý důl 12 se zemí. Stále mi nemáš, co říct?" nadzvedl obočí zástupce, protože poznal, že o téhle části svého plánu se Monato Talonovi nezmínil. Přesto byl voják neoblomný.

„Pane, velitel mi dal jasný rozkaz, který platí do okamžiku, kdy ho sám neodvolá. Vím, že teď porušuji zákon, protože velitelem speciálních jednotek jste vy a mou povinností je odpovědět, ale pokud poruším rozkaz velitele jednotky, je to taktéž porušení zákona. Monatův rozkaz byl vydán dříve než váš, proto ho uposlechnu."

Moren si opřel bradu o složené ruce a mlčel. Členové Desítky trpělivě čekali, jak se situace vyvine. Nebylo standardem, že by se někdo zástupci postavil. Maskovaný muž, který nejspíše byl Morenovou osobní ochrankou, k němu přistoupil a položil mu ruku na rameno a když zástupce vzhlédl, jen krátce zavrtěl hlavou. Moren si povzdechl a promluvil.

„Jediným důvodem, proč tě nepotrestám, Talone, je tvá loajalita vůči Monatovi. Poslouchání rozkazů za jakýchkoliv podmínek je něco, co dokážu ocenit i já. Taky znám Monata, takže jistou představu o jeho plánech mám. Zeptám se tě jinak. Jakou šanci na úspěch jeho plán má?"

Talon nepřemýšlel a odpověděl okamžitě a s naprostou jistotou: „Podle všeho, co o Monatovi a jeho plánu vím se domnívám, že téměř stoprocentní. Musela by nastat hodně vážná situace, která by jeho šance snížila, přesto si myslím, že by se udržel minimálně na sedmdesáti až osmdesáti procentech."

„Situace ve které se Monato nachází je přinejmenším vážná. Jeho zdravotní stav není dobrý a vůdce povstalců by ho velice rád viděl mrtvého. A jsem si jist, že se nesmíří jen s jeho smrtí, ale bude chtít, aby trpěl," popsal aktuální situaci Moren a Talon se začal mračit. A nejen on. Všichni muži si vzpomněli na Cartera a Monatovo prohlášení, že ho povstalci chtějí živého.

„Monato si byl jistý tím, že ho povstalci chtějí mít živého," ozval se Propen, který se konečně vzpamatoval.

„Ano, to byl Rodlenův původní plán. Sbíral všechny informace o Morenovi, Monatovi a zbytku rodiny. Chtěl Monata použít jako páku na zástupce. Bohužel našel lepší a účinnější způsob, takže se pro něj Monato stal jen příliš silným nepřítelem, kterého je potřeba zničit. Taky zastává názor, že pokud padne Monato, Desítka nebude tak silná, aby ohrozila jeho plány," zapojil se do rozhovoru Call, který do té doby stál stranou. „Tohle je něco s čím Monato nepočítá.

„Tale, Monato dal rozkazy tobě, ale ne mě," promluvil nečekaně Seraph a obrátil se na Morena. „Kromě usvědčujících dokumentů jsme taky našli mapu tajné chodby. Vedla od dolu 12 do vesnice a odtamtud do míst, kde jsme nechali R-očko. Domnívám se, že tohle je Monatův plán. V jedné věci se ale mýlíte. Věděl, že ho chtějí zabít."

„Jak to myslíš?" ptal se obratem Talon, aniž by jakkoliv komentoval Seraphova předchozí slova.

„Monato mezi řečí zmínil, že ho povstalci buď použijí proti zástupci nebo zabíjí, ale že je připravený na obě varianty. Domnívám se, že věděl, do jakého rizika jde."

V místnosti zavládlo ticho, které po chvíli přerušil Moren.

„Přiznám se, že tahle situace se mi ani trochu nelíbí, už jen proto, že někoho vůbec napadlo použít proti mně mou rodinu. Pořád jsem doufal, že někdo z vás alespoň náznakem vyjádří vůči Monatovi a jeho plánům nedůvěru, abych mohl postupovat podle sebe. Ovšem vy všichni v něj máte absolutní důvěru a evidentně je opravdu dobrým velitelem. Týden. Pokud se do týdne Monato neozve, půjdete ho odtamtud dostat."