Seděli v ohromném obývacím pokoji, který Moren používal jako pracovnu a Honesta jim vyprávěla o velkém odhalení tajemství, které Monato měl s Natem a Suzy. Jak se ukázalo, ti dva tvořili pár a Suzy čekala dítě. Monato jim pomáhal s úřady, bydlením i školou a prací. Hony z toho byla nadšená, ale Zeth ji pořádně nevnímal. Hlavou se mu honila slova, která nechtěně vyslechl.

„Neo to dělá, aby nás zahnal do kouta, Faithe. Děsivé na tom je, že nevynechal ani vlastního bratra.“

„A jak to tedy vypadá? Podařilo se nějaké studenty dostat pryč?“

„Z šedesáti, kteří byli na novém seznamu jich pětadvacet zůstalo. Většina rodičů neváhala a okamžitě své děti zapsala na zahraniční školy.“

„A mezi těmi, kteří zůstali…?“

„Je mezi nimi Zeth, Honesta i Keram. Zethovi rodiče o nějakém přepisu nechtěli ani slyšet. Jeho máma se vyjádřila naprosto jasně, chtěl na tuhle školu, tak ať si ji udělá se vším všudy, že je dospělý. Honesta a Keram se musí rozhodnout za sebe. Jeho rodiče řekli, že ho podpoří v čemkoliv, ale nebudou rozhodovat za něj.“

„Budeme jim muset říct pravdu, Morene, ale obávám se, že ani jeden z nich nevycouvá. Všichni tři jsou paličatí.“

„Jak jim to chceš říct, Faithe? Na vaší škole bude výukový program do kterého jste byli vybráni? Naučíte se přežít v divočině, bojovat a střílet, ale pak pojedete na exkurzi, ze které se nikdy nikdo nevrátí? Co myslíš, že mi řeknou? Nehodlám před nimi tajit cokoliv, co se týká Monata, ale jak jim mám říct, že byli vybráni jako další Neovy oběti?“

„Já nevím, ale říct jim to musíme.“

„Kdyby bylo po mém, tak bych je někam zavřel a nepustil dokud se situace nevyřeší, ale oni mi to nedovolí. Zeth bude chtít za každé situace stát při Monatovi, Honesta stejně tak a Keram je nenechá samotné.“

Zeth si už dříve všiml, že někteří studenti náhle chybí, ale nevěnoval tomu pozornost. Když si však vyslechl rozhovor mezi Morenem a Monatovým otcem, začínal chápat, co se s nimi asi stalo. Nový výukový program? Znělo to spíše jako příprava prasat na porážku. Z těch pár vět pochopil, že je pak pošlou někam na smrt.

Měl by se bát, měl by stresovat a okamžitě se chtít schovat, ale nic z toho ho nenapadlo. Někde uvnitř něj se probudil bojovník o kterém doposud nevěděl a který se nechtěl schovávat. Chtěl se naučit bojovat a chtěl přežít, aby svému bratrovi ukázal, že není ten slaboch, za kterého ho má. A Moren měl taky pravdu. Nehodlal být někde v úkrytu, zatímco Monato bude potřebovat jeho podporu. Zrovna prochází peklem a až se vrátí, Zeth ho nenechá samotného.

„Tys to věděl, že?“ ptala se Honesta Morena a Zeth si uvědomil, že vůbec nevnímal o čem se mluvilo.

„Věděl a schvaloval jsem to. Poslední roky sice trávím v kanceláři, ale to neznamená, že nevím, jak to vypadá venku. Původně jsme ti chtěli ten byt koupit mým jménem, ale nakonec jsme se shodli, že bys něco takového nepřijala,“ odpověděl Moren a mladík začal chápat o čem je řeč.

„Byla jsem fakt nasraná, když jsem to zjistila, jenomže si moc dobře uvědomuji, proč to Mon dělal. Chtěl mi pomoct, jako vždy. Jen jednu věc jsem nikdy nepochopila a Monato mi ji nechtěl vysvětlit. S vaším jměním by nikdo z vás nemusel chodit do práce a přesto si všichni poctivě vyděláváte. Když Monato měl nějaké větší výdaje, našel si další práci, proč? Vždyť ty výplaty nikdy nepotřeboval.“

„Všechny naše generace byly vychovány k tomu, že peníze si musíš vydělat a nespoléhat na dědictví, které máš. Monato je tak vychovaný taky. Není to tak, že by nikdy nesáhl na peníze, které má na účtu, ale vždycky bude mnohem raději, když bude moct použít ty, které si vydělal,“ usmál se na Honestu zástupce.  

Zeth se uchechtl a Moren se na něj zamračil.

„Zajímalo by mě, co přesně vám přijde směšné, Zethe?“

„Vzpomněl jsem si, jak jsem musel Monatovi slíbit, že Honestě neřeknu o jeho podílu na jejím nájmu. Tvářil se strašně vážně a říkal něco o tom, že by ho zabila. Nějak mi to teď přišlo vtipné, když to Hony stejně zjistila,“ odpověděl Zeth a stále se usmíval.

„To řekl?“ vyhrkla dívka a nevěřícně na něj vykulila oči.

„Myslím, že přesně říkal něco o tom, že bys ho zabila, kdybys věděla jaká je reálná cena nájmu. Bylo to tenkrát, jak jsme jeli s Ai do Vony.“

Zeth vypadal, že by rád něco dodal, ale při pohledu na vibrující telefon mu zamrzl úsměv na rtech. Keram se naklonil, aby se podíval, kdo Zethovi volá a povzdechl si.

„Je to minimálně desátý pokus se ti dovolat. Měl bys to vzít.“

„Hm,“ zamumlal Zeth a s omluvou opustil místnost.

„Kdo to byl?“ byla okamžitě zvědavá Hony a i Moren s Faithem čekali na Keramovu odpověď.

„Jeho máma. Můžeme jen doufat, že to nedopadne jako posledně,“ vážně pronesl Keram a Honesta se začala mračit.

„Nestraš! Dalo nám dost práce ho vzpamatovat.“

„Co se stalo?“ zajímal se Faith, kterému neuniklo, jak oba zvážněli. A jelikož se to týkalo Zetha, tak chtěl vědět o všem, co se kolem něj dělo.

„Řekněme, že Zeth má s mámou neshody ohledně budoucnosti. Posledně, když přijel na návštěvu, tak se nehezky pohádali hned při obědě. Táhne se to už dlouho, ale poslední dobou se jejich hádky stupňují,“ vysvětlil Keram a tentokrát to byl Moren, kdo se začal mračit. Vzpomněl si na odpověď Zethovy matky, když jí podali informace o novém výukovém plánu a jeho následcích.

„Nebyl na něj hezký pohled a pár dní po jejich hádce zjistil pravdu o svém bratrovi,“ dodala Honesta.

„Proč mám dojem, že v tom hraje roli Monato,“ konstatoval Moren a sledoval reakci své dcery a jejího přítele. Okamžitě poznal, že se nemýlil.

„Monato je spíše takovou pomyslnou třešničkou na dortu,“ uchechtl se Keram a pokračoval: „Abyste tomu rozuměl, pane Ride, Zethovi rodiče svým synům jasně vytyčili budoucnost a ani jeden ji nesplňuje. Rodlen i přes protesty narukoval do armády a všechny jeho povinnosti rázem padly na Zetha. Jenomže ani on nevyhověl jejich plánům. Nepřevzal otcovu firmu, neusadil se a nepřivedl si domů ženu a ani nemá spoustu dětí. Tohle už začalo dávno, došlo to tak daleko, že Zeth utekl z domu a bydlel u mě. Monato je jen další důvod, kvůli kterému Zeth nemůže s matkou vycházet. Ona je natolik homofobní, že ji nikdo nepřekoná. Neumím si představit situaci, kdy by jí řekl, že chodí s mužem.“

Moren i Faith na Kerama zírali v naprostém šoku. Pro ně to bylo nepředstavitelné, protože ani jednomu z nich rodiče nepřikazovali, kterým směrem by se v životě měli vydat. Slyšet o tom, že i v dnešní době existují rodiny, kde se očekává, že děti budou slepě následovat přání rodičů, bylo neuvěřitelné.

„Kerame, půjčíš mi auto?“ vešel zpět do místnosti Zeth připravený k odchodu.

„Odvezu tě,“ ozval se Faith ještě dřív, než stihl Keram odpovědět.

„Nechci vám přidělávat starosti,“ začal Zeth, ale Faith si už oblékal bundu.

„Pro mě to není starost. Tak kam to bude?“

„Do nemocnice, máma jde na operaci.“

„Je to vážné?“ hned se ptal Keram.

„To nevím, ale výjimečně se se mnou nehádala, takže jí asi je vážně špatně,“ pokrčil mladík rameny a následoval Faitha k autu.

Po jejich odchodu se v místnosti rozhostilo ticho, které však netrvalo dlouho. Ozvalo se rytmické pípání bezpečnostního systému, který ohlašoval někoho u hlavní brány. Po chvíli do pokoje vešel voják hlídající bránu a za ním vstoupil návštěvník, který způsobil, že se všem přítomným divoce rozbušilo srdce.