Zeth seděl na lavičce a sledoval Ai, která se s Keramem a Honestou snažila hrát basket. Zatímco spal, Moren Hony a Keramovi nabídl, že klidně můžou zůstat v Monatově domě, aby měli aktuální informace. Mladík ho podezíral z toho, že chce především trávit čas se svou dcerou. Nebylo to na místě, ale záviděl jim. Jejich rodina si prošla peklem a přesto všechno dělali jeden pro druhého. Raději sami trpěli, než by nechali trpět ostatní. Zethovi rodiče by naopak klidně sledovali, jak trpí, pokud by splňoval jejich sny. A jeho bratr…ten nechal umírat a trpět nevinné, jen aby dosáhl svých nesmyslných cílů.

„Byl jsi hodně překvapený, když Ai utěšovala Soi. Proč?“ pronesl vedle něj Faith a posadil se k němu.

„Protože Ai nemá ráda ženy a nevěří jim. Snažil jsem se jí vysvětlit, že všechny ženy nejsou jako její matka, ale nemám Monatovy zkušenosti, takže jsem neočekával, že by to mělo nějaký účinek,“ odpověděl Zeth. Už ho ani nepřekvapovalo, že za ním Monatův otec přišel. Vypadalo to, že chtěl Zetha poznat a nejen jeho. Nejspíše chtěl zjistit, jaký je běžný život jeho syna.

„Její matka?“

„Nechtěla ji a neustále to Ai připomínala. Podle všeho zůstala s jejím otcem jen kvůli penězům a o Ai se nestarala. Neměl bych to říkat, ale je dobře, že o ni Ai přišla. Než takovou matku, tak raději žádnou.“

Faith chvíli sledoval hru než znovu promluvil:
„Rodiče si nevybíráme, tak to bohužel je, ale někdo dostane druhou šanci. Jako třeba tohle děvče. Nevím toho moc, ale jen podle těch pár informací, které mi Moren dal, jsem pochopil, že Monato pro ni dělal vše, co bylo v jeho silách. Pokud to tak je, dostala šanci na šťastný život. Možná máš pravdu a je dobře, že její rodiče zemřeli.“

„Slyšel jste od Morena, v jakém stavu Ai byla?“ zeptal se mladík a starší muž překvapeně nadzvedl obočí.

„Ne. Vím pouze, že ji Monato zachránil při nějaké nehodě, dostal ji k Soi do Centra, zařídil špičkovou lékařskou péči a nedávno si ji vzal do péče. Moren taky neví všechno, myslím, že jsi viděl, jaký ti dva měli vztah.“

Zeth se uchechtl. Ano, to viděl, ale věděl, že nic nebylo tak jednoduché, jak se mohlo zdát. Ani jejich vztah.

„Taky nevím úplně všechno, protože jsem Monata poznal dávno po té nehodě. To, co vám řekl Moren je ve své podstatě pravda, jenomže toho Monato dělal mnohem více. Každou volnou chvíli trávil s Ai, pokaždé, když měla v noci záchvat, tak jel do Centra, aby se o ni postaral a nehleděl na to, že sám byl unavený. Všímal si všeho, co se kolem ní dělo a díky tomu se přišlo i na hematom, který ji tlačil na oční nerv. Učil se s ní, bral ji na výlety, přestože její hrůza z aut všechno komplikovala. Těžko byste našel rodiče, který by pro dítě dělal tolik co Monato jako cizí člověk.“

Monatův otec Zetha tiše poslouchal a čím déle ho pozoroval, uvědomoval si, že jeho podoba s Varmen není jen o vzhledu. S každou další větou, s každým činem stále více viděl mladíka, který na Averaze znamenal pro Sunona celý jeho svět. S tímhle zjištěním pro něj bylo ještě těžší svého syna posílat do boje. Přál by si, aby mohl jeho břemeno převzít na sebe a nechat ho žít klidný a šťastný život, ale na to bohužel nebyl dostatečně silný.

„Ty s ní máš taky skvělý vztah. Opravdu bych řekl, že Ai má štěstí.“

„Rád s ní trávím čas. Všechny děti v Centru jsou skvělé, ale Ai je prostě jedinečná. Chvílemi mi připomíná Monata, protože její drzost občas nezná hranic. S dětmi to neumím, nikdy jsem žádné v okolí neměl a musím všechno zjišťovat za pochodu, ale s Ai to jde vlastně samo.“

„Neexistuje nic takového jako umět to s dětmi ,“ zasmál se Faith. „Záleží jen na tom, jak moc se dětem člověk chce věnovat. Všichni se učíme průběžně. Někdo má děti radši a někdo zase ne, ale znalosti přichází až se zkušenostmi a taky chybami. Znám chlapa, který celý život děti nenáviděl, přišly mu protivné, uřvané a zcela zbytečné a teď je z něj ten nejlepší táta pod sluncem. A vlastně, ty ho znáš myslím taky.“

„Já?“

„Ano. Bai děti nenáviděl, neměl rád ani Monata, ale toleroval ho jen kvůli Morenovi. Když se konečně dostal na úroveň, že ho začal brát spíše jako mladšího bráchu, tak to osobně považoval za úspěch a více se s dětmi nehodlal rozčilovat. Tedy do chvíle než se oženil a narodila se jim první dcera. Kdybys neměl Ai rád, tak ani sebevětší snaha by ti s ní nepomohla.“

Zeth se usmál. Sice Baie viděl jen párkrát, ale působil na něj vysloveně rodinným typem. Nikdy by ho nenapadlo, že ten člověk neměl rád děti. Faith měl pravdu, Zethovi na Ai záleželo. To děvče mu přirostlo k srdci ještě dříve než poznal její příběh. Považoval ji za součást života a neuměl si představit, že by ji nevídal.

„Monato je vám hodně podobný,“ pousmál se na Faitha. „Taky umí lidem zlepšovat náladu. I když…,“ poškrábal se na hlavě, „umí je i pěkně zdeptat.“

„A přitom to vůbec nebyl účel. Nepřišel jsem ti zlepšovat náladu. Jen jsem příliš dlouho mluvil pouze s Morenem a jeho blízkými vojáky. Člověk pak postrádá rozhovor s někým normálním,“ poklepal Zethovi na rameno a zvedl se. „Ale mýlíš se, Monato mi není podobný. Je můj pravý opak.“

Mladík se za ním díval a hlavou se mu honila spousta myšlenek. Byl to zvláštní člověk s opravdu silnou vůlí. Jak jinak by se mohl dlouhých šestnáct let skrývat a hrát mrtvého. Možná to nebylo to nejlepší, co mohl pro ochranu rodiny udělat, ale zároveň to bylo to největší gesto o jakém kdy Zeth slyšel.

Přesunul pozornost zpět k Honestě. Vypadala stejně jako vždy. S úsměvem se věnovala Ai a ani náznakem nedávala najevo, že by ji něco trápilo. Těžko říct, co se jí honilo hlavou nebo jak se cítila. Všechno to pečlivě skryla a Zetha napadlo, že tohle mají s Monatem společné. Pokud nechtěli, nikdo nepoznal na co mysleli.

Podíval se na hodinky a povzdechl si. Bude muset odvést Ai zpátky za paní Soi, aby stihly vlak. Pomalu se postavil a vydal se k jeho přátelům, přestože se mu nechtělo vyrušovat je při hře.