Když se konečně vrátil, bylo dávno po půlnoci. Připadal si, že za posledních pár hodin zestárl minimálně o dvacet let. Pomalu stoupal po schodech k domu zahalenému tmou. Nesvítilo ani jedno jediné světlo a kdyby neznal cestu jistě by již zakopl.

„Jsi zpět,“ ozval se vedle něj hlas jeho bratra a vzápětí spatřil světlo zapalovače, jak si zapálil cigaretu. Pak plamen přesunul a jeho tvář ozářila svíčka.

Moren se vydal k němu a ztěžka dosedl na židli. Byl unavený. Ne fyzicky, ale psychicky. Musel být tady, zatímco jeho jednotka se potýkala s problémy. Jeho noční můra se stala skutečností.

„Neměl jsem to srdce je poslat domů, jsou nahoře v dětských pokojích. Honesta se zhroutila, když zjistila jaká je situace. Taky mám vážné obavy o Zetha. Když…když viděl, co se stalo a slyšel hlášení, byl nezvykle klidný. Kdyby to byl voják, tak bych to chápal, ale je to obyčejný kluk. Neměl by takhle reagovat.“

Moren svého bratra poslouchal a měl pocit, že mu něco unikalo. Očekával příval otázek týkajících se Desítky a toho, jak jim pomoct, ale nic takového Faith neřekl. Mluvil stále stejným tónem, jako nějaký robot.

„Neo ví mnohem více, než jsem se domníval, Morene. Zná Monatovy slabiny a využil toho tím nejhorším způsobem. Udělal vlastně totéž, co dělal Nejvyšší a já mám najednou pocit déja vu. Chvíli po tom, cos odjel, naskočil obraz i se zpětným záznamem. Monato…,“ mladší muž se odmlčel a Moren se napjal.

„Monato co?“ zeptal se a strach v jeho hlase byl téměř hmatatelný.

„Je opravdu tvůj synovec. Dokázal se i se svými zraněními dostat zpátky ke zbytku jednotky a jejich vítězství bylo jisté. Bylo zaručené, že všichni nejen přežijí, ale vrátí se a jejich mise bude úspěšná. Když jsem to sledoval, nechápal jsem, proč bylo ve vysílačce slyšet o ztrátě Monata, vždyť měl povstalce v hrsti! Nešlo mi do hlavy, proč si je Soran tak jistý, že se Mon vzdá a půjde s nimi, neměl k tomu důvod. Jenomže pak Soran zavolal své muže a oni Monatovi k nohám hodili posledního zajatce. Viděl jsem, jak Monata pohledem prosil, aby se nevzdával, ale můj syn nezapomíná. Přestože zná pravdu a nechal minulost za sebou, zoufale se snaží napravit své předchozí chyby. Nezaváhal ani na vteřinu a okamžitě se vzdal.“

Moren se neptal, kdo byl tím zajatcem. Když ve světle svíčky viděl slzy na bratrových tvářích, všechno pochopil i beze slov.

„Nejvyšší a Neo. Oba využili jednu a tutéž osobu, aby mého syna dostali na dno. Jenomže tentokrát si Neo podepsal ortel. Zakročil proti lidem, na kterých Monatovi záleží a to byla chyba. Dostal Monata do stavu, kdy neexistuje žádná šance na odpuštění.“

„Za svítání vyrazí záchranné vrtulníky. Chtěl jsem je vyslat hned, ale bohužel nad pláněmi zuří příliš silná bouře, takže bylo vyloučeno, aby mohli letět za tmy,“ pronesl po chvilce ticha Moren.

„Podařilo se nám navázat rádiové spojení. Kromě Baie a Propena jsou víceméně v pořádku. Ti dva byli otráveni nějakými léky a Propenovi začalo vynechávat srdce, ale Call se o to postaral. Monato počítal s možností, že se bude muset nechat zajmout, aby mohl zbytek jednotky odejít, proto pro tebe zanechal nějaký vzkaz. Má to u sebe Talon, kterého Monato stanovil velitelem. Měl bys je kontaktovat. Čekají na tvou zprávu a rozkazy,“ řekl Faith a zapálil si další cigaretu.

Moren si ho chvíli prohlížel. Musel se spojit s Desítkou, ale nechtěl nechávat svého bratra samotného. Bylo to opravdu dávno, kdy Faitha viděl v takovém stavu. Pokud se nemýlil, tak naposledy plakal, když zemřela May.

„Dostaneme Monata zpátky, Faithe.“

Faith se zcela nečekaně uchechtl: „Co když nebude chtít? Budeš schopný ho nechat být?“

„Cože? O čem to mluvíš?“

„Monato je Monato, ale jeho chování, myšlení i plánování je odrazem jeho minulosti. Celou dobu, kdy jsem ho pozoroval, tak jsem neviděl nic jiného než vrchního velitele Sunona. A ten by se nenechal zachraňovat, Morene. Sunon by nikdy nedovolil, aby kterýkoliv voják riskoval život pro jeho záchranu a naplánoval by si postup tak, aby se osvobodil sám a cestou poslal do pekla největší možné množství nepřátel. Je jedno, jaká planeta, jaká doba, jeho myšlení je stále stejné. Sledoval jsem ho po tolik životů a vím, že se nemýlím. Dokážeš mu vyhovět? A dokážu to já? Dokážu sledovat, jak si můj syn opět bere na bedra takové ohromné břemeno a dělá všechno pro to, aby lidem kolem sebe dopřál život v míru? Víš, kolikrát jsem už chtěl zasáhnout? On se nenechá zachránit. Přál bych si, abych se mýlil, ale znám ho příliš dobře. Je to totiž přesně ta věc, díky které ho v každém zasraném životě považovali za úžasného hrdinu.“ Faith odhodil nedopalek do popelníku a odešel.

Moren se snažil pochopit, co mu jeho bratr řekl, ale jeho mozek odmítal něco takového přijmout. Je zástupce velitele, má pod sebou nejlepší lidi v armádě, není možné, aby nechal Monata bez pomoci! Odpověď na Faithovu otázku byla jednoduchá. Ne, nedokáže ho nechat napospas nepříteli.

Sfoukl svíčku a vešel do domu. Zamířil k vysílačce, která byla neustále zapnutá a nahrávala veškeré zvuky, které skrz ní procházely. Už se k ní natahoval, když jeho pohled zavadil o ovladač k televizi, která byla po velmi dlouhé době vypnutá. Popadl ho a zapnul ji. Přetočil záznam z Monatovy kamery do okamžiku, kdy zabil toho hromotluka a spustil přehrávání.

Sledoval každý Monatův krok, jeho pád i vyhrožování Sorenovi. Ten kluk věděl naprosto přesně co dělal. Každý jeho čin byl perfektně vymyšlený a opravdu měl navrch. Ve vedení jednotky už dávno předčil i jeho samotného. Měl by velitelem Desítky zůstat nastálo.

Pak přivedli Calla a Moren pochopil Faithovo chování. Byl svázaný, zbitý s roubíkem v ústech a přesto jeho jediná snaha byla přesvědčit Monata, aby se nevzdával. Moren v Callových očích viděl něco, co tam nikdy dřív nebylo. Naprosté zoufalství, které se prohloubilo, když Monato sklonil zbraň a předal ji Sorenovi.

Najednou si uvědomil, jak moc musel Call při tom pohledu trpět. Na Averaze ho použili k ovládání Sunona. Využili ho, aby Sunona dostali na dno. A tady ho Neo použil, aby získal Monata. A Call musel znovu sledovat, jak kvůli němu Monato odchází do pekla. Nikdo nebral ohledy na jeho pocity a prostě ho použili jako zbraň.

Moren si povzdechl. Tahle krutost dalece přesahovala jeho chápání. Nechal televizi zapnutou a konečně sáhl po vysílačce a kontaktoval Desítku.