Zeth častokrát četl o tichu, které by se dalo krájet, ale nikdy si ho neuměl představit. Až do okamžiku, kdy se ukázalo, že Monatův otec je naživu. A Moren je nejspíše táta Honesty. Nebýt toho, jak celá situace působila tíživě, začal by smát. Všechno to znělo jako z nějaké hodně špatné telenovely.

Honesta přeskakovala pohledem mezi Faithem a Morenem a bylo otázkou času, kdy vybuchne. Zatím nikdo nepromluvil. Tři mladí studenti v němém úžasu nebo spíše v naprostém šoku zírali na dva muže, kteří se tvářili, že se jejich život rozpadl na kousky.

Zdálo se, že Moren konečně nabral odvahu k tomu, aby to tíživé ticho prolomil. Nadechl se a dostal svůj výraz pod kontrolu.

„Hony-“ začal, ale byl přerušen mladým vojákem, který se objevil v chodbě.

„P-pane, máme vizuální kontakt, ale…“ ozval se voják a tvářil se, že by raději nepokračoval. Studenti v okamžiku přesunuli pozornost z Morena na vojáka, který přinesl tak důležitou informaci. Po dlouhé době konečně měli kontakt s Desítkou!

„Ale co? Vymáčkni se!“ pronesl Moren a do jeho hlasu se, i přes veškerou jeho snahu, promítly obavy.

„Zvuk je příliš slabý a pokud budeme situaci posuzovat jen podle pohledu, tak…,“ začal voják a ztěžka polknul předtím, než pokračoval. „Tak z celé jednotky je schopen pohybu pouze velitel Rid a… a ani on na tom není nejlépe.“

Moren zbledl a okamžitě vyrazil k místnosti s televizí. Když procházel kolem Honesty, dovolil si zpomalit a promluvil: „Všechno ti vysvětlím, ale musíš ještě chvíli vydržet.“

Honestu ani Zetha s Keramem v ten okamžik však nějaké vysvětlení nezajímalo. Všichni tři následovali Morena a Faitha. Monato byl v danou chvíli mnohem důležitější. Stanuli před obrazovkou a Zethovi se udělalo zle, když sledoval jak Moren přepínal mezi jednotlivými kamerami.
Opravdu se ani jedna z kamer nepohybovala a všechny zjevně ležely na zemi. Vypadalo to, že osoby, které je měly připnuté, jsou…

Pak se objevil poslední obraz. Na kameře byly rudé fleky, které mohla zanechat jedině krev. Zcela nevědomky přistoupil blíž k televizi a s  hrůzou pozoroval, jak se Monato přehrabuje v batohu a vytahuje lékárničku. Viděl, jak si připravil desinfekci a obvazy. To vše však vnímal jen jako kulisu. Nemohl odtrhnout zrak od nože, který měl Monato zabodnutý skrz dlaň. Jako v transu sledoval, když Monato nůž vytáhl a rychle na ránu začal lít desinfekci. Hodně to krvácelo a Zeth pochyboval, že by mladíkovi pomohlo množství obvazů, které na ránu přitiskl. Domníval se, že to je všechno, že více Monato zraněný není, ale mladík zvedl desinfekci a lil ji někam mimo záběr. Soudě dle pohybů, kterými se pokoušel ránu zavázat to Zeth odhadoval na rameno. Někde za sebou slyšel trhané nádechy, jak se Honesta snažila přemoct pláč.

„Call měl pravdu. Já…“ zlomil se Morenovi hlas a Zeth na něj vyděšeně pohlédl. Pamatoval si, co tenkrát Call řekl.

„Budou muset počkat? Problém je, mami, že ty informace se týkají téhle mise. Nepřivezl jsem nějaké tajné vězeňské recepty na polívku, ale informace o lidech, proti kterým Desítka stojí,“ odvětil sotva slyšitelně Call a pohlédl na složku, kterou držel v ruce. „Nemůžu uvěřit tomu, že je Moren poslal pryč dokud tohle neměl v ruce.“

Povzdechl si a otočil se k odchodu, ale Soi ho zarazila: „Kam jdeš?“

„Sehnat Morena a pokusit se tu akci zastavit dřív, než bude pozdě.“

Tohle určitě není možné! Tohle se neděje! Monato je přece nejlepší z Desítky, oni přece nemůžou padnout!

„Uklidni se, Morene. Jsou naživu,“ promluvil naprosto klidně Faith a Zeth se na něj podíval s nadějným výrazem.

„Jak můžeš –“

„Jednoduše, Morene. Znám Monata a ty ostatně taky. Co myslíš, že by dělal, kdyby povstalci, především Neo, zabili jeho jednotku. Opravdu si myslíš, že by si ošetřoval zranění? Ne, to by neudělal. Bylo by mu jedno, jestli je zraněný nebo ne, šel by přes mrtvoly tak dlouho, dokud by Nea osobně nezabil. Moje domněnka je ta, že Monato jim přikázal odložit kamery, aby je povstalci nemohli sledovat,“ vysvětlil Monatův otec a Zeth mu z nějakého důvodu věřil. Chtěl věřit, že se Monato a všichni ostatní v pořádku vrátí.

„Pane, zachytil jsem volání na přímou linku, ale něco to pořád ruší. Nejsem schopen to přijmout,“ odvětil voják, který seděl u stolu v rohu místnosti.

„Dokázal bys vyčistil zvuk z kamery, abychom slyšeli, co se kolem velitele Rida děje?“ zeptal se Moren a mladík se okamžitě pustil do práce.

Ve stejný okamžik Monato na obrazovce vyběhl a začal střílet. Viděli jak skočil za křoví a chvíli setrval ve stejné poloze. Pak se najednou otočil a Zethovi se hrůzou rozšířili zorničky. Nějaký muž mířil zbraní přímo na Monata.

„Mám to!“ vykřikl mladý voják a pokojem se začal ozývat nepříjemný hlas.

„Jsi dobrý, Ride, ale fakt si myslíš, že tohle přežiješ?“

„Uvidíme.“

Zazněla rána a muž klesl k zemi. Viděli jeho smrt v přímém přenosu, přesto to s nimi ani nehnulo. Naopak, všem spadl kámen ze srdce, protože Monato byl stále naživu.

Najednou obraz zmizel a místo něj se objevil jakýsi muž se zakrytým obličejem. Seděl na židli v nějaké prázdné místnosti a zíral přímo do kamery.

„Zástupce Ride, dlouho jsme se neviděli, že ano? Jak dlouho to jen bude? Nejspíše nějakých patnáct let, že? Tehdy jsi se opravdu snažil zjistit, kdo jsem, abys mě mohl chytit. Naštěstí mám své chodníčky, jak se nenechat dopadnout. Od té doby jsem trpělivě čekal, kdy pošleš Desítku, aby mě dostala. Trvalo ti to docela dlouho, to je fakt. Pověz mi, jsi si jistý, žes je vycvičil tak, aby přežili? Aby se nevzdávali? Dovol, abych tě zklamal. Tvůj milovaný synovec dřív nebo později vykrvácí, tvůj švagr i Monatův soukromý učitel jsou otrávení a taky jim nezbývá moc času. A ten zbytek se snaží bojovat s přesilou, proti které nemají šanci. I já si své muže umím skvěle vycvičit. Ale je tady možnost, jak zajistit, aby přežili. Bude záležet na veliteli Ridovi. Co myslíš? Obětuje svůj život za životy ostatních?“

Ten muž se rozesmál jako kdyby byl šílený. Moren před obrazovkou zatínal ruce v pěst, zatímco Faith jen v šoku zíral na muže, který byl reinkarnací jeho staršího syna. Ani jeden na tom však nebyl tak zle jako Zeth. Třásl se po celém těle a musel se přidržovat opěrky židle, aby se nezhroutil.

„Zethe? Jsi v pořádku?“ zeptala se ho Honesta a opatrně mu položila ruku na rameno. Senior však nevypadal, že by ji vůbec vnímal. Stále zíral na obrazovku na které se opět objevil Monato.

Moren s Faithem se otočili a oběma bylo okamžitě jasné. Tohle byl opravdu podělaný den.

„Ten hlas,“ špitl nepřítomně Zeth. „To není možné. Já…ten člověk, já…“
Nedořekl, co chtěl říct, jen se otočil a opustil místnost.

Honesta se podívala na Faitha s Morenem a pochopila, že oni věděli, co se děje. Moren tentokrát nečekal, až se zeptá a rovnou promluvil.

„Ten muž je Zethův bratr. Půjdu za ním.“

Honesta si šokovaně přikryla ústa dlaní a pohledem Morena vyprovázela. Pak sklouzla zrakem na Kerama, který se tvářil taky překvapeně a doufala, že od něj uslyší něco více. Pochopil a tiše odvětil: „Zethův brácha byl voják. Pár let už o něm neměl žádné zprávy. Myslím, že tohle je mnohem horší, než kdyby zjistil, že je po smrti. Vždycky k němu vzhlížel.“

Přeskakovali pohledem jeden na druhého a nikdo z nich vlastně nevěděl, co říct. Honesta ani Keram netušili, že to není jen Zeth, kdo v tu chvíli trpěl. Faith se v myšlenkách vrátil zpět na Averagu. Pořád přemýšlel, co měl udělat jinak. Jak zabránit tomu, aby se z jeho synů stali nepřátelé. Neo býval takové hodné a citlivé dítě, ale změnil se k nepoznání. Faith si přál zjistit, co k tomu vedlo.

„To přerušení způsobilo výpadek zvuku, hned to opravím,“ ozval se voják a Faith pouze přikývl. Neměl odvahu se na obrazovku podívat. Nechtěl vědět, čemu dalšímu Monato byl nucen čelit.

„Hra skončila, Sorane. Jestli nechceš, abych ti prohnal kulku hlavou, tak ty svoje poskoky zastavíš,“ ozval se náhle Monatův slabý hlas.
Všichni, včetně Faitha, se okamžitě zadívali na obrazovku.

A naskytl se jim opravdu neuvěřitelný pohled.