Tentokrát hvězdy zářily neobvykle jasně a na nebi nebyl ani mráček. Hodnou chvíli se na nebe díval, ale nevnímal nádheru, kterou mu noční obloha nabízela. Toulal se v myšlenkách na hony daleko a jeho srdce se bolestivě svíralo, když si vybavil, jak krutý byl pro dobro Averagy.

„Co chceš, Sunone?“

„Rád tě vidím, otče. Jak se daří?“ odvětil Sunon a usmál se na něj.

„Ty máš odvahu sem přijít a ptát se mě jak se mi daří? A ještě sis s sebou vzal toho budižkničemu?“ vztekle zaprskal a v duchu doufal, že se Sunon otočí a půjde pryč.

„Není to žádný budižkničemu, otče, ale můj manžel. Samozřejmě, že jsem ho vzal s sebou, když ke mně patří,“ pronesl vážně Sunon a v očích měl jasnou neústupnost.

„Řekl jsem ti, že tě už nikdy nechci vidět, čemu jsi nerozuměl? Nebo se mě snažíš obměkčit tím, že si přitáhneš jeho? Jsi voják, nemám se s tebou o čem bavit! Vypadni a vezmi si toho blbce s sebou!“

„Pane,“ postoupil Varm dopředu a Oscel v duchu zaúpěl. „To, že je Sun voják znamená, že už není váš syn? Ještě pořád-“

„Varme, to nemá smysl,“ přerušil mladíka Sunon, ale zbytečně.

„Ne, Sune, nepřerušuj mě! Váš syn není jen voják, je to vrchní velitel a je to nejlepší člověk ve městě! Voják je taky člověk a Sunon je skvělý člověk! Je hodný a spravedlivý, každému pomůže a nedělá rozdíly mezi bohatým a chudým. Měl byste na něj být hrdý, protože nikdo lepší ve městě, ne na celé Averaze, není! Řekl bych, že jste vychoval skvělého muže, ale to říct nemohu, byla by to pro Sunona urážka, protože mít za otce někoho takového je opravdu katastrofa!“

„To stačí, Varme. Pojďme domů,“ vzal Sunon mladíka za ruku a než odešli, ještě se otočil.

„Neboj se, už tě nenavštívím. Ne proto, že jsi to řekl nebo proto, jak se ke mně chováš, ale proto, jak ses vyjádřil o Varmovi. Někdo mě učil, že nemám nikoho soudit podle postavení nebo okolí, ovšem zřejmě sám zapomněl, co svým dětem říkal.“

Jakmile zavřel dveře, opřel si hlavu o skleněnou výplň a povzdechl si. Jak daleko chce Nejvyšší zajít? Jak moc chce Sunona nechat trpět a Varma s ním? Po tom, co slyšel posledně se obával, že se to Nejvyššímu vymyká z rukou.

„Tak povídej,“ ozval se vedle něj Moren a Faith sebou trhnul.

„Co chceš slyšet, Morene?“

„Nejlépe pravdu, bratříčku. Co se ti honí hlavou i cos viděl,“ odvětil zástupce a posadil se vedle něj. Faith na něj pohlédl a usmál se.

„Víš, že Zeth je Varmovi podobný víc než jsem si myslel? Není to jen vzhled, ve své podstatě je úplně stejný jako Varm a já se bojím, aby netrpěl stejně jako on. Teprve dneska, když jsem Zetha pozoroval jsem si uvědomil, že Nejvyšší neměl žádné city. Nebylo to jen to, co udělal Sunonovi v zájmu záchrany Averagy, ale co udělal Varmovi. Už tehdy jsem si myslel, že přehání, ale tolik jsem si přál zachránit Sunona, že jsem to ochotně přehlížel a přitom se Nejvyšší choval jako bestie.“

„Co přesně myslíš tou bestií, Faithe? Pokud to dělal pro záchranu celého světa, tak možná neměl na výběr,“ pronesl Moren.

„Říkal jsem ti někdy o tom, jak velkou a především rychlou evoluci averagané prošli?“ změnil náhle téma Faith a Moren se rozhodl nechat to tak.

„Ne, to jsi mi neříkal.“

„V období prvních válek hrozilo, že vymřeme. Jak mezi sebou města a vesnice bojovaly, ubývalo obyvatel a nerodily se děti. Mělo to jednoduché důvody. Za prvé, ve válce si každý rozmyslel, jestli riskovat, že nebude mít jak nakrmit dítě nebo že bude sledovat jak umírá. A za druhé, byly unášeny a vyvražďovány ženy, aby se nepřátelé nemohli rozmnožovat. Došlo to do takového stavu, že byla jedna žena na nějakých třicet mužů. Bylo celkem jasné, že se nebudeme množit rychleji než umírat. A pak se najednou stal zázrak. Tehdy na konci války otěhotněl muž! Byl považován za naprosto jedinečný úkaz obzvláště proto, že dítě donosil i porodil. Nastal mír a vlády se ujal první Nejvyšší. Války skončili, ale boj o život pokračoval. Velká část obyvatel již byla stará a dětí bylo zoufale málo. Jenomže naše těla se vyvíjela tak, abychom nevymřeli a najednou se začalo objevovat více a více mužů, kteří byli schopni mít děti. V naší době už bylo naprosto normální, že děti měli ženy i muži. Naše těla k tomu byla uzpůsobena a díky tomu jsme nevymřeli.“

„To…ehm to jsem nečekal,“ dostal ze sebe Moren šokovaně.

„Nedivím se, asi by to tady nikdo nepochopil, ale my úplně běžně vídali muže s břichem nebo kočárkem. Bylo milé vidět chlapa jak horu, který vysvětluje jak hrozně ten prcek kopal, ale že si určitě ještě pořídí další dítě, aby měl sourozence. Tak jako jsou z dětí nadšené ženské, tak stejně byli i chlapi. A všichni považovali za největší možné štěstí, když měli děti,“ jemně se usmíval Faith.

„Upřímně, tohle zní spíše jako námět k nějakému sci-fi filmu než jako realita. Umělá inteligence, nanočipy, nadpřirozené schopnosti, těhotní muži…kdybych nevěděl, že to všechno je pravda, asi bych tě poslal do blázince.“

„Není to až tak divné, vždyť před tisícem let jsme byli na vyšší úrovni, než je Beleca dnes. Kdo ví, jak to tam vypadá teď,“ povzdechl si brýlatý muž a Moren si ho pozorně prohlédl. I na něm se léta ukrývání a starostí podepsaly. Byl pryč ten veselý mladík, který vše bral s nadhledem, zůstal jen muž, který se neustále užíral vzpomínkami na minulost.

„Neříkal jsi mi to jen tak, že? Má to nějakou spojitost s tím, na co jsem se ptal,“ konstatoval Moren.

„Nejvyšší si vybral hodného a nevinného mladíka, kterého využil v údajný prospěch země. Nechal ho dennodenně trpět, protože Varm jako voják věděl, že se Sunon nemusí vrátit. Tvářil se, že Varmovi prokázal službu a dopřál mu šťastný život, jenomže když na to přišlo, to největší možné štěstí mávnutím ruky zničil. Proto ho považuji za bezcitnou bestii,“ pronesl tiše Faith a zapálil si cigaretu.

„Chceš tím říct, že Call…?“ vydechl zástupce.

„I Call si nese bolestivé tajemství, které ho provází ve všech životech.“

„A Monato to ví?“

„Ne, neví. Varm mu to nikdy neřekl, protože kdyby ano, tak Sunon by Nejvyššího zabil,“ odvětil Faith a na okamžik se odmlčel. „Dnes jsem byl příliš neopatrný a aktivoval svou sféru dříve než bylo vhodné. Zeth možná ani netuší, jak moc mu na Monatovi záleží, ale neví jestli zvládne stát po boku vojáka, který může kdykoliv zemřít. Věděl jsi, že Zethův bratr je voják?“ otočil se na staršího muže s otázkou.

„Ano, je to dezertér. Monato to ví taky.“

„Není to jen dezertér, More. Zethův bratr je Neo.“

„Cože?“

„Je to tak. Neo je jediný averagan, který má rudou identifikaci, nemohl jsem se mýlit. Tentokrát mám opravdu obavy. Jak se postaví Zeth k tomu, že jeho bratr je vrah? A jak bude Monato bojovat s Neem o kterém bude vědět, že si ho Zeth velmi váží? Kdysi jsem Nejvyššímu řekl, že by měl Sunonovi více věřit, protože můj syn se vždy postaví na správnou stranu, ale Nejvyšší měl dojem, že Sunon by celou pravdu neunesl. Teď bude pravdu znát a nejspíše mu budu muset říct i to, co mělo zůstat skryto a nedokáži říct, jak se k tomu postaví. Pokud prohraje, bojím se, že si to v dalším životě neodpustí a nebude schopen bojovat.“

Moren mlčel. Když svého bratra poslouchal, přišly mu jeho vlastní ztráty a starosti jako nějaký slabý odvar. Co všechno prožilo těch pár lidí z Averagy, které znal? Celou dobu se domníval, že to Monato nesl to největší břímě, ale Faith i Call si nesli své vlastní rány, které ani po tolika životech nezmizeli. Možná jim nezbývá nic jiného, než věřit Monatovi.