„Zvládneme to jako vždy, veliteli. Ještě se nestalo, že byste vydal špatný rozkaz,“ usmál se Lei, zatímco se připravovali na cestu.

„Já vím, jste nejlepší, takže to bude bez problémů, ale stejně musíme být opatrní. Mám divný pocit, že nás čeká nějaká léčka,“ odvětil Sunon mladíkovi a pohledem sjel svou jednotku. Byli nejlepšími z nejlepších, přesto si tentokrát nebyl úspěchem jistý. Nebylo to tak dlouho, kdy ho Ean upozornil, že by mohli být cílem Takaty a najednou se objevila jejich základna nedaleko hlavního města. Nejvyšší byl neoblomný, ale Sunon na tuhle misi opravdu nechtěl. Bál se o bezpečí svých vojáků.

„Proč jste dneska přišel tak brzy, veliteli?“ ozval se znovu Lei a Sunon si povzdechl.

„Nemusíš vědět všechno, Leii.“

Odešel z domu ještě před svítáním a dlouhou dobu se jen tak procházel po městě. Obával se, že kdyby se ráno potkal s Varmem, vrátili by se k večernímu rozhovoru. Nechtěl se znovu hádat. Chápal Varmův postoj a věděl, že mladík svá slova nemyslel tak, jak je řekl, přesto ho to trápilo. Možná, kdyby Varmovi řekl všechny své důvody, nebyl by tak tvrdohlavě proti. Jenomže tím by mu přidělal starosti a to nechtěl. Nechtěl odjet z města s vědomím, že se Varm trápí, protože není jisté zda se vrátí zpět živý a zdravý. Bylo mnohem jednodušší, když si bude myslet, že se jedná o běžnou misi.

Poprvé se bude muset rozhodnout, zda je důležitější, aby se vrátil on nebo jeho muži. Nebylo to tak těžké rozhodnutí. Vždycky bude jednotku chránit i za cenu svého života. Ohlédl se směrem, kde se nacházel jejich dům. Snad mu Varm odpustí, když se nevrátí.

Monato si povzdechl a složil hlavu do dlaní. Opravdu mu připadalo, že se vrátil v čase. Zase se má rozhodnout mezi životy jednotky a životem svým. V Puris na něj čekají lidé, kterým slíbil, že se vrátí, ale tady jsou muži, kteří mu věří. Své životy vložili bez jakýchkoliv dotazů do jeho rukou a očekávají, že se vrátí zpět za svými rodinami.

Sledoval fotky v přívěscích a připadal si jako zrádce. Nejspíše nebude moci dostát slibu, který jim dal. Jakmile se dostane k Neovi nebude schopen se držet zpátky a bude riskovat svůj život. Snad mu doma odpustí.

„Šéfe? Dali se do pohybu,“ oznámil Talon přes vysílačku a Monato se narovnal.

„Už jdu,“ odpověděl. Naposledy sjel pohledem kancelář starosty, na okamžik se zastavil na oběšenci a pak místnost opustil. Potřeboval si utřídit myšlenky, proto na chvíli nechal muže o samotě, ale stejně nebyl o moc moudřejší než předtím. Věřil, že Neo má připravený nějaký podlý trik, ovšem stále neměl ani tušení jaký.

„Tak povídej,“ pronesl jakmile sešel dolů.

„Vypadá to, že dva hlídají zajatce a čtyři pomalu postupují směrem k nám. Netuším, co mají v plánu, ale čtyři proti nám to je směšné. Musí přece vědět, že jsme v přesile,“ odvětil Coil a Monato si zamyšleně promnul bradu. Rád by se mýlil, ale obával se, že povstalci mají jediný cíl.

„Zřejmě ví, co dělají, ale rozhodně nás podceňují,“ pronesl nakonec mladý velitel. Rozhlédl se po mužích a u každého si v duchu zopakoval jeho přednosti, pak se ušklíbl. Rozhodně se nevzdají bez boje.

„Blighte, Jessi!“ zavolal si k sobě dva z nich a pokračoval: „V místnosti s generátorem je velké, nezajištěné okno. Vylezete tamtudy a nepozorovaně se dostanete k zajatcům. Zůstali u nich pouze dva povstalci, neměl by to být problém. Zajatce potom přivedete stejnou cestou zpátky.“

„Rozumím, šéfe,“ odpověděl Jess a okamžitě se, následován Blightem, vydal splnit rozkaz.

„Vy dva,“ obrátil pozornost k Dixovi a Seraphovi, „zajistíte, že se nikdo nedostane do sklepa. Nemůžeme dovolit, aby se dostali ke zbytku jednotky a ještě objevili tajné chodby.“

Muži jen přikývli, odjistili zbraně a přesunuli se blíže ke vchodu do sklepa.

„A my jim ukážeme, že Desítka není banda tupců. Talone, Coile, každý si stoupnete k jednomu oknu a v případě útoku budete střílet. Jsou jen čtyři a my máme skvělou mušku, ale je taky možnost, že stejně jako Carter i oni na sobě budou mít bomby, proto musíte být extrémně opatrní. Já to vezmu druhou stranou, abych se jim dostal do zad. Budou tak obklíčeni a zajistíme, že se k nim nedostanou případné posily.“

„Jsi si jistý, že je to dobrý plán?“ zeptal se Talon.

„To nevím, ale je to to nejlepší, co teď máme,“ pronesl vážně Monato a odešel do místnosti s generátorem, aby se dostal nepozorovaně ven. Jako největší problém momentálně považoval nefunkční vysílačky. Nebude vědět jak si vedou ostatní, ani zda nenastaly nějaké komplikace. Byli nejlepší vojáci, které znal, ale Neo byl kruté monstrum, které se ničeho neštítí.

Hbitě, ale zároveň tiše se proplétal mezi stromy a každou chvíli dalekohledem sledoval pozici nepřátel. Zanedlouho jim bude v zádech a pokud bude mít štěstí, zneškodní je dříve, než dostanou šanci zaútočit na hlavní budovu. Stále v něm však přetrvávaly obavy, že to nebude tak lehké. Opravdu byl Neo tak naivní, že poslal jen šest mužů? Tomu Monato nevěřil.

Zastavil se, aby znovu zkontroloval okolí dalekohledem, ale nedostal se k tomu. V dešti ten zvuk byl sotva postřehnutelný, ale Monatovy vycvičené smysly ho zaznamenaly. Sehnul se  přesně ve chvíli, kdy nad ním prosvištěl nůž. Okamžitě se skryl za strom a přimhouřenýma očima skenoval okolí. Nic neviděl, proto zavřel oči a zaposlouchal se. Ještě dřív, než nastoupil do tábora, ho Moren učil hledat nebezpečí všemi smysly. Když nic nevidíš, zapoj sluch. Když nepomůže ani to, zapoj čich. Vždycky je něco, co nepřítele prozradí.

Netrvalo dlouho a zaslechl to. Sotva slyšitelné praskání větviček pod dopadajícími kroky. Jeden, dva, tři a čtyři. Napočítal zvuky ze čtyř stran, takže čtyři osoby. To muselo znamenat jediné, byl obklíčen. Pokud je však neodhalil dalekohled s termovizí, tak kolik jich doopravdy míří k budově, ve které je ukryt zbytek Desítky? A s kolika povstalci budou muset bojovat Jess s Blightem? Tolik otázek na které neměl ani čas ani odpověď.

Zhluboka se nadechl, aby se uklidnil a otevřel oči. Do jedné ruky vzal nůž a do druhé si připravil teleskopickou tyč. Nechtěl na sebe upozorňovat střelbou a věděl, že tímhle ty muže, kteří k němu míří, překvapí.

„Tak pojďte, zmetci,“ zašeptal, „budeme tancovat, ale tempo budu určovat já.“