Jak se ksakru dostal do takové situace? Pamatoval si, že projel hranice, pak se ozval výbuch a nastala tma. Vzbudil se až tady a to už mu bylo naprosto jasné, s kým má tu čest. Dostal se do Neových spárů a ztratil tak možnost pomoct Desítce. Moren měl pravdu, neměl jezdit, tohle je mimo jeho schopnosti. Ale díky svému zajetí zjistil podstatnou informaci a to mohl považovat za polehčující okolnost. Nejen, že Neo dokázal do belečanů vložit sféry, ale našel způsob jak sféry potlačit. Od chvíle, kdy se probral, se pokoušel použít kteroukoliv se svých sfér, aby se mohl dostat pryč, ale nic se nedělo. Ať se snažil sebevíc, nedokázal ani ohřát vzduch kolem sebe, natož ovládnout oheň. Takže byl jednoduše v prdeli. A pokud se nemýlil, tak Neo už jistě ví, kdo je jeho Strážce, takže rozhodně nebude nějak zvlášť přívětivý.

Otevřely se dveře a v nich stanul právě ten, koho si přál vidět ze všech nejméně. Neo se k němu blížil s výrazem psychopata a Call začínal mít zvláštní pocit, že tentokrát nevyvázne živý. V duchu se rozloučil se všemi, které měl rád a bez jediné známky strachu se podíval Neovi přímo do tváře. Kdyby nebyl přivázaný k židli, rána, kterou dostal, by ho jistě poslala k zemi.

„Když jsem kdysi dávno zjistil, že mým Strážcem se stal zrovna Varm, nemohl jsem tomu uvěřit. Varm přece zemřel, jak by mohl být Strážcem. Pak mi to došlo. Potřebovali mě nalákat do města a k tomu využili Sunonovo odsouzení. A jelikož svého bratra znám, tak vím, že by se k takovému herectví nesnížil, což znamená, že jste na něj ušili boudu. Hledal jsem tě, Varme. Chtěl jsem mluvit s člověkem, který zradil mého bratra, který srazil na kolena vrchního velitele vojska. Vždycky mě zajímalo, co jsi z toho měl? Jaká byla cena za zničení Sunona,“ pronesl vážně Neo a každé jeho slovo bodalo Calla jako ostrý nůž, hluboko a bolestivě.

„Jak může zrádce mluvit o zradě? Kdyby ses nepřidal k Takatě, nic z toho by se nestalo. To tys byl důvodem k tomu, aby poslali Sunona na Belecu. Tys způsobil, že tvůj bratr bojoval s Takatou tak tvrdě. Tys docílil toho, že se cítil naprosto sám. Kvůli tobě šel na vojenskou akademii a celý svůj život podřídil hledání svého ztraceného bratra,“ odplivl si Call a sám nechápal, kde se v něm vzalo tolik odvahy. Měl na Nea takový vztek, protože to všechno byla pravda.

„Lžeš!“ Na Callově tváři přistála další rána a mladík, soudě dle množství mžitek, tušil, že už dlouho nevydrží. Nebál se smrti, bál se dalšího života. Pokud by se znovu narodil, znamenalo by to, že Neo nebyl zničen.

„Stejně mě zabiješ, tak proč bych měl lhát?“ zachraptěl a pokusil se na Nea pohlédnout. „Je to pravda. Šel na akademii proto, aby ti mohl pomáhat. Když jsi zmizel, pracoval do úmoru, protože se chtěl posunout výš a mít možnost tě hledat. Zatímco se všichni snažili žít, on se věnoval pouze tvému hledání. Matka zemřela, otec se s ním nebavil a jeho milovaný bratr zmizel, to vše z něj udělalo stroj na boj proti Takatě, ovšem na rozdíl od tebe, Sunon nikdy neztratil lidskost.“

„A ty jsi té jeho lidskosti využil, abys ho zradil!“ zuřil Neo.

Call neodpovídal, jen se i přes otékající obličej a zraněné rty usmíval. Dříve se domníval, že Sunonův bratr byl naprostý génius, ovšem teď viděl jen blázna, který ztratil veškerou schopnost racionálního myšlení. Následná rána Calla poslala do bezvědomí, ve kterém se vrátil zpět v čase tam, kde celý jeho příběh začal.

„Pane,“ poklekl Varm před Nejvyšším a snažil se uklidnit svůj bouřící žaludek. Obával se, že jeho žádost o odchod bude zamítnuta.

„Varme 259, dostal jsem tvou žádost,“ promluvil Nejvyšší, zatímco mladíkovi pokynul, aby se postavil. „Jsi výborný voják a rozhodně máš šanci dostat se hodně vysoko, z jakého důvodu chceš opustit armádu?“

Nemohl říct celou pravdu, to věděl, ale lhát také nemohl. Musel se tedy uchýlit k jakési polopravdě.

„Pane, jediná věc, která mi po matce zůstala je dům a pole. Obojí chátrá, protože nemám čas na nic jiného, než na svou vojenskou službu. Chci se postarat o své dědictví a být prostým zemědělcem. Neláká mě život na úrovni ani vysoké postavení,“ pronesl Varm se sklopeným zrakem. Nemohl Nejvyššímu říct, že se mezi ostatními vojáky cítí jako vyvrhel, protože všichni znali jeho otce. Nemohl mu ani říct, že se zamiloval do muže, který je Varmovi natolik vzdálen, že se nemají šanci ani potkat natož spolu promluvit a potřebuje se dostat z jeho dosahu, aby již netrpěl.

„To je docela slabý důvod, nemyslíš? Řekl bych, že to snad ani nelze jako důvod považovat, Varme.“

„Chápu, že se vám můj důvod jeví jako hloupý a nedůležitý, ale pro mě to důležité je, pane. Matky jsem si velmi vážil a chci jít v jejích stopách,“ odvětil Varm.

„Hm, opravdu to není důvodem k tomu, abych tě propustil a vyhověl tak tvé žádosti. Měl bych však jistý návrh, který by mohl být vhodným kompromisem.“

Varm nasucho polkl a nervózně se na Nejvyššího zadíval. Neuměl si představit, jaký kompromis, by mohl jeho nadřízený navrhnout, přesto to byla šance.

„Pokud budu schopen vyhovět, pane,“ lehce kývl hlavou na znamení své rezignace.

„Věřím, že budeš schopen, Varme. Mohl bys žít jako zemědělec a starat se o matčino dědictví a zároveň bys zůstával vojákem se všemi výhodami, které k tomu patří. Chceš si můj návrh vyslechnout?“ usmál se Nejvyšší. Varm přikývl, přestože z toho neměl dobrý pocit. Jednalo se příliš výhodnou nabídku a to se mu nezdálo.

„Potřebuji, aby ses k jednomu důležitému muži dostal blízko, jak nejvíce je to možné. Tvým úkolem by bylo stát se osobou, se kterou se ten muž bude přátelit a bude jí věřit. Musíš se stát někým, koho nejen pozdraví a půjde dál, ale s kým bude chtít trávit čas. Jak říkám, čím blíže se mu dostaneš, tím lépe. Budeš jen obyčejný zemědělec, budeš žít život, jaký si přeješ a tohle bude tvůj jediný úkol,“ vysvětlil Nejvyšší a Varm nakrčil čelo. Znělo to jednoduše, ale pro něj to tak jednoduché nebylo. Měl nálepku parchanta, které se nedokázal zbavit.

„Proč je tak důležité, abych se k němu dostal blízko, pane?“

„Protože je nutné, aby měl někoho na kom mu bude záležet. Domnívám se, že to není natolik složitý úkol, Varme. Nezná tě, tudíž budeš mít možnost se ukázat dle svých představ,“ řekl Nejvyšší a čekal na Varmovu odpověď. A Varm neváhal a souhlasil dříve, než se zeptal o koho se vlastně jedná.

„Očekával bych, že se nejprve zeptáš, Varme. Značně jsi mi to ulehčil, protože, kdybys hned věděl o koho se jedná, nejspíše bys odmítl i za cenu nutnosti setrvávat dál v armádě. Tvým cílem je vrchní velitel Sunon.“

S Varmem se zatočil svět. Sunon byl tím mužem, od kterého se chtěl dostat pryč a teď byl jeho úkolem pravý opak.