„Brácho, jsi rád vojákem?“ ptal se ho jeho mladší bratr. Měl ho nesmírně rád. Bylo příjemné se vrátit do minulosti a znovu si užívat radosti spojené s mladším sourozencem, přestože to nemělo být na dlouho. Už brzy zmizí z jeho života, aby konečně dosáhl svých cílů a naplnil plány, které tolik let a životů střádal.

„Jasně, jinak bych jím nebyl,“ usmál se na mladíka.

„Taky bych chtěl dělat to, co mě baví,“ povzdechl si jeho mladší bratr.

„A co přesně bys chtěl dělat, hm? Co tě láká?“

„Něco, kde bych pomáhal lidem. Chtěl bych být prospěšný a někam to dotáhnout, jenomže táta si myslí, že to je blbost.“

Šokovaně svého bratra pozoroval. Na okamžik měl pocit, že se ocitl zpět na Averaze a mluví se Sunonem. Taky si přál dělat něco prospěšného pro ostatní a nakonec to vlastně dokázal. Byl velitelem armády, kterého všichni měli rádi a respektovali ho.

„Táta už stárne a potřebuje, aby po něm někdo převzal podnik. Já vím, že kdybych se nestal vojákem, tak bys nebyl pod takovým tlakem, ale určitě je nějaká šance jak bys mohl dělat to, co tě baví. Jen ten způsob musíš najít,“ pokusil se svého bratra uklidnit.

„Zajímalo by mě, jestli jsou všichni v armádě tak fajn jako ty. Nevypadáš ani nebezpečně, brácho,“ uchechtl se mladší chlapec.

„Hm, ono asi hodně záleží s jakou jednotkou se potkáš. Nedávno jsem měl čest setkat se s Černou Desítkou a to je úplně jiná liga. Jde z nich opravdu strach.“

„Černá Desítka?“

„Jo. Jsou to specialisté a to nejlepší z nejlepších. Dostávají samé těžké úkoly a využívají je i ostatní země. Pracují v utajení a dokážou zabíjet holýma rukama. Projížděli přes náš tábor a řeknu ti, měl jsem v kalhotách jenom jak jsem je viděl. Jsou to frajeři.“

„Myslíš, že někoho z nich někdy potkám? Chtěl bych vidět lidi, ze kterých jsi se málem podělal!“

„Ha, ha. Moc vtipné. Pochybuji, že bys měl šanci někoho z nich potkat. To by se musel stát zázrak.“

Zázraky se evidentně dějí a jeho malý bratříček zná více lidí z Desítky a dokonce se vídá i s Morenem. Na Averaze mu v cestě stál Sunon a tady zase Zeth. Všechno si do detailů naplánoval, ovšem nepočítal s tím, že by se jeho bráška přiblížil k armádě, ale on se k ní nejen přiblížil, dostal se rovnou k Desítce. K lidem, které chce zlikvidovat. Nechce opakovat své chyby a nechat své plány zkrachovat jen proto, že bude chránit bratra. Snažil se ochránit Sunona a doplatil na to. Když bude chránit Zetha, tak se jeho plány opět zvrtnou.

Zamyslel se. Býval přece nejlepším stratégem na Averaze, musí vymyslet plán, do kterého zapracuje i Zetha. Nechce Zetha zabít, je to jen civilista, ale taky nechce selhat. Podle všech informací, které měl, trávil Zeth nezvyklé množství času s Monatem. Taková ironie osudu. Bratr, kterého měl na Averaze, tráví čas s bratrem, kterého má teď, v tomto životě a který shodou okolností vypadá úplně stejně jako Varm, kvůli kterému Sunon zavraždil spoustu svých vojáků.

Najednou si to uvědomil. Že by…? Ano, to bude ten důvod! Zeth má skvělou povahu, je hodný a inteligentní a když se k tomu připočítá jeho vzhled, tak je to jasné! Monato se do něj zamiloval stejně, jako na Averaze do Varma! Tak odtud vítr vane!

Začal se smát. Pokud je to tak, využije Zetha ve svůj prospěch a srazí Monata na naprosté dno. Původně ho plánoval hned zabít, ale užitečnější bude si s ním pohrát. Sunon měl jasně vyhraněné priority a u Monata to nebude jinak. Bude velmi zajímavé sledovat, jak moc dokáže Monato trpět, aby se jeho blízkým nic nestalo. A pokud bude nutné Zetha zabít, tak to prostě udělá. Je jen malý krůček od svého cíle a tentokrát své plány dotáhne do konce.

S mnohem lepší náladou se postavil a vyšel ze svého pokoje. Zamířil do laboratoře, kde se odehrávala největší část jeho plánu. K tak velké akci jakou bylo ovládnutí Belecy a návrat na Averagu, potřeboval pomoc, jenomže běžní belečané jsou příliš slabí, než aby mu mohli být prospěšní. Leda by získali sféry. Tolik životů čekal a teprve v posledních letech se věda a technologie belečanů začala přibližovat Averaze.

Už v době, kdy velel Takatě zkoumal, zda se dají sféry extrahovat a vložit do někoho jiného. Trvalo to dlouho, ale nakonec zjistil, že možnost ovládat jakýkoliv nadpřirozený jev má na svědomí přítomnost žlutých krvinek. Jak se zdálo, averaganům se těla vyvíjela nezvykle rychlým způsobem a tak postupem času k červeným a bílým krvinkám přibyli i krvinky žluté. To, kolik sfér nebo taky jednodušeji nadpřirozených sil, byl každý jedinec schopen ovládat, se odvíjelo od toho, kolik měl žlutých krvinek. Na Averaze se mu podařilo uměle množit krvinky a svým podřízeným je implantovat a zvyšovat tak jejich počet sfér. Tady, na Belece, to bylo složitější, protože belečané se rodili bez žlutých krvinek, ale stejně to dokázal. Zpočátku se mylně domníval, že čím mladší organismus, tím přizpůsobivější bude, ovšem jednalo se o mylnou myšlenku. Děti do patnácti let nebyly schopny žluté krvinky přijmout a umíraly. Po smrti je dlouho zkoumal, aby nalezl příčinu. Přestože se svého plánu vytvořit si armádu z ovlivnitelných dětí nevzdal, byl to běh na dlouhou trať. Naštěstí se ukázalo, že mladí lidé mezi osmnácti a třiceti lety jsou vhodnějšími kandidáty. Sice ne všichni, ale pár kompatibilních jedinců přece jen nalezli. Bylo štěstí, že purisská vláda byla složena z chamtivých lidí, kteří jim za peníze posílali dostatek mladých lidí, na kterých mohli dělat pokusy. Ve výsledku měl k dispozici dvacet lidí, kteří přijali žluté krvinky a začali se učit ovládat sféry. Úmrtnost byla sice vysoká, ale při zdolávání vyšších cílů jsou oběti nedílnou součástí cesty.

„Dnes jsi v neobvykle dobré náladě, Rodlene,“ pronesl starší muž v bílém plášti, jakmile vstoupil do laboratoře.

„Vymyslel jsem novou hru a mám z ní obrovskou radost,“ odvětil Neo a přešel k prvnímu lehátku, kde ležel další z nepovedených pokusů. „Tak jak jsme na tom?“

„Z dětí žluté krvinky nepřijalo ani jedno, udělal jsem ještě několik posmrtných pokusů, ale stále neznám příčinu. Z těch mladíků, co přijeli posledně se dva ujali. Zbytek jsem znehodnotil tak, jako obvykle. Zrovna jsem chtěl zavolat chlapy, aby tady uklidili,“ odpověděl muž, zatímco si svlékal plášť.

„To nebude potřeba, pouze je přesuňte do chladící místnosti. Očekávám návštěvu, která se na ně jistě ráda podívá,“ usmál se Neo a pokračoval: „A jak se daří našemu vzácnému hostu, Maxi?“

„Co zase plánuješ, Rodlene?“ zamračil se Max.

„Neříkej mi tak, to jméno ke mně nesedí. Neo, jsem Neo, pamatuj si to! A co se týče plánů, tak nic zásadního, jen jsem se rozhodl, že si budu trošku hrát. A už mi řekni, co náš host? Jak se mu líbí pohostinnost tohohle úžasného místa?“

Max si povzdechl a odpověděl: „Není moc spokojený, pořád se dožaduje tvé návštěvy.“

„Tak to bych ho nejspíše neměl nechat čekat, že ano? Koneckonců jsme stáří známí, měli bychom si popovídat,“ otočil se Neo k odchodu.

„Mám na něj spoustu otázek a doufám, že mi na ně odpoví. Rád bych zjistil, jak je možné, že Varm zradil Sunona.“

Po těchto slovech definitivně opustil laboratoř a vydal se do sklepa, kde měli zamčeného jejich zajatce.