Zeth stále nedokázal uvěřit tomu, co se před chvílí dozvěděl. Poslední dny, večer co večer, si představoval, jak by nejspíše mohl vypadat rozhovor, kdy by Monatovi sděloval, co provedl. A najednou, během několika málo minut zjistil, že všechno, čím se trápil, byl jen klam. Samozřejmě, že byl rád, ale ještě nějakou dobu to bude muset vstřebávat. Nenapadlo by ho, že něco takového je vůbec možné.

Pohlédl z okna a uvažoval, kudy vlastně jedou. Nikdy neviděl tak smutné a opuštěné místo. Uschlé keře, pokácené stromy a rozpadající se domky. Netušil, že taková místa existují.

Moren si jeho pohledu všiml a promluvil: „Po válce zůstala spousta míst opuštěných. Některé vláda zrekonstruovala a lidé se do nich znovu nastěhovali, ale spousta domů a míst dopadla takhle. V některých lokalitách jsme udělali výcvikové tábory, aby ty ruiny měly alespoň nějaké využití.“

Zeth se na Morena podíval a přikývl. Chvíli sledoval zuboženou krajinu a pak se na Monatova strýce znovu otočil.

„Na Rudých pláních je taky nějaký tábor?“ zeptal se, aniž by zvažoval, zda je taková otázka vhodná.

„Je pár míst, kam vojáci jezdí trénovat nebo skládat zkoušky, ale naštěstí žádný výcvikový tábor na Rudých pláních nemáme,“ odpověděl zástupce.

„Naštěstí?“

„Předpokládám, Zethe, že vám Monato o Rudých pláních vyprávěl. Domnívám se, že stačí všechno, co tam už je a co se tam dříve dělo. Není třeba přidávat ještě tábor. Tamní obyvatelé si také zaslouží klid.“

„Mluvíš stejně jako Monato,“ uchechtla se Honesta.

„A ty jsi pořád stejně drzá. Monato na tebe má špatný vliv,“ vrátil jí Moren.

„Myslím, že ti dva se vzájemně doplňují a nemají si co vyčítat,“ dodal Keram a Honesta se na něj zamračila.

Auto zastavilo a Zeth se zvědavě podíval z okna. Dojeli do jakéhosi komplexu budov, který na první pohled vypadal, že se každou chvíli zřítí. Když však vešli dovnitř všechno se zdálo být v naprostém pořádku.

„Budovy, které slouží jako tábor jsou v perfektním stavu, pouze je zvenčí nijak neupravujeme, aby nevzbuzovaly cizí pozornost,“ vysvětloval za chůze Moren. Po jeho boku kráčel muž, který je prve doprovázel k Monatovu domu. Honesta se nemohla zbavit dojmu, že s tím člověkem něco není v pořádku.

„Není v tom případě riskantní vzít na takové místo civilisty?“ ozval se Keram a Moren na něj pohlédl se zdviženým obočím.

„Samozřejmě, ovšem je velmi málo lidí, se kterými by se Monato bavil a ještě méně je těch, kterým by věřil. Jelikož to vím, tak mám důvod věřit, že nejste bezpečnostní riziko. Do tohoto konkrétního tábora jsem vzal civilisty pouze dvakrát. Poprvé to byla Monatova matka a teď to jste vy,“ odvětil Moren.

„Teta May tady byla?“ vyhrkla překvapeně Honesta.

„Chtěla vědět, jak vypadá místo, kde bude probíhat Monatův výcvik.“

V tichosti prošli budovou do tmavé místnosti plné obrazovek, které sledovali dva muži v mikinách specialistů.

„Tady probíhá kontrola velké části zkoušek, zde vznikají překážky a analyzují se data jednotlivých vojáků,“ řekl tiše Moren a ukázal trojici na židle před obrazovkami.

„Tak jak to vypadá?“ zeptal se muže, který téměř bez ustání sledoval největší z obrazovek na které se zrovna zkoušený snažil zneškodnit nástražný systém jedné z pastí.

„Zůstal jediný. Mám dojem, že to je další Rid. Neměl tvůj bratr náhodou nějaké nemanželské dítě?“ pronesl voják a muž, který provázel Morena se snažil zamaskovat svůj smích kašlem. I zástupci cukaly koutky, ale ovládl se.

„Myslím, že měl příliš velký strach ze své ženy, aby si dovolil jí někde zahýbat. Jaké má výsledky?“ kývl Moren k obrazovce a snažil se ignorovat bublajícího společníka.

„Šlape Monatovi na paty a to hodně. Momentálně se drží na třiceti dvou hodinách a zátěži šest. Ti ostatní vypadli při čtyřce. Čekal jsem od nich tedy více.“

Zeth se zaujetím poslouchal o čem se mluví, přestože tomu vůbec nerozuměl.

„To je blbost. Nemůže se tak moc blížit Monatovým výsledkům,“ zamračil se Moren.

„Vím, že bys byl rád, aby tvůj synovec zůstal nejlepší, ale výsledky se nemýlí,“ oponoval muž od obrazovky.

„O to nejde, Justy. Jak může mít někdo po dvou letech výcviku a bez spánkové poruchy stejné výsledky jako Monato po patnácti letech tvrdého tréninku a s problémem, díky kterému vydrží i tři dny jen s mikro spánkem? To není v pořádku, dej mi jeho složku.“

Justy podal Morenovi složku, aby si jí zástupce zkontroloval. Jak listoval papíry, mračil se více a více.

„Něco je špatně. Celé dva roky měl podprůměrné výsledky, není možné, aby dnes takhle fungoval. Přibliž mi to,“ kývl k obrazovce a Justy přepnul na bližší kameru.

Moren i jeho doprovod se nahnuli, aby si pozorně mladíka prohlédli a maskovaný muž něco Morenovi pošeptal.

„Jsi si jistý?“ narovnal se zástupce.

„Stoprocentně,“ odvětil muž a Morenův výraz ztvrdl.

„Justy, zvyš zátěž na deset,“ vydal příkaz a jeho podřízený se na něj překvapeně podíval.
„To myslíš vážně? Vždyť to je extrémní zátěž, nemusel by to vydržet!“

„Opravdu? Monato byl přece na jedenáctce. Pokud je tak dobrý, jak se tváří, tak to musí zvládnout,“ ušklíbl se Moren a přešel k druhému vojákovi, který měl na starosti ukládání záznamů z kamer během celé zkoušky.

„Pusť zkoušky od začátku,“ řekl mu a otočil se k návštěvníkům, které s sebou přivedl. „Tady uvidíte celý průběh zkoušky a budete mít trochu představu o tom, co všechno Monato umí.“

Honesta, Keram i Zeth seděli jak přibití a sledovali obrazovky na kterých bylo patnáct mladíků, kterým právě začala první část zkoušky.

„Morene!“ vyhrkl Justy a zástupce k němu hned přešel.

„Co se děje?“

„Jeho srdeční aktivita se nijak nezměnila, ale všichni ti, kteří už vypadli ze hry se blíží kolapsu!“

„Vypni to! Ten zmetek nějak obešel systém a svou vlastní zátěž přepojil na ostatní!“ rozčílil se Moren. „Kterou past se snaží zneškodnit?“

„Jedovaté střely,“ odvětil Justy. „Ostatní se naštěstí vrací do normálu,“ dodal.

„Spusť ji!“

„Cože?“

„Spusť tu past! Neptej se mě proč, prostě to udělej!“ přikázal sebejistě zástupce.

„Jak myslíš, Morene, ale pokud do půl hodiny nedostane protijed, zemře. Okamžitě ho to paralyzuje,“ odvětil Justy a něco zmáčkl na klávesnici.

Mezi stromy se něco pohnulo a vzápětí měl mladík v rameni zabodnuté dvě šipky. Jednoduše si je vytáhl a pokračoval v demontáži spouštěcího zařízení.

„To není možné!“ zvolal Justy.

„Říkal jsem to,“ pronesl Moren a zvedl vysílačku ze stolu.

„Všem jednotkám, poslední ze zkoušených je narušitel, opakuji poslední ze zkoušených je narušitel. Žádám o okamžitě zatčení, pozice C23.“

Honesta s Keramem si Morena nevšímali a sledovali záznam, který jim voják pustil, ale Zeth nemohl spustit zrak z obrazovky na které byl mladík, kterého zástupce označil za narušitele. K mladíkovi přiběhlo několik vojáků a zjevně po něm chtěli, aby se vzdal. K Zethově údivu to neudělal, místo toho na ně začal střílet.

„Copak se zbláznil?“ ptal se šokovaně Justy, ale Moren mu neodpovídal. Sám byl překvapen vývojem, který nastal. Vojáci, kteří měli mladíka zatknout se skryli mezi stromy a vzápětí se ozvala vysílačka.

„Zástupce Ride, ten cvok se nechce vzdát a pálí po nás ostrýma. Žádám o nové rozkazy.“

„Postupujte podle protokolu,“ odpověděl do vysílačky a povzdechl si.

„Nedokažu si to vysvětlit, Morene. Test na drogy měl negativní a absolvoval i všechny psychotesty. Neměl jsem důvod ho ke zkoušce nepřipustit,“ pronesl do ticha Justy a Moren mu položil ruku na rameno.

„Netrap se tím, jsou věci, které neovlivníš. Nemohl jsi vědět, že je to naprostý magor, který zjevně má zcela jiné cíle než je složení zkoušky. Naštěstí se nikomu nic nestalo.“

Zeth nevěděl, co přesně se tam venku dělo, ale najednou mladík klesl k zemi a obrazovka zčernala. Tak tohle byl tábor na kterém Monato strávil dva roky? Místo, kde se naučil jak přežít za každé situace? Jestli všichni členové Desítky prošli tímhle, tak by opravdu měl být bez obav.