„Jsi si jistá? Jestli se pleteme, tak s námi Zeth už nepromluví a kdoví, co na to řekne Monato,“ nakrčil čelo Keram, zatímco startoval auto.

„Jsem si jistá. Viděl jsi sám, že se Zethem to jde od desíti k pěti a toho magora jsme kolem jeho domu viděli vícekrát. A kdybych se pletla, tak by nám Moren nevolal. Sám by už dávno věděl, že situace není taková, jak se domnívám,“ odvětila Honesta se sebevědomým výrazem.

„Stejně to pořád nechápu. Jak někdo může být takový magor? Už jednou na něj Monato přišel a udělal mu peklo a on to udělá zas. Vždyť z toho nic nemá!“ kroutil hlavou a opatrně couval z parkoviště. Od doby, co poznal Honestu a Monata se rozhodně nenudil. Kolem těch dvou se pořád něco dělo.

„Napadlo mě, že možná ví, kdo Monato je. To by znamenalo, že ví o jeho misi a proto se nebojí následků. Zetha by určitě nenapadlo, že ho ovlivňuje nějaký cvok.“

„Hm, teoreticky by to tak mohlo být, ale jak by se potom skrze Zetha mstil Monatovi?“

„Záleží, co Zethovi provedl. Například, kdyby Zethovi stejně jako nám, vnukl myšlenku, že Zeth s někým spal, jaký by asi byl výsledek? Zeth je příliš čestný, než aby něco takového Monatovi tajil. A většina lidí z okolí si myslí, že ti dva spolu chodí a určitě si to myslí i Kyle,“ řekla svou domněnku Hony a Keram si ji koutkem okem prohlédl.

„Víš, že z tebe jde docela strach? Přemýšlíš jako zločinec,“ uchechtl se.

„Nikdy jsem netvrdila, že jsem vzor slušnosti,“ vrátila mu a široce se usmála.

„Dalo mi docela práci Zetha přesvědčit, aby s námi jel. Nechtěl věřit, že ho Moren pozval,“ řekl po chvíli Keram.

„No, mě to docela překvapilo. Nečekala jsem, že bude chtít, abychom přijeli všichni tři. Strýček je v tomhle stejný jako Monato. Nikdo nikdy neví, co se mu honí hlavou a co si na své okolí vymyslí. Bude to jistě zajímavé. Minimálně ta kontrola při vstupu na pozemek pro vás bude nezapomenutelným zážitkem.“

„Co tím myslíš?“

„Moren je momentálně přísně střežený, takže na nás budou mířit vojáci a budeme muset čekat, než přijde někdo, koho pro nás Moren pošle,“ usmála se radostně Honesta.

„A tobě to přijde zábavné?!“ šokovaně se jí zeptal mladík za volantem.

„Jasně! Tohle nezažiješ každý den!“

Keramovi došla slova, tak raději mlčel. Občas měl dojem, že jeho přítelkyně je trochu blázen. Ovšem s ohledem na to, že vyrůstala po boku Monata, zástupce Rida i nevyzpytatelného Norma, se jí ani nemohl divit. Zabočil a spatřil Zetha, který je čekal na domluveném místě.

Sotva nasedl do auta, okamžitě spustil: „To opravdu jedeme za Monatovým strýcem?“

„Jo, řekl mi, že máme přijet všichni tři. Prý pro nás má nějaké překvapení,“ odvětila klidně Honesta.

„Překvapení? Je možné, že se Monato už vrátil?“ zeptal se s nadějí i strachem Zeth.

„To by bylo skvělé, ale nemyslím si, že to bude ono. Určitě by to bylo v televizi,“ musela Zetha zklamat Honesta. „Ale minimálně uvidíš Monatův dům. Moren se skrývá v domě, kde Mon vyrůstal. Odstěhoval se odtamtud po tom, co se vrátil z toho svého dvouletého výcviku.“

„Aha.“

Zeth mlčel a ani Honestě s Keramem nebylo do řeči, proto dojeli na místo v tichosti. K Honestinu zklamání na ně rovnou čekal voják, který je odvedl k Morenovi. I když…byl to vůbec voják? Přes nos měl šátek, na očích tlusté brýle a kšiltovku posunutou hluboko do čela. Zdálo se, že nechtěl, aby ho někdo poznal.

Když došli ke dveřím, muž je opustil a Honesta sebejistě vstoupila následována dvěma mladíky. Automaticky šla do obývacího pokoje, kde je čekal Moren spolu s dalším maskovaným mužem. Ten, jakmile vstoupili, z místnosti odešel.

„Ahoj strýčku,“ pozdravila Hony a posadila se vedle něj. Zeth s Keramem slušně pozdravili a opatrně si sedli proti nim. Zeth si nemohl pomoct, ale zdálo se mu, že Honesta s Morenem jsou si velice podobní.

„Jsem rád, že jste všichni přišli. Rád bych vás někam vzal,“ pronesl Moren, zatímco propaloval Zetha pohledem.

„Někam vzal?“ zeptala se zmateně Honesta. Myslela si, že si je zavolal kvůli Kylovi.

„Přesně tak. Všichni už víte, že Monato dva roky byl ve speciálním výcvikovém táboře. Dnes jsou v jednom z táborů závěrečné zkoušky, shodou okolností ve stejném, v jakém byl Monato. Byl bych rád, kdybyste mě tam doprovodili.“

Jedinou odpovědí mu bylo ticho, protože všichni tři na něj překvapeně zírali. Nic si z toho nedělal. Tenhle jeho nápad přišel náhle a nečekaně, ovšem domníval se, že by Monatovy přátele mohlo uklidnit, když uvidí, jak silní jsou absolventi X-dvanáctky.

„Než se tam vydáme, potřebuji vyřešit ještě jeden problém,“ natáhl se pro složku na stole a podal jí Hony. Dívka otevřela černé desky a když začala číst, její výraz byl více a více děsivý.

„Je to ještě větší magor, než jsem si myslela,“ pronesla po chvíli a podala složku Keramovi, aby se taky pobavil. „Vypadá to, že na něho nemáš žádnou páku ani ty,“ řekla k Morenovi, který se upřímně zasmál.

„Omyl. Zkusil stejnou věc použít i na muže, kterého jsem za ním poslal, což znamená, že napadl už druhého vojáka pod mým velením. Tohle už je v mé kompetenci a vymyslel jsem i adekvátní trest. Nejprve to však musíme vyřešit s jeho poslední obětí,“ otočil se k Zethovi, který zbledl natolik, že vypadal jako nebožtík v rakvi.

„Zethe, nedávno jste se potkal s jistým mladíkem a stal jste se obětí jeho trestné činnosti. Možná bude lepší, když vám situaci vysvětlí Hony,“ promluvil k bledému seniorovi, který po tomto prohlášení začal rudnout.

Dívka si hodila nohu přes nohu a začala s vysvětlováním : „Kdysi jsme s Monatem měli problém s jedním nedostudovaným psychologem. Potloukal se po barech, někoho si vybral, dál mu experimentální drogy a pak na něj použil hypnózu, aby mu vnukl nějakou myšlenku nebo vzpomínku. Zkusil to i na nás dva a přestože ta vzpomínka byla naprosto živá, oba jsme věděli, že je nesmyslná. Monato na něj přišel a tenkrát to řešil s ochrannými složkami i školou, ze které toho debila vyhodili. Nebudu to protahovat, Monatovi ten blbec vyhrožoval, že se pomstí a tím se dostáváme k tobě. Nestalo se ti náhodou v poslední době něco neuvěřitelného nebo třeba něco, co bys nikdy neudělal?“

Zeth si byl jistý, že Honesta mluvila o Kylovi, přesto měl obavy se přiznat. Mohla se mýlit a celá situace by se mohla zhoršit. Ne, že by bylo moc co zhoršovat.

„Ne – nevím,“ vykoktal nakonec Zeth a Hony si povzdechla.

„Lžeš,“ pronesla s naprostou jistotou. „Jsem si zcela jistá, že jsi se s Kylem setkal v jeho baru a podle tvé reakce, ti vnuknul něco podobného jako nám. Pro tvou informaci, nás se snažil přesvědčit o tom, že jsme spolu spali. Docela by mě zajímalo, s kým jsi údajně spal ty?“

„Cože?!“

„Pořád to nechápeš, Zethe? Ta vzpomínka je falešná. Věřím, že je přesvědčivá a dokonce si myslím, že i místo na kterém ses vzbudil ji podporovalo, ale ať máš v hlavě cokoliv, nestalo se to. Byl jsi jen dalším pokusným králíkem a cestou k pomstě Monatovi. Nepřišla bych na to, kdyby se ten parchant neflákal kolem tvého domu.“

Zeth mezi nimi přeskakoval pohledem a čekal, kdy někdo z nich řekne, že se jedná o vtip, ale všichni se tvářili naprosto vážně. Několikrát se zhluboka nadechl, aby se uklidnil, ale ve výsledku ho začínal ovládat vztek. Pak ho napadlo ještě něco.

„Jak by věděl, že mám něco společného s Monatem?“

„Podle všeho Monata dost často sledoval a byl i na vystoupení Centra. Pak začal sledovat vás, Zethe,“ vložil se do hovoru Moren.

Zdá se, že tě něco hodně žere, včera jsem tě viděl vedle u Rose.

To mu ten večer řekl. Byla to pravda. Všechno, co mu tady říkali byla pravda.

„Chcete mi říct, že jsem podal výpověď v práci, týden nevytáhl paty z domu a přispěl ke zhoršení Aiina stavu jen proto, že se nějaký kretén chtěl pomstít Monatovi? Já ho zabiju!“ naštvaně zvýšil hlas Zeth.

„To není třeba, Zethe. Jelikož napadl mého přímého podřízeného, tak jeho trest je v mé kompetenci. Rozhodl jsem se, že se bude účastnit výcviku v X – dvanáctce. Pokud ty dva roky přežije, tak bude muset sloužit pod mým velením. Myslím, že tohle je horší než smrt,“ usmál se Moren.

„Tedy, strýčku!“ vyhrkla Honesta. „Umíš být pěkně zákeřný, že? Tohle až zjistí Monato, tak si u něho pořádně šplhneš.“

„Nevím, jestli budu mít odvahu to Monatovi říct, Hony. Taky by mohl nakráčet do tábora a holýma rukama ho zabít. Fajn, tohle jsme vyřešili a teď bychom měli vyrazit, ať jsme zpět na večeři,“ zvedl se Moren.

„Na večeři? Tys vařil?“ následovala jeho příkladu Honesta.

„Hosty mám velmi málo, takže ano, vařil jsem,“ pronesl s úsměvem zástupce, zatímco si oblékal stejnou černou mikinu, jakou nosil Monato. Ta jeho měla místo čísla hvězdu. Jakmile byli všichni, včetně stále šokovaného Zetha, připraveni, vyšli na zadní dvůr, kde je u obrněného vozu čekali dva maskování a po uši ozbrojení muži.

Nasedli do auta a vyrazili do tábora, kde Morena čekalo další překvapení.