Papíry, papíry a zase papíry! Moren vztekle odložil další podepsaný dokument na kupku vedle své pravé ruky. Zástupce velitele všech tajných složek, ten, kdo v nouzovém stavu rozhoduje o krocích celé armády. Valná většina obyvatel si představovala, že taková pozice obnáší spoustu nebezpečných situací a akce, ale opak byl pravdou. Jediné nebezpečí, které Moren za ty roky mohl zažít, bylo nefunkční pero na podepisování formulářů. Nebyla to práce vhodná pro někoho jako byl on. Pro boj s Neem byla jeho pozice důležitá, přesto by raději byl v terénu a rozhodoval o postupu podle dané situace a ne na základě několika carů papíru.

Po atentátu se musel skrývat, aby nebyl příliš na ráně. Call ho odvezl do Monatova domu a zajistil, aby se u něj střídal Faith a Tess. Kromě pár vojáků, kteří byli řádně prověřeni se od toho útoku s nikým nevídal. Tedy s nikým cizím, protože Norm i Soi ho denně navštěvovali. Párkrát s nimi přijela i Hony a Moren na okamžik dokázal zapomenout v jak šílené situaci se nacházel.

Pohlédl na televizi na protější straně místnosti. Nechával ji neustále zapnutou, kdyby se náhodou obnovil obraz nebo zvuk z kamer, které u sebe měla Desítka. Byl by velký lhář, kdyby tvrdil, že nemá strach. Jednotka složená z nejlepších vojáků by měla mít větší šanci na úspěch než kterákoliv jiná, ovšem ne za situace, kdy stojí proti Neovi a jeho lidem.

„Ty víš, že si tě vážím, strýčku. Celý život chráníš rodinu a všem kolem dokazuješ, že jsi nejlepší z nejlepších, ale na tohle ty sám nestačíš! Domníval jsem se, že jsme tohle už vyřešili!“

„Ano, to ovšem bylo před tím, než se mě pokusili zabít, Calle. Evidentně se rozhodli útočit ze všech stran, aby se zbavili veškerých rizik. Za takové situace je nebezpečné, aby ses vydal za Desítkou.“

Byla to předem prohraná bitva, přesto se nevzdával naděje na úspěch.

„Morene,“ povzdechl si Call, „moc dobře víš, že pokud padne Desítka, tak šance proti povstalcům budou nulové. Jediné, z čeho mají obavy je Desítka spolu s tebou. Ty a Monato jste to, co je děsí a bojí se vás i sám Neo. Mon udělá všechno, aby svou jednotku ochránil, to víš lépe než kdokoliv jiný. A Neo to ví taky, přece jen je to jeho bratr. Jsem si jistý, že toho využije ve svůj prospěch. Zatímco si tady povídáme, Desítka se k němu přibližuje a nemají ani potuchy, co je vlastně čeká. Pokud nevyrazím hned, nestihnu je včas varovat. Zapomeň na emoce, zapomeň na rodinu, nemysli na přátele. Pro tebe existuje jen a pouze mise a její úspěch! Není tohle náhodou motto všech speciálních jednotek? A ty sám se jím neřídíš, když mi tady vysvětluješ, že mě nepustíš za tátou jen proto, že jsem tvůj synovec a je to nebezpečné.“

Prohrál, protože Call měl naprostou pravdu. Kdy se to stalo, že z dětí se kterými si hrál, jsou dospělí muži v mnohém lepší než on sám?

„Fajn, večer odjíždíš. Jakmile dorazíš k Desítce a předáš informace, budeš poslouchat Monatovy rozkazy, je ti to jasné? Jestli ne, tak hned jak se vrátíte, půjdeš do vazby.“

„Samozřejmě, zástupce,“ usmál se Call a Moren se začal modlit.

Pokud Moren dobře počítal, tak touhle dobou už by měl být Call s Desítkou. Mohl jen doufat, že se k nim dostal včas a že se nepozabíjeli navzájem. Neočekával, že o Callově působení v jednotce nula se Monato a Propen dozví zrovna takovým způsobem. Vlastně se domníval, že se to nedozví nikdy. Začínal mít dojem, že nikdy nic nejde podle plánů.

Podíval se na hodiny a pousmál se. Byly ručně vyřezávané s několika rámečky na fotografie na kterých byla celá jejich rodina. Ty hodiny nechal vyrobit Moren jako svatební dar pro Faitha a May. Když byla Honesta malá, sedávala před nimi a čekala, kdy odbije celá a vyjede panáček s trumpetou. Rád na ty časy vzpomínal. Vlastně všechno v tomhle domě mu připomínalo minulost. Naprosto chápal, proč tady nechtěl Monato bydlet. V každé místnosti byly vzpomínky na jeho rodinu o kterou přišel. Ze stejného důvodu se přestěhoval i Moren do vládního bytu. Nedokázal zůstat v domě, kde tolik let žil s June.

Bylo pozdě, proto obrátil pozornost zpět k dokumentům, které ještě musel zkontrolovat. Stihl se probrat sotva třetinou zbývajících papírů, když se v jeho dočasné pracovně objevil Faith.

„Nemyslíš, že by bylo vhodné, kdybys nám třeba oznámil, že čekáš návštěvu?“ spustil na něj naštvaně.

„Cože? Nikoho nečekám,“ odvětil překvapeně Moren a zvažoval, kdo by se sem mohl vypravit bez ohlášení. Norm i Soi věděli, že musí dát vědět.

„Tak v tom případě se nejspíše něco děje, protože tě přišla navštívit dcera,“ ušklíbl se Faith.

„Honesta?“

„Máš snad jinou dceru? Samozřejmě, že to je Honesta. Zastavila ji hlídka u brány a čekají na povolení, zda ji mají pustit dál,“ usmíval se na Morena. „Předpokládám, že ho můžu udělit, že?“

„Jistě, to je snad jasné. Už tam jdu,“ prudce se postavil Moren a snažil se skrýt nervozitu. Nebyl s Honestou o samotě téměř deset let a teď ho sama přišla navštívit. Pokud se opravdu něco děje a Honesta přišla právě za ním, tak byl nesmírně rád, přestože to dívka určitě netušila.

„Ahoj Hony,“ pozdravil dívku, jakmile vešel do obývacího pokoje, „omlouvám se, za to přivítání u brány.“

Honesta se otočila a zářivě se na něj usmála: „To nemusíš. Náhodou se mi to líbilo, připadala jsem si jako v nějakém válečném filmu.“

„Kdybys to zažívala denně, tak by to už tak zábavné nebylo, věř mi. Co tě sem vlastně přivádí?“

Moren se posadil a Honesta ho napodobila. Chovala se jako doma, proč taky ne, když v tomto domě téměř vyrůstala.

„Myslela jsem, že by ti přišla vhod společnost, když odtud nemůžeš vytáhnout paty,“ pronesla klidně a Morenovo obočí vystřelilo vzhůru.

„To je vskutku pravda, ovšem mě by zajímal ten pravý důvod,“ lehce se na ni pousmál.

„Jsem tak průhledná?“ povzdechla si Hony.

„Spíše já jsem tak podezíravý,“ opáčil zástupce.

„Říkal ti Monato o klukovi, kterého vyhodili ze studií psychologie za experimenty na pacientech?“ zeptala se dívka a Moren musel ocenit její přímočarost. Nevymlouvala se, ani se nesnažila o žádný proslov, ale šla rovnou k věci.

„Používal experimentální drogy a hypnózu a pak svým pacientům vnukl vzpomínku, která se nikdy nestala. Pak sledoval, jak reagují. Ano, o něm mi Monato říkal. Byl docela hodně naštvaný, ovšem neřekl mi důvod.“

„Když toho kluka vyhodili ze školy, začal to na lidi zkoušet v barech a pro jeho smůlu to zkusil i na nás dva,“ odvětila vážně Honesta.

„O tom se mi Monato nějak zapomněl zmínit,“ zamračil se Moren. „Co se vám snažil vnuknout?“

„Že jsme spolu spali.“

Moren, který se zrovna napil vody, vyprskl.
„Cože?!“

„Zjevně se domníval, že mu to projde, protože jsme přišli spolu, ale vybral si fakt špatné osoby, protože oba jsme ráno věděli, že je to nesmysl. Já se ten večer sice opila, ale Monato ne. Kluk evidentně nečekal, že natrefí na gaye. Netuším, jak se Monato dozvěděl, co se přesně stalo a kdo za tím stál, ale nahlásil ho na jeho bývalé škole i ochranným složkám,“ vysvětlila Hony.

„Fajn, tohle odpovídá tomu, co bych od Monata čekal. V čem tedy spočívá problém? Krom toho, že ten mladík si zasloužil dostat především přes držku,“ pronesl stále klidně Moren. Tedy na povrch byl klidný, protože uvnitř něj to vřelo. Nějaký kretén měl tu drzost napadnout takovým způsobem jeho synovce a dceru. Ani nemluvě o tom, že Hony na rozdíl od Morena, věděla o Monatově orientaci už před lety.

„Nějakou dobu po tomhle incidentu jsme se s ním potkali. Nebylo to zrovna příjemné setkání a na závěr ten idiot přísahal, že se Monatovi pomstí. Mon si z toho nic nedělal a já taky ne. Až do teď. Pár dní po Monatově odjezdu jsme s Keramem zjistili, že Zeth není tak v pohodě, jak se tváří a po večerech vysedává v barech. Snažili jsme se ho sledovat, abychom se ujistili, že se vždy dostane v pořádku domů. Jenomže jeden večer Zeth z baru nevylezl ani po zavíračce a dokonce ani ráno. Pak náhle onemocněl a celý týden nevytáhl paty z bytu a ani s námi nijak nechtěl komunikovat. Problém je, že jsem u jeho domu viděla toho zmetka. Nešlo mi to do hlavy, tak jsem se jela podívat na ten bar a úplnou náhodou je ten stejný kluk majitelem toho baru. Včera mi volal Norm, že Zeth konečně dorazil do Centra, ale že mu na něm něco nezdálo. Obávám se, že se Kyle rozhodl Monatovi pomstít skrze Zetha. Nebylo by pro něj těžké zjistit, že jsou si blízcí, protože téměř celý školní rok trávili čas spolu,“ domluvila Honesta a pohodlně se opřela, zatímco Moren vstřebával informace, které mu právě sdělila.

„Takže se domníváš, že ty experimenty použil na Zetha?“ zeptal se nakonec.

„Jo. Nebo možná udělal i něco horšího. Netuším, kam je v té své touze po pomstě schopen zajít.“

„Fajn. Co přesně chceš ode mě?“

„Chci z toho parchanta dostat, co udělal Zethovi a chci, aby za to pykal. Nemůžu za ním jít, protože nemám tak skvělé sebeovládání jako Monato a asi bych ho na místě zabila,“ ušklíbla se Honesta. „Zeth je moc hodný kluk a Monatovi na něm opravdu záleží. Nehodlám přihlížet tomu, jak se mezi ně sere nějaký bláznivý kretén. A jak se zdá, tak ochranné složky si s ním neví rady.“

Moren si ji chvíli prohlížel a v hlavě se mu už rodil plán jak toho zmetka potrestat jednou provždy.