„Ai!“ zavolal na dívku už ode dveří a sledoval jak vyskočila od stolu a rozeběhla se k němu. Bodlo ho u srdce, když spatřil tmavé kruhy pod očima, které na její bledé tváři razily do dálky.

„Ai zase trpí záchvaty, Zethe. Bohužel, za dané situace mi nezbývá nic jiného než ji nechat křičet, dokud se sama neuklidní a znovu neusne.“

„Copak ty injekce už nezabírají?“ zeptal se překvapeně Zeth.

„Jsem zde sama a ona na sebe nenechá sáhnout. Nedokážu ji chytit, abych ji dávku píchla, aniž bych jí ublížila.“

„Mohla jste mi zavolat, přišel bych!“

„Byl jsi nemocný a i kdyby ne, nemůžu tě každou noc budit, to nejde.“

„Proč by to nešlo? Pořád je to lepší, než aby se trápila!“

Dívka se ho držela, jako kdyby se bála, že zmizí. Zvedl ji a přešel s ní k posteli, aby si sedli. Strašně ho mrzelo, když jí viděl v tomhle stavu. Děti by takhle trpět neměly.

„Byl jsi nemocný, bála jsem se o tebe,“ zamračila se na něj Ai a Zeth se pokusil usmát, přestože mu do smíchu vůbec nebylo.

„Jen malá chřipka, nic hrozného. A co ty? Jak se máš?“

„Už ti to řekla, že?“ zamrmlala naštvaně dívenka.

Senior nechápal její reakci. Kvůli čemu se zlobí?
„Tobě vadí, že to vím? Myslíš, že bych to nezjistil sám?“

„Vadí mi, že ti to řekla ona.“

Zeth si toho všiml už dříve. Ai ke všem ženám přistupovala s odstupem, ale tohle bylo přece jen moc. Slyšel z jejího hlasu pohrdání a nenávist. Něco, co k tak malému dítěti vůbec nesedělo.

„Ty nemáš tetu Soi ráda?“ zeptal se opatrně.

Neměl zkušenosti jako Monato, ale domníval se, že tohle by měl řešit. Přece nemůže přihlížet tomu, jak se ta dívka utápí v hněvu.

„Ne, nemám.“

„A řekneš mi proč? Je něco, co ti na ní vadí? Třeba bychom to mohli nějak zkusit vyřešit.“

„Je stejná, jako všechny ostatní.“

Mladík byl zmatený. Jako všechny ostatní? Co tím ksakru myslí? Kdyby tu tak byl Monato! Ten by tomu možná rozuměl lépe než on, který o dětech vůbec nic nevěděl.

„Víš, já bych ti rád pomohl, jenomže takhle jsi mi toho moc neřekla. Proč si myslíš, že je stejná jako ostatní?“

Výraz Ai se změnil. Její obličej se už nekřivil vztekem, ale vypadal spíše smutně. Zeth začínal být zoufalý. Nechtěl přece, aby byla smutná.

„Táta vždycky říkal, že máma je stejná jako ostatní ženské. Nemá ráda děti a zajímá ji plná peněženka,“ špitla Ai tiše a Zeth se musel hodně přemáhat, aby nedal najevo své překvapení.

„A ty si myslíš, že tě máma neměla ráda?“

„Neměla. Pořád to říkala. Všechno jsem dělala špatně, byla jsem hloupá a litovala, že žiju. To říkala pořád.“

Zeth nevěřil vlastním uším. Copak je možné, aby se takhle nějaká matka chovala? Neuměl si představit, jak se asi malá holka musela cítit, když tohle poslouchala a nerozuměla tomu, co udělala špatně. A neměl žádný důvod Ai nevěřit. Byla smutná, to nehrála.

„To nebylo správné, Ai. Jenomže táta nemohl znát všechny mámy v okolí, víš. Ono se to tak říká, když někdo něco provádí špatného. Je stejný jako všichni ostatní. Ale nikdo není stejný. Každý je jiný. Teta Soi je moc hodná a má strašně ráda děti. Proto taky vytvořila tohle místo. Chtěla, aby děti jako ty měly místo, kde je někdo bude mít rád. Vím, že to není jednoduché, ale musíš se naučit, že každý člověk je jiný a nemůžeš tetu Soi a všechny ostatní ženy odsoudit jen proto, že tvá máma nebyla hodná.“

Mlčela, ale Zeth věděl, že nad tím přemýšlí. To bylo důležité. Musela sama zjistit, co je správné a co špatné.

„Víš, proč mi o tobě teta Soi řekla?“

Zavrtěla hlavou a zvědavě se na něj podívala.

„Protože když děti něco bolí nebo se trápí, tak to trápí i ji. Má ráda všechny děti v Centru a chce jim pomáhat. Proto mi všechno řekla, abychom ti mohli pomoct,“ vysvětlil jí Zeth. Doufal, že něco nepokazil a celou situaci nezhoršil.
„Tak a teď mi pověz, co chceš dělat,“ usmál se na ni, aby jí povzbudil.

„Chtěla bych spát.“

Jistě, musela být unavená. Nebylo nic neobvyklého, že prospala velkou část dne.

„Dobře, tak šup do postele a až se vzbudíš, tak něco vymyslíme, co ty na to?“

„Budeš tady? Nepůjdeš domů?“

„Dám si s tetou Soi kávu a počkám až budeš vyspaná.“

Dívka se usmála a zalezla do postele. Zeth jí spravil deku a posadil se na židli. Chtěl počkat dokud neusne. Dlouho ji pozoroval a stále nedokázal pochopit, proč se k ní její matka chovala tak krutě. Zvláštní. Dokud neznal Monata, netušil kolik zla se kolem něj skrývá. Domníval se, že každý člověk má nějaké světlé stránky, ale teď viděl, že někteří lidé jsou opravdu zkažení skrz na skrz. Dětem nemá být ubližováno, přesto to lidé dělají. Děje se toho opravdu hodně špatného.

Původně se obával rozhovoru o Monatovi, ale nakonec se k tomu ani nedostal. Vlastně mu to vyhovovalo. Sice sám navrhl, že Ai vysvětlí, kam Monato odjel, ale popravdě vůbec netušil jak. On sám se s tím stále úplně nesmířil, tak jak mohl něco takového očekávat od dítěte? Ovšem souhlasil s Normem, Ai nebyla hloupá a pokud se pravdu dozví někde jinde, bude to o mnoho těžší.

Dívka se pohnula a spala v klubíčku jako kočka. Zeth vytáhl z kapsy telefon, aby si ji vyfotil, ale k jeho překvapení měl plnou paměť. Vzápětí si uvědomil, že si přece do telefonu přetáhl všechna Monatova videa. Za celý ten týden si na to ani nevzpomněl. Musel je protřídit a konečně začít běhat, jak se předtím rozhodl. Předtím, než ze sebe udělal obyčejnou děvku.

Vymazal z galerie pár zbytečných fotek, aby vyfotil spící dívku. Schoval telefon do kapsy a vydal se dolů do kuchyně. Potřeboval další kávu, aby pak měl energii čelit nepříjemnému rozhovoru.