Pozoroval Monatův znechucený výraz, který měl, když mu Carter připínal kameru a musel se ušklíbnout. Ten kluk měl už od dětství dobrý nos na lidi a blbce poznal na sto honů. Použít Cartera jako špeha nebylo od povstalců zrovna geniální řešení. Rozhodně ne, když měli v jednotce Monata.

Vytáhl další cigaretu a pohodlněji se opřel o starý strom u kterého odpočíval. Když zástupce oznámil, že této misi bude velet Monato, tak se konečně přestal bát. Možná to bylo způsobeno tím, že s mladíkem trávil mnoho času nebo si jen něco namlouval, ale věřil, že pod Monatovým vedením se všichni vrátí živí. Na mysli mu vytanula vzpomínka, když on sám Monata navrhl jako nového člena Desítky. Propen ho tenkrát málem zabil.

Seděli v zasedací místnosti a čekali na příchod zástupce Rida. Nálada všech přítomných byla pod bodem mrazu. Černá Desítka, ale bylo jich jen devět. Ross se po poslední misi rozhodl skončit. Nikdo mu to nezazlíval, koneckonců byl členem Desítky ještě když v ní sloužil Moren a to už byla opravdu dlouhá doba. Jenomže bez něj byli jako bez očí. Ross byl ten, který jim zajišťoval bezpečnou cestu a sám na sebe bral to největší riziko. Byl důležitější než velitel mise, protože stačilo, aby se jednou zmýlil a mohli všichni zemřít.

Bai se rozhlédl po ostatních. Za ty roky je opravdu považoval za druhou rodinu a všem do jednoho plně důvěřoval, ale nikomu z nich by nesvěřil svůj život s takovým klidem jako Rossovi. V tu chvíli si uvědomil, že to není tak docela pravda. Byl ještě jeden člověk, kterému věřil natolik, že by do jeho rukou vložil život svůj, zbytku jednotky a dokonce i život své ženy a dcery.

„Dobré ráno,“ ozvalo se ode dveří a do místnosti vstoupil zástupce. „Vím, že jsem vám slíbil pár dní volna, ale nastaly nečekané změny.“ Posadil se ke stolu a s mírným úsměvem si své podřízené prohlédl.„Rád bych vám pogratuloval k úspěšnému splnění vaší poslední mise. Byla to náročná akce, ale jako vždy jste ji zvládli na jedničku. Bohužel, jak všichni víte, Ross se rozhodl s prací specialisty skončit. Samo o sobě by to nebyl příliš velký problém, ovšem včera večer přišel rozkaz k další misi. Odjezd je za týden a já vás nevystavím riziku, že byste odjeli bez specialisty na boj v popředí.“

Bai sledoval, jak se všem jeho kolegům objevily vrásky na čele od usilovného přemýšlení.

„Mám zde informace o deseti specialistech, kteří by byli vhodnými kandidáty na Rossovo místo,“ pokračoval Moren a podal Jessovi štos papírů. Bai počkal, až se k němu seznam mužů dostane a zběžně si ho prohlédl. Všichno to byli vynikající vojáci s velkou úspěšností, ale nedokázal si představit, že by jim vložil do rukou svůj život. V duchu se pomodlil, aby ho zástupce nezabil hned jak promluví a zvedl ruku.

„Ano, Baii,“ vyzval ho jejich velitel a Bai se postavil.

„Znám člověka, který se na Rossovo místo hodí a není na seznamu, pane,“ koutkem oka zahlédl, jak Propen zbledl. Chápal ho, ale zde nebylo místo na osobní pocity, jednalo se o bezpečí celé jednotky.
„Je skvěle vycvičený, má perfektní strategické myšlení a ohromný smysl pro detail. Nedávno dokončil výcvik v X12-ce, vyšel z tábora s historicky nejvyšším počtem bodů. Dělal jsem dozor při zkouškách v terénu a ten voják neudělal ani sebemenší chybu. Vybral jsem si ho jako doprovod při dvou samostatných misích a právě díky jeho rychlému myšlení a perfektním reakcím byly mise úspěšné a bez zranění.“

Všichni ho napjatě sledovali a jak se zdálo, jeho popis Monata je zaujal. Ostatně, každý kdo prošel táborem X12 se dal považovat za naprosto neporazitelného vojáka.

Moren se opřel a aniž by jakkoliv změnil výraz v obličeji, promluvil: „Chápu o kom mluvíš a vím, že nepřeháníš, ale tuto možnost bych raději vynechal, Baii. Domnívám se, že by to jednotce, jako celku, příliš neprospělo.“

Coil, který se na poradách zpravidla nevyjadřoval se po vzoru Baie postavil a pronesl: „Při vší úctě, pane, neexistují lepší vojáci než ti, kteří prošli X12-kou. Jejich myšlení je diametrálně odlišné od běžných specialistů a nevidím jediný důvod, proč by jednotce někdo takový neprospěl. Potřebujeme mezi sebou někoho, na koho se můžeme naprosto spolehnout a podle Baiova popisu je ten voják přesně to, co hledáme.“

Moc dobře věděl o čem mluví, protože spolu s Talonem X12-kou také prošli. Neměli žádnou zvláštní specializaci, ale oba byli perfektní jako krytí při napadení jednotky.

Ostatní vojáci přikyvovali a Moren se s povzdechem obrátil k Propenovi: „Co si o tom myslíš ty?“

Propen se dlouho neměl k odpovědi a Bai se mu nemohl divit. Monato byl víceméně jeho synovec. Tohle rozhodnutí znamenalo pro jejich rodinu hodně. Nakonec rezignovaně promluvil: „Pokud všichni budou souhlasit i poté, co jim řekneš o koho se jedná, tak nemám námitek.“

Bai oba muže v duchu prosil za odpuštění, ale nehodlal v brzké době zemřít. Proto chtěl mít v týmu spolehlivé lidi.

„Všichni tady horlivě přikyvujete a vyzdvihujete výhody takového vojáka v týmu. A já vám teď řeknu jednu ohromnou nevýhodu. Ten voják se jmenuje Monato Rid a je to můj synovec,“ řekl vážně Moren. V místnosti zavládlo hrobové ticho, které však dlouho nevydrželo. Zástupce si byl jist, že muži nebudou chtít do jednotky dalšího jeho příbuzného, ale mýlil se.

„A to má být nějaká překážka, pane?“ ozval se Talon. „Propen je váš švagr a jak dlouho je v Desítce! Proč by nemohl váš synovec? Kdybyste nám ho chtěl do týmu nacpat jen kvůli vaší příbuznosti, tak by to bylo něco jiného. Ale ten kluk je evidentně dobrý. Možná dokonce nejlepší, když měl tak vysoké skóre. Já souhlasím.“
Souhlasili všichni bez výjimek a bylo to to nejrozumnější, co mohli udělat.

Hned na první misi to Monato schytal, ale jednotku neohrozil, přesně tak, jak se od něj očekávalo. Za celou dobu se nenašel nikdo, kdo by tehdejšího rozhodnutí litoval. Všichni za Monatem stáli.

„Myslím, že brzy nás čeká nějaký problém,“ pronesl Monato, když došel k Baiovi. „Právě mě kontaktovali z  velitelství jen proto, aby se zeptali, zda postupujeme podle plánu.“

„Takže se chtějí ujistit, že jedeme trasou, kterou nám vybrali,“ odvětil Bai a naposledy potáhl z cigarety.

„Taky si myslím. Je třeba to nějak nenápadně sdělit ostatním, ale to se nejdříve musíme zbavit toho debila.“

„Myslíš, že je na nás nasazený?“

„Buď pracuje pro povstalce nebo pro někoho, kdo se chce zbavit Morena,“ odvětil Monato. „Obě možnosti jsou špatné.“

„Fajn. Přenechám ti Cartera a upozorním ostatní, aby byli připraveni,“ odlepil se od stromu Bai a vycházkovým krokem přešel ke skupince mužů, kteří spolu živě diskutovali.

Monato si povzdechl a vydal se ke kameramanovi a v duchu vymýšlel pomstu pro Baie, který mu tak ochotně nechal Cartera na starosti.