Pohledem sjel spící muže a vyšel před budovu. Profesor Tess měl pravdu, nezměnil se. Vždy stavěl životy ostatních před ten svůj, proto byl rád, že se zbytek jednotky mohl vyspat v teple a suchu. Do teď neměli problémy se kterými by se nevyrovnali, ovšem předpokládal, že od zítra se to změní. Považoval tohle místo za jakýsi bod zlomu. Povstalci je nechali dojít až sem, ale dál je nebudou chtít pustit, to mu bylo naprosto jasné. V hlavě se mu už rýsoval jasný plán, jak se k dolům dostat s nejmenším odporem. Ač to nerad přiznával, přál by si nějakou radu od svého strýce. Moren byl bezpochyby nejlepší stratég celé armády a rozhodně by mu nedával žádné plané naděje. Jenomže už několik dní neměli spojení s velitelstvím. Monato netušil, zda jsou rušené jen vysílačky nebo i jejich kamery, ale dal by ruku do ohně za to, že to byla zásluha Cartera.

Zapnul baterku a vytáhl z batohu tátův deník. Nevěděl však, zda má odvahu ho otevřít. Nepřečetl toho mnoho, ale i z těch pár stran mu bylo špatně. Jeho táta byl Averagan a co víc, i na Averaze byl jeho otcem. To bylo něco, přes co se nedokázal přenést. Na Averaze se naposledy rozešli opravdu ve zlém, přesto Monato svého otce vždy miloval a vážil si ho. Nikdy ho nedokázal opravdu nenávidět a to ani po všech těch krutých slovech, která jeho otec vypustil u úst. Ovšem totéž neplatilo o tátovi. Ten se jasně vyjádřil, že Sunona už v životě nechce vidět a že jej nenávidí. A takovému člověku se Monato narodil. Neměl ani šanci se mu omluvit za své minulé chování.

Promnul si obličej a otevřel knihu na místě, kde naposledy skončil. Obával se dalších slov, která mu otec napsal, ale něco mu napovídalo, že by měl číst dál.

Měl bys vědět, že i já vím, kým jsi ty. Vím to od chvíle, kdy ses narodil. Je to opravdu zvláštní osud, že ti můžu být znovu otcem. Na Averaze jsem ve své roli selhal. Nebyl jsem rodičem, na kterého bys mohl být pyšný a obávám se, že teď to nebude jiné. Zrovna, když bych mohl mít šanci ti své chování vynahradit, toho nebudu moci využít. Tím se dostáváme k tomu, proč jsem vlastně na Belece. Jistě sis položil otázku, zda jsem trestanec nebo Strážce. Nejsem ani jedno. Jsem něco jako hlídka portálu. Jako jediný mám spojení s Averagou a informace, které získám většinou předám dál ke Strážcům, kteří jsou na Belece.

Monato se nedokázal od deníku odtrhnout. Přesto nezapomínal ani na bezpečnost a každou chvíli kontroloval okolí. Potřeboval však zjistit, co vše mu táta chtěl sdělit.

Dnes jsme se opět nepohodli s tvou mámou. Asi je mi dáno, že vždy budu mít ženu, která postrádá ty správné mateřské pudy. Nechápej to zle, máma tě miluje, jen nemá potřebu sedět u tvé postýlky pokaždé, když zapláčeš. Jenomže já vím, co nás čeká, proto jsem raději u tebe než v laboratoři. No u mámy se to nesetkává s pochopením.

Mladík se usmál. Ano, máma rozhodně nebyla běžný mateřský typ. Na druhou stranu, opravdu věděl, že ho má ráda.

Když jsem začínal tenhle deník psát, nebyl jsem si jist, které informace ti mám předat a které ne. Domnívám se, že pokud tohle čteš, tak je situace kolem tebe docela vážná, proto bude nejlepší, nic nezatajovat. Tedy nic z toho co já sám vím.

Je těžké žít jeden život za druhým, znám ty chvíle, kdy už si přeješ, aby to skončilo. Umím si představit, jaké vzpomínky tvou reinkarnaci provází a obdivuji tvou výdrž. Jsi na to sám, ale nevzdal ses, ani jednou. Připadám si hloupě, protože já sám nejsem. Mám Morena. Ano, tvůj strýc o mně ví všechno, stejně jako o tobě. Nikdy jsem netušil, jak moc pomůže mít někoho, kdo s tebou sdílí tvé tajemství. Byl to právě Moren, kdo při mně vždy stál, chránil mě a pomáhal mi. A zatímco já si můžu užívat pár chvil štěstí, on musí vše na čem mu záleží pečlivě skrývat. Proč? Protože staví mír a klid všech lidí před sebe a svou rodinu. A já na tom nesu vinu.

Moc tomu nerozumíš, že jo? Zkusím ti to vysvětlit jak nejlépe umím. To, že reinkarnace na Belece je možná jen díky nanočipu, který je naprogramován averaganskou umělou inteligencí si jistě pamatuješ. Byl jsi ohromně nadšený, když jste se to na akademii učili, to si zase pamatuji já. Funkce tohohle čipu jsou však mnohem propracovanější než ses domníval. Umožňují Strážcům vidět veškeré informace o trestanci, kterého potkají a například já vidím informace jak o Strážcích tak o zločincích. Co je však mnohem důležitější, odesílají informace na Averagu, kde je speciální tým zpracovává. Začalo se to používat, když byl odsouzen vůdce Takaty. Hrozilo reálné riziko, že by na Belece mohl podnikat kroky vedoucí k válce, proto bylo nutné ho kontrolovat více než ostatní.

Mladík byl opravdu zmatený. Co má Neo společného s Morenem? V této době tomu rozuměl, Moren byl ten, kdo proti němu posílá jednotky, ale tenkrát byla situace jiná.

Když mě kontaktovali z Averagy bylo mi čerstvých patnáct. Jednoduše mi oznámili, že v tomto životě velitel Takaty plánuje velkou vzpouru, snad i válku. Ve své předchozí reinkarnaci získal přibližnou polohu portálu a pečlivě si naplánoval, jak ovládnout Belecu. Věděl jsem, že se budu muset s vůdcem Takaty střetnout. Možná mě to mělo děsit, ale já na to přece nebyl sám. Všechno jsem řekl Morenovi, který se zrovna připravoval na zkoušky na vojenskou akademii. A to byla chyba. Moren, jako nadějný syn vynikajícího odstřelovače měl spoustu kontaktů už před nástupem na akademii a začal jich využívat. Nenápadně podsouval informace o povstalcích, kteří chystají převrat a brzy se dočkal odezvy. Lidé z tajných složek na tom začali pracovat a ve chvíli, kdy se Moren dostal ke specialistům, dali mu celou situaci na starost. Ani nespočítám, kolikrát jsme se kvůli tomu pohádali.

Já nechtěl, aby se do toho pletl a Moren nechtěl, abych musel bojovat. Chtěl mě chránit.

Monato deník prudce zaklapl. Neměl sílu číst dál, ne dnes. Začínal chápat, že Moren se vystavoval nebezpečí jen proto, aby ochránil mladšího bratra. Už rozuměl i tomu, proč musel být specialistou. Byl tvrdě cvičen proto, aby porazil vůdce Takaty. Aby porazil Nea.

Možná to nebylo vhodné, ale musel se uchechtnout. Kolik jemu známých lidí z Averagy ještě potká? Je tady jeho bývalý student, jeho otec, někde se potuluje jeho bratr. Ještě by se mohl objevit Varm, aby byla ironie jeho osudu kompletní.

Při vzpomínce na Varma, mu ruka vystřelila k přívěskům.

„Říká se, že když na tebe někdo myslí, tak škytáš. Jestli je to pravda, tak musíš být chudák, Zethe,“ promluvil nahlas a usmál se. „Já jsem docela rád, že neškytám, protože by to nebylo zrovna vhodné.“

Přestal mluvit, bylo to přece jen hloupé, povídat si s někým, kdo tady nebyl. Přestože mlčel, dál tiskl přívěsky a myšlenkami byl daleko od Rudých plání.