Postupovali pomalu, protože les byl stále hustší a orientace mnohem těžší. Celá cesta byla ztížena i neustálým kontrolováním okolí, aby nepadli do nějaké nástrahy. Monato byl opravdu rád, že jsou v tak dobré kondici, protože jinak by pro ně bylo téměř nemožné lesem projít.

„Šéfe, cítíš to taky?“ ozval se Jess do vysílačky.

„Jo. Připomíná mi to prostředek na čištění hajzlu. A ještě něco, ale nedokážu to pojmenovat,“ odvětil Monato.

„Tak to asi Jess dostane WC čistič zabalený v růžovém papíru,“ uchechtl se Dix a Monato byl rád, že je před nimi a nemusí sledovat jak na sebe vrhají všelijak pokřivené obličeje.

„No byl by to celkem hezký dárek, čistící prostředky se vždycky hodí. Ale teď vážně. Není normální, aby v lese byl tenhle smrad. Nevím sice, co přesně to je, ale asi to nebude nic dobrého,“ pronesl vážně Jess.

„Mám na to stejný názor, Jessi. Věnoval jsi se chemii, co ti ten smrad připomíná?“ zeptal se Monato. Věděl, že Jess pracoval v nějaké laboratoři na výrobu léků, takže by měl mít o chemii rozhodně větší přehled než ostatní.

„Těžko říct, ale připadá mi to, jako chlorový smrad. Může to být samotný chlor, kyselina chlorovodíková, trichloramin, chloramin, prostě všechno, co obsahuje chlor. Otázka je spíš, kde to je a jak se to sem dostalo. Teoreticky by to mohla být nějaká nelegální skládka. Víc ti k tomu asi neřeknu.“

Možnost, že by se jednalo o černou skládku, přišla Monatovi jako absurdní. Pokud se nemýlil, tak ve volné přírodě se chlor nevyskytuje, takže se nemůže jednat ani o přirozený zdroj. Vše, co mu Jess vyjmenoval znal ze školy, chtěl si své znalosti pouze ověřit u odborníka.

„Co ten další smrad? Říká ti něco? Ten chlor to dost přebijí, ale cítit to je. Přijde mi to povědomé, ale nevím kam to zařadit,“ ozval se mladík po chvíli a doufal, že Jess bude nějakou odpověď, protože jeho nic nenapadalo.

„Nevím jak vám ostatním, ale mě to teda připomíná akorát chcíplou krysu v kanále,“ ozval se Ray a Monato se zarazil.

„Říkal jsi chcíplou krysu, Rayi?“

„Jo. Podobnej smrad jsme měli v garáži a nakonec jsme zjistili, že nám kanál ucpala zdechlina.“

„To je vlastně pravda. Týden to tam smrdělo a už jsme nevěděli co s tím,“ dodal Dix a Monato přemýšlel až měl dojem, že mu praskne hlava.

Seraph říkal, že zde někde bude nějaká mrtvola. Podle jeho poznatků, by se měli přibližovat k místu, kde by se mohlo nacházet tělo. Rayovi a Dixovi ten smrad připomíná zdechlinu, ale co ten chlor? Pak to Monata napadlo.

„Jessi, jakou dostupnou žíravinu bys použil, abys urychlil rozklad nějaké zdechliny?“

„Při troše snahy se dostaneš ke kdejaké žíravině,“ uchechtl se Jess, „ale čpavek, formaldehyd a kyselinu chlorovodíkovou seženeš téměř všude. Nad čím přemýšlíš?“

„Nad tím, že smrad ze zdechliny se mísí se smradem chloru,“ odvětil Monato neurčitě.

„Muselo by se jednat o extrémně silnou žíravinu, protože jinak by byl výsledek opačný,“ ozval se Seraph a Bai se ho obratem zeptal na tutéž otázku, kterou měl na jazyku i Monato. „Co tím myslíš?“

„Nepostradatelný a velký vliv na rozklad mrtvé tkáně má hmyz. Bez něj by se doba rozkladu protáhla klidně na trojnásobek. Pokud použiješ chemikálii, tak hmyz budeš odpuzovat, takže docílíš opačného účinku. Proto by to musela být natolik silná žíravina, že by vlastně udělala práci za hmyz.“

„Že já se vůbec ptal,“ povzdechl si Bai a Monato se musel pousmát.

„Zatím máme jen teorie, které nejsou ničím podložené. Každopádně byste si měli nasadit šátky. Jestli se nepletu, tak dlouhodobé vdechování chloru není zrovna ta nejlepší volba,“ řekl Monato a sám si nasadil šátek. Smrad cítil trochu méně, ale rozhodně se ho nezbavil úplně.

Pokračoval v cestě a neustále přemýšlel, co by mohli potkat. Věřil Seraphovi, že někde bude nějaká mrtvola a pravděpodobně bude lidská. Chcíplá veverka by nemohla tolik zapáchat. Ze všech sloučenin, které obsahují chlor je nejsilnější žíravina kyselina chlorovodíková, ovšem rozhodně sama o sobě nemá takovou sílu, aby rozleptala celé tělo. V tom případě by pravděpodobně platilo, že rozklad bude zpomalený, kvůli odpuzování hmyzu. Proč by ale někdo použil kyselinu, která tělo kompletně nezničí, pouze poškodí? Další věcí, kterou si během prodíraní se křovím uvědomil bylo, že se nacházeli na konci období dešťů. To znamenalo, že minimálně jednou týdně se přižene déšť, který celý den bičuje Rudé pláně, ale zápach chloru je příliš intenzivní než by byl po spláchnutí deštěm. Takže mrtvola je někde v okolí nejdéle týden.

Monato si povzdechl. Jedna lepší informace než druhá. Začínal si připadat jako v nějaké detektivce a ne v reálném světě. Musel se však smířit s tím, že stojí proti Neovi, jehož činy na Averaze byly kruté a nepochopitelné a dalo se očekávat, že ve stejném duchu bude pokračovat i zde.

Sotva mu tahle myšlenka prolétla hlavou, okamžitě si vzpomněl na znetvořené oběti Takaty. Kůže spálená ohněm, zlomený vaz, oči vyjmuté z důlků a holá, skalpovaná lebka. Tak dopadli všichni muži, kteří padli v boji s Takatou a Neovi muži se dostali k jejich mrtvým tělům. Monatovi se sevřel žaludek, když si uvědomil, že se situace může opakovat. Místo ohně kyselina? Nebylo to až tak nereálné. Mohl jen doufat, že se mýlí.

Jak šel dál, zápach začínal být i přes šátek značně nepříjemný. Nutil ho ke kašli a nepomáhalo ani když dýchal pouze ústy. Pak to spatřil. Hromadu těl, která vydávala onen odporný smrad. Odhadoval to na nějakých deset těl a přestože nebyl odborník byl si jist, že nezemřeli ve stejnou dobu.

„Zastavte se!“

Musel se na okamžik otočit a zklidnit bouřící se žaludek. Nebylo to jen těmi tlejícími těly, ale především hrůzou, že se nejspíše jedná o předchozí specialisty, kteří se už nevrátili domů. A měl to na svědomí jeho bratr.

„Monato? Co se děje?“ Propen zněl nervózně, přestože neuběhla ani minuta od chvíle, kdy Monato vydal rozkaz.

„Mám tady velký dárek, bohužel bez balícího papíru. Seraphe, Jessi, pojďte za mnou. Vy ostatní buďte ve střehu,“ odvětil Monato a znovu pohlédl na hromadu mrtvých mužů. Seraph měl pravdu, neviděl kolem nich téměř žádný hmyz, zato nad hlavou mu vřískali ptáci. Mrtvé maso je nejspíše lákalo, ale chemikálie jim nedovolovala hodovat dle libosti.

„Tak co – no do hajzlu!“ vyjekl za jeho zády Jess. Monato jeho reakci naprosto chápal.

„Tedy tolik mrtvolek najednou jsem už dlouho neviděl,“ pronesl Seraph a prošel kolem Monata blíže k hromadě. Mladík se na něj zděšeně podíval a musel se hodně přemáhat, aby ho něčím nepraštil za ten jeho neuvěřitelný klid.

Jess se vzpamatoval a spolu s Monatem následoval Serapha. Stejně jako patolog i on si těla prohlížel, ovšem postrádal Seraphovo nadšení.

„Řekl bych, že to je opravdu kyselina chlorovodíková a to hodně silná. Měli bysme odsud vypadnout čím jak nejrychleji, než nás ty výpary zabijou,“ oznámil Jess a celkem rychle od mrtvol couval. Monato si byl vědom rizika už ve chvíli, kdy ho začaly štípat oči.

„Jdi zpátky, půjdeme hned za tebou,“ přikázal Jessovi a otočil se k Seraphovi, který si stále z blízka prohlížel mrtvá těla. „Slyšel jsi. Musíme jít.“

Seraph se postavil a odstoupil o několik kroků zpátky, ale nechystal se k odchodu. „Tohle je opravdu divné. Vypadá to jako skládka těl za poslední přibližně čtyři měsíce, přičemž to horní tělo není starší víc než týden. Nevím jak ty ostatní, ovšem ten poslední zabitý má zřejmě zlomený vaz a nejsem si jistý, ale myslím, že byl skalpovaný a kolem očních důlků jsou vidět zásahy nožem nebo jiným ostrým předmětem. Víc toho bez vybavení nezjistím.“

„Myslím, že víc toho ani vědět nepotřebujeme, pojďme,“ řekl Monato a snažil se ignorovat paniku, kterou v něm Seraphova slova vyvolávala.

„Chci se podívat ještě na tělo, které leží  pod tím vrchním.“

„Cože? Proč? Myslíš, že zjistíš něco jiného? Ksakru Seraphe! Ty výpary nám za chvíli začnou rozleptávat vnitřek těla!“ rozčílil se Monato.

Seraph se netvářil ani trochu vyděšeně a s klidem Monatovi odpověděl: „Ten poslední mrtvý má uniformu specialistů z jednotky nula. V žádném spise se nepíše, že by vyslali na akci i tajné. Chci vědět z jaké jednotky je ten další. Kdyby nebylo té žíraviny, tak bych rád zjistil čísla všech, ale chápu, že tak dlouho si tady hrát nemůžeme.“
Mladík ho chvíli sledoval a v jeho očích viděl neústupnost stejnou, jakou znal sám u sebe. Vypnul vysílačku a naznačil Seraphovi, aby udělal totéž.

„Řekni mi, jaký máš důvod k tomu, abychom tady riskovali život. A nezkoušej lhát, Seraphe,“ pronesl vážně Monato. Seraph měl totiž stejný výraz jaký míval on jako Sunon, když pátral po Neovi.

„Můj bratr i syn jsou členy jednotky nula. Už více než tři měsíce s nimi nemám žádný kontakt, přestože nejsou na žádné oficiální misi,“ odpověděl naprosto upřímně Seraph. Monato v tu chvíli nezkoumal, odkud muž tyhle informace měl a jak je možné, že zná totožnost kohokoliv z nuly. Musel se rozhodnout. Správně by měl okamžitě rozkázat odchod, ale stále si pamatoval, jak zoufale se chytal každé malé stopy vedoucí k Neovi. Povzdechl si a modlil se, aby přežili.

„Zapni si zpátky vysílačku,“ odvětil a sám si ji opět zesílil. „Pomalu se vraťte po pěšině zpátky. Za chvíli vás doženeme,“ oznámil ostatním.

„Šéfe, jste tam moc dlouho,“ ozval se Jess znepokojeně zpátky.

„Já vím. Mám to pod kontrolou. Potřebujeme si něco ověřit.“

„Máte nějaké tři, čtyři minuty, šéfe. Pak už bude působení výparů opravdu život ohrožující,“ oznámil mu do vysílačky bývalý laborant.

„Rozumím. Propene, než se vrátíme máš velení.“

„Buď opatrný, Monato,“ odpověděl Propen a Monato pohlédl na Serapha. „Neboj, budeme v pohodě.“

„Slyšel jsi, máme málo času. Sundáme to tělo, podíváš se na uniformu a mizíme, jasné?“

Seraph pouze přikývl a nasazoval si rukavice. „Jsem připravený, šéfe.“

Monato v duchu požádal zemřelého o odpuštění a spolu se Seraphem tělo zvedl.

„Kurva!“

Okamžitě strhl Serapha k zemi a pokusil se použít to málo ze svých sfér, aby je ochránil. Vzápětí se ozvala ohlušující rána a celá hromada těl se rozlétla do všech stran pod náporem výbuchu.
Tlaková vlna je tlačila k zemi  a všude kolem nich dopadaly kosti i zbytky tlejícího masa. Monato měl pocit, že mu prasknou plíce, celé tělo měl potlučené od padající kamení a všeho ostatního, co na ně létalo, přesto se nehnul ani o kousek a stále kryl svého kolegu. Síla výbuchu byla ohromná a Monato si byl jist, že kdyby nepoužil sféry, tak by oba už byli po smrti.

,Tak tohle Tess myslel tím, že musím použít vše co mám,‘ prolétlo mu hlavou.

„Jsi v pořádku?“ zachraptěl, když se vše kolem uklidnilo. Seraph se rozkašlal, ale přikývl a Monatovi se ulevilo.

„Monato! Seraphe! Jste v pořádku? Co se stalo!?“ řval do vysílačky Propen a mladík měl pocit, že ohluchl.

„Pokračujte, jsme v pořádku,“ odvětil krátce a rozkašlal se stejně jako Seraph.

„Jsi si jistý? Byla to hrozná rána!“

„Byl to dáreček s překvapením,“ pokusil se o vtip Monato, ale slyšel, jak si Propen naštvaně odfrknul a už neodpovídal.

Dostal se na všechny čtyři a přijal ruku, kterou mu Seraph nabízel. Postavil se a vzápětí se mu zatmělo před očima a sunul se zpět k zemi.

„Monato!“ zaslechl kdesi zdálky výkřik a pak už byla jen tma a ticho.