„Jestli si ještě jednou povzdechneš, tak tě z toho auta vyhodím,“ pronesl Propen tlumeným hlasem, když si Monato minimálně po desáté za poslední hodinu povzdechl.

„Jak to chceš udělat, když řídím?“ odvětil klidně mladík a zastavil na červenou. Byli na cestě na místo setkání s ostatními členy jednotky a s ohledem na Monatovu výdrž bez spánku ho nechali jako vždy řídit. Většinou si pouze užíval pocit z jízdy nebo sledoval okolí, ale tentokrát byl v myšlenkách stále v Puris. Nedokázal překousnout fakt, že odjel bez rozloučení a aniž by se udobřil s Honestou. Přestal se na ni zlobit hned jakmile zašel za roh, jenomže už neměl možnost jí to říct.

„Soi už je na mou nepřítomnost zvyklá, ale taky si pamatuju, že jednou jsme to nesli špatně oba dva,“ řekl do ticha Propen a Monato na něj překvapeně pohlédl. „Stejně jako pro tebe, i pro mě přijeli, aniž bych to očekával. Problém byl, že jsme ten den měli svatbu. Řekli jsme si ano a chystali se projít květinovou uličkou, když se ve dveřích objevil tehdejší Morenův tajemník. Mě i tvého strýce jednoduše odvedl před zraky všech svatebčanů. Tehdy jsme v autě takhle vzdychali dva.“

Monato se ušklíbl: „A má nějaký speciální důvod, že mi to vyprávíš? Pokud tě to potěší, dám si pozor a nebudu tě už svým vzdycháním otravovat.“

„Na té misi jsme oba málem zemřeli a kdyby nebylo Hella, našeho velitele, tak bychom s sebou do hrobu vzali i zbytek jednotky. Byli jsme příliš zaměstnání myšlenkami na Soi, že jsme ztratili na obezřetnosti. Tenkrát na nás Hell pěkně řval, že ve chvíli, kdy sedneme do auta a jedeme na misi, musíme okamžitě zapomenout na to, co máme doma. Byli jsme příliš mladí, takže jsme si o něm mysleli svoje, jenomže měl pravdu. Zažil jsem za ty roky spoustu situací, které dopadly špatně jen díky nesoustředěnosti jednotlivců. Říkám ti to jako upozornění. Nejedeme na žádný průzkum a nemůžeme si dovolit chyby,“ vysvětlil mu své důvody Propen.

Monato mlčel. Zvažoval, zda Propenovi říct, co přesně ho štve nebo to nechat být. Měl pravdu a mladík to věděl. Nebyl hlupák, aby ohrozil jednotku jen kvůli svým osobním problémům. Obzvláště teď, kdy ač nerad, byl velitelem.

„Sere mě, že jsem nemohl říct ani čau. Přijde mi to prostě nesprávné. A s Hony jsme se nepohodli těsně před tím, než si mě zavolali k řediteli. Není to tak, že bych se užíral tím, že jsem od nich odjel. Už ví, co jsme zač i to, že jedeme na těžkou misi. Přijde mi fér se s nimi aspoň rozloučit,“ povzdechl si Monato a zkontroloval navigaci.

„Jistě, je to nefér, ale co není? Je to naše práce a jakmile se řekne okamžitě, tak to prostě znamená okamžitě. A můžu ti říct, že mnohdy je to takhle lepší. Nezatěžuje to ani jednu stranu,“ odpověděl starší muž. „Spočítal bych na prstech jedné ruky, kolikrát jsem se Soi rozloučil. Vlastně to bylo jen tehdy, když pro mě přijeli. Jinak jsem to vždy řešil telefonicky.“

„Ty jsi tedy romantik,“ konstatoval Monato ironicky.

„Nikdy jsem netvrdil, že jsem romantik,“ zasmál se Propen, pak ale zvážněl. „Soi věděla, koho si bere. Moc dobře zná moje klady i zápory a nikdy mi nedovolila se změnit. Stačí, když se vracím domů. Při povaze naší práce je tohle víc než kdejaká romantická večeře při svíčkách.“

Zeth taky ví, koho má rád, přesto se Monato domníval, že pouze vrátit se nestačí.

„Myslíš, že stačí vrátit se? To přece nedokazuje lásku,“ poznamenal mladík.

„Ne? Já si naopak myslím, že ano. To, že uděláš vše pro to, aby ses vrátil je docela velký důkaz. Nehledě na to, že jsem řekl, že nejsem romantik, to ovšem neznamená, že svojí ženě nijak nedokazuji jak moc ji miluju. Nebo ty snad vysedáváš se Zethem při svíčkách?“ pronesl Propen a pobaveně sledoval, jak Monato rudne.

„Velmi vtipné.“

„To nebyl vtip, byla to otázka. Takže?“

„Propene! Kdes přišel k takovým blbostem? Proč bych měl vysedávat se Zethem při svíčkách?“ ohradil se Monato.

„Vy spolu ještě pořád nechodíte?“ zeptal se překvapeně starší muž.

„Ne!“ odpověděl rázně Monato a zrudl ještě více. „Což mi ovšem připomíná, žes mi mohl říct o jeho bratrovi.“

„Moren ti to přece jen řekl?“

„Věděl jsem to už dřív. Zeth mi o bratrovi vyprávěl. Byl to opravdu zvláštní případ. Zmizení všech členů tábora,“ odvětil Monato.

„Bohužel se tím nikdo nezabýval, takže nemáme dostatek informací k vyvozování nějakých závěrů.“

„Moc se mi to nezdá, že by se Zethův bratr přidal dobrovolně k povstalcům. Měl svou práci rád a dokonce vzhlížel k Desítce. Proč by doma, před bratrem hrál takové divadlo? Jenomže tím, že to uzavřeli jako dezerci a více nezkoumali, tak se pravdu nejspíše ani nedozvíme,“ pronesl zamračeně Monato. Ze situace, kdy se potká s takzvanými dezertéry, měl docela velké obavy. Měli by je zneškodnit nebo zatknout, ale opravdu všichni ti vojáci jsou na straně povstalců zcela dobrovolně?

„To, jak budeme postupovat, když ty vojáky potkáme, bude záležet na tvém rozhodnutí. Ty jsi velitel. Určitě rozhodneš správně,“ tiše dodal Propen, jako kdyby mladíkovi četl myšlenky.

„Nevím, jestli mě to nějak uklidňuje. Nebo těší. Nejsem zvyklý velet a už vůbec netuším, jak správně reagovat v krizových situacích.“

Sotva to dořekl, Propen se rozesmál a Monato nebyl schopný rozpoznat příčinu.

„Monato, jsi prostě nenapravitelný!“ vyrazil ze sebe Propen a pokračoval: „Nejsi zvyklý velet? A všiml sis, že jsme postup vždy plánovali společně a většinou jsme se řídili tvým návrhem? Pokaždé, když je nějaká krizovka jsi to ty, kdo uvažuje a jedná naprosto racionálně! Kdybych si nebyl jistý tím, že to zvládneš a postaráš se o naše bezpečí, určitě bych se na schůzi ohradil. Ale my všichni víme, že na to máš. Ať se ti to líbí nebo ne, jsi Morenův synovec a je to poznat.“

Mladík si to nemyslel, ale nechtěl se Propenem hádat. Stejně mu nezbývalo nic jiného, než se snažit o nejlepší možný výsledek. Mohl jen doufat, že to společně zvládnou.

„Měl bys vzbudit Baie, už jsme skoro tam,“ ozval se po chvíli.

Jakmile přijedou na určené místo, všichni si přesednou do velké terénní dodávky a vydají se skrze Rudé pláně k místu, kde začala Sorenova mise. Pak budou muset postupovat pěšky přes husté lesy a skalnaté výběžky. Monato si nastudoval veškeré mapy, které měl k dispozici, aby měl o terénu aspoň trochu přehled. S jejich výcvikem by terén neměl být příliš velký problém, spíše to, co skrývá. Mladík si byl jistý, že je bude čekat spousta uměle vytvořených překážek.