První se vzpamatovala Honesta. Otočila se na stále překvapeného Norma.

„Chceš mi říct, že se někdo vydává za Monatova tátu? Nemůže se jednat jen o shodu jmen?“

Norm se konečně vzpamatoval a lehce se na dívku pousmál: „O shodu jmen jít nemůže. Ridovi jsou jen jedni, rozhodně v Daji. Kolika procentní možnost je, že se někdo ze zahraničí bude jmenovat stejně a shodou okolností přijde zrovna sem? A píšeš tam i rok narození, což pravděpodobnost snižuje téměř na nulu. Ne, někdo si opravdu hraje na Faitha. Ovšem vybral si špatné lidi, protože Moren má dost dlouhé prsty, aby toho člověka našel.“

Zeth si povzdechl: „Mám dojem, že dneska se mu fakt nedaří. Nejdřív ta ženská a ještě tohle. Nedivím se, že byl tak rozhozený.“

„Rozhozený?“ zasmála se Hony. „Ten nebyl ani náhodou rozhozený. Je nasraný a to fakt hodně a myslím, že kdybys tady nebyl ty, tak už prohledává Puris, aby toho blbce našel a přizabil.“

„Co s tím mám já společného?“ nechápal Zeth.

„Nic, jen že se v tvé přítomnosti Monato chová o stupeň slušněji než je u něj obvyklé. Že, Norme?“ vysvětlila Honesta.

„To můžu potvrdit. Dokonce se letos ani jednou neporval a to ani ve Voně. Máte na něj dobrý vliv, Zethe.“

Zeth zrudnul jako rajské jablíčko a raději mlčel, zato Keram se tématu hned chopil. „To je Monato takový rváč? Přišlo mi, že dokáže blbce usadit jedinou odpovědí a ne, že by se pral.“

Jen co to dořekl, Honesta se rozchechtala. Trvalo docela dlouho než se uklidnila, aby mohla vysvětlit, co jí přišlo tolik směšné.

„Nejde o to, že by Mon byl rváč. Jen se plete do věcí, do kterých by neměl. Myslím, že sám za sebe se porval snad jen jednou. Vždycky se ale zaplete do nějaké pouliční rvačky, když se přidá na stranu těch slabších. Asi si umíš představit, jak to dopadá.“

„Myslím, že s tím co vím, mám docela jasnou představu. Takže můžeme být rádi, že nám Zeth na Monata dozírá, co?“ uchechtl se a pohlédl na vedoucího seniora, který se mírně zamračil. Na chvíli, se mu podařilo zapomenout, že Keram s Honestou ví o Monatovi a jeho pravděpodobné službě v armádě.

„Nejsem si jist, že bych zrovna já na něho měl kdovíjak velký vliv. Mám dojem, že je pořád stejně drzý a šílený jako na začátku roku, kdy přišel na školu. Spíše bych řekl, že to bude jeho pracovní vytížeností než mnou,“ odvětil nakonec.

„V tomhle vás musím zklamat, Zethe. Honesta má pravdu. Monato míval mnohem více práce než tento rok a stejně se plácal v průserech. S časem to nemá nic společného. Moje soukromá domněnka je, že se nechce předvést jako naprostý grázl. Koneckonců sám jste už zjistil, že pro ránu nechodí daleko. Nikdy jsem nepovažoval za problém, že se rve, protože to vždy bylo za správnou věc. Spíše mě štval jeho přístup. Nejednal impulzivně, ale s naprosto chladnou hlavou. Naopak zrovna s vámi jsem Monata viděl jednat bez rozmyslu, což je u něj tak výjimečný stav jako je třeba zatmění Fonta. Takže ať se vám to líbí nebo ne, máte na něj vliv. A rozhodně se jedná o pozitivní vliv,“ vysvětlil Norm a upil ze sklenky. 

Kdyby mohl, tak by se Zeth nejraději zakopal někam hluboko pod zem. Měl dojem, že všichni mu přikládají větší význam, než opravdu měl. Přesto chápal, že zjevně vidí něco, co on ne. Bylo to logické, neznal Monata tak dlouho a tak dobře, aby tohle všechno věděl. Zvláštní bylo, že mu to vlastně nevadilo. Už dávno se naučil chápat, že mladík je opředený tajemstvími a nehodlá se o ně s někým dělit. O to větší měl radost, když se o něm dozvěděl něco nového nebo zajímavého. A nejlepší bylo, když to zjistil přímo od Monata.

„Jak to tak poslouchám, tak Monato byl docela divoké dítě,“ zasmál se Keram a Zeth pohlédl na Norma. Byl zvědav, jak jeho kamarádovi odpoví.

„Divoké? Možná to bude znít hloupě, ale ne. Nebyl divoké dítě, právě naopak. Těžko byste našel druhé tak hodné a klidné dítě. Jestli se nepletu, tak neplechy začal dělat až tehdy, když ho do toho začala namlouvat Hony. Moc se neksichti, víš, že je to pravda. Do nějakých jedenácti byl Monato ukázkové dítě, na rozdíl od tebe. Ještě teď si pamatuju, jak mi volal Moren, že jste zamkli matikářku v kabinetě. Nevím, jestli byl naštvaný, že jste to udělali nebo že ho to taky nenapadlo,“ zasmál se Norm. „Na vás dvou je vidět, že jablko opravdu nepadá daleko od stromu. Faith byl taky samý průšvih, tedy s tím rozdílem, že on k tomu vymetal bary. A June? Ta taky držkovala na každém kroku a vysloveně byla magnet na problémy. Vždycky když přišel Faith, že něco provedl, tak do hodiny volala tvoje babička, že June taky něco vyvedla.“

Zeth si všiml, že Norm nijak nezabíhal do detailů Monatova života a zase a znovu ho to potěšilo. Byl to kousek života, který znal jen on a Honesta.

„S tou matikářkou to byla nehoda,“ pípla Honesta. „Nechtěli jsme ji zamknout. Jen jsme ji chtěli zdržet, aby se nepsala písemka. Kdo mohl vědět, že má vadný zámek?“

Norm se smíchem zavrtěl hlavou a znovu se napil. „Myslím, že kdybych měl jmenovat všechny blbosti, které jste vyvedli, tak bychom tady byli ještě týden. Ovšem pamatuju si taky jeden průšvih, který jste tak úplně nezpůsobili, přesto z toho byl pěkný poprask,“ ušklíbl se a Honesta si se zaúpěním schovala hlavu do dlaní.

„Děkuji za připomenutí nejděsivějšího zážitku mého dětství,“ zamumlala přes dlaně Honesta.

Zetha překvapilo označení zážitku jako nejděsivějšího a s obavou se Norma zeptal: „Co se stalo?“

„Nehoda, za kterou zcela zbytečně dostal Monato pěkný výprask. Maya, Monova máma, byla pozvána na mezinárodní konferenci vědců a Monata a Honestu vzala s sebou, protože já tenkrát nemohl hlídat a Moren jel s ní jako její ochranka. Monato měl jediný úkol, hlídat Honestu. Jenomže na takové akci bylo strašně moc lidí a v tom davu se mu vysmekla a ztratila se. Po celou dobu Mayina výstupu chudák Monato běhal po budově a hledal Hony. Když ji nenašel, šel za ochrankou, která přerušila konferenci do doby než se dítě najde. Hony se bála sama mezi tolika lidmi a vklouzla do jedné ze šaten, ale někdo jí tam zamkl,“ povyprávěl jim Norm příběh z dětství.

„Ale proč Monato dostal výprask?“ zajímal se Keram, který hltal každé Normovo slovo a zjišťoval tak další informace o dívce, která se s minulostí zrovna nechlubila.

„Protože Moren je taky jen člověk. Hrozně se o Honestu bál, přece jen s Mayou ručili Soi za její bezpečnost. A ač mám ke svému bratrovi výhrady vím, že děti má rád a nedopustil by, aby se jim něco stalo. Jednoduše jednal zkratově a v tom stresu dál Monovi výprask, že nebyl schopný se o Hony postarat. Když nad tím tak přemýšlím, mám dojem, že se Monatovi nikdy neomluvil, i když vím že ho to mrzelo.“

Zeth pohlédl směrem, kterým Monato odešel. Kolik věcí se mladíkovi přihodilo, které by jiní nezvládli? Senior si dokázal představit, že kdyby on dostal neprávem výprask, začal by nenávidět nejen toho člověka, ale i vše, co je s ním spojené. Ovšem Monato se i přesto stál vojákem. Ten mladík byl hotový přírodní úkaz. A také byl pravým opakem Zetha. Měl vše, co Zethovi chybělo. Fyzickou zdatnost, trpělivost odvahu i laskavé srdce. Senior si o sobě sice nemyslel, že by byl špatný člověk, ale rozhodně nepomáhal na každém kroku tak jako Monato.