Pod pojmem zahrada si Zeth představoval ledacos, ovšem to, co spatřil jakmile vyšel ze sálu ven, rozhodně nečekal. Ona zahrada bylo travnaté prostranství se spoustou stromů, které bylo tak rozlehlé jako louka, na které se konal festival úrody. Po obvodu se nacházelo posezení a uprostřed různé atrakce a stánky. Zeth následoval Norma a nevycházel z údivu nad rozmanitostí zábavy, která byla pro hosty připravena. Karaoke, taneční koberec, šachy, luštění hádanek, malování na tělo, lukostřelba i střelnice s cenami. Nejvíce však Zetha zaujal jakýsi ring.

„K čemu je tohle?“ obrátil se s otázkou na Norma, který si povídal s Keramem.

„Tohle?“ ukázal Norm na ring a pokračoval: „Děti z Centra se věnují bojovým sportům a docela často vyhrávají první místa na okresních soutěžích. Tady většinou vystupovali. Pak přišel nápad, že by se mohli zapojit i hosté a vznikla nová atrakce. Hosté mohou zkusit souboj. Většinou se zúčastnili vítězové soutěží nebo Monato, myslím, že jedním rokem i Honesta. Letos má arénu na starosti Bai, což bude zajímavé.“

Zeth se zamyslel a pak pronesl: „Přijde mi to jako hodně divná atrakce. Jako dobrovolně se nechat zmlátit? To je trochu nenormální, ne?“

„Takhle úplně to není. Pokud víte, že vaše bojové dovednosti nejsou tak dobré, abyste zkoušel bojovat, tak místo boje dostanete lekci sebeobrany. Všechny děti v Centru mají minimálně základní lekce sebeobrany a snaží se je šířit dál. Je to velmi užitečná a důležitá dovednost,“ odvětil Norm a Zeth se zamyslel nad vážností mužových slov.

„Učí se sebeobranu povinně? Proč?“ zajímal se Keram. Připadalo mu zbytečné, aby něco takového bylo povinné.

„Několik let zpátky došlo k vážnému incidentu. Jedna dívka byla napadena skupinou dospělých mužů. Ohrožovali ji nožem a ohněm. Neuměla se bránit, neměla žádné základy. Její kamarád, který právě tyto základy měl, dorazil na místo ve chvíli, kdy dívku pevně drželi na zemi. Asi si umíte domyslet, co jí měli v plánu udělat. Tenkrát se Soi rozhodla, že děti musí mít nějaké znalosti, aby se dokázali ubránit. V té době menší děti učil Monato a ty starší Propen. Ukázalo se, že to děti baví, proto jsme jim zařídili oficiální kurzy a většina se tomu aktivně věnuje,“ vysvětlil Norm se zvláštním výrazem ve tváři. Zeth si ho chvíli prohlížel a nakonec promluvil: „Proč mám dojem, že tu dívku a chlapce moc dobře známe?“

Norm se pousmál a přikývl. „Ano, byla to Hony a Monato. Vraceli se ze školy a Mon si odskočil do obchodu pro pití. Jenom ta chvilka stačila k tomu, aby ti chlapi Honestu chytili odtáhli do vedlejší uličky. Pokud nepočítám Aiinu nehodu, tak to byla jediná situace, kdy Monato skončil v nemocnici. Myslím, že tenkrát získal asi nejvíce jizev za celý život. Upřímně se divím, že přežil a ještě dokázal přivolat pomoc. Přece jen, třináctiletý kluk stál proti pěti dospělým chlapům. Řekl bych, že tehdy na něj byl Bai opravdu hrdý, protože přenesl do praxe to, co se s ním učil.“

Zeth s Keramem mlčeli. Každý byl zabrán do svých myšlenek. Keram přemýšlel, jaké následky taková situace měla na Honestu a Zeth zase obdivoval Monatovu odvahu. Uvědomoval si, že kdyby to nedopadlo dobře, tak by nikdy neměl možnost Monata poznat. Jen ta myšlenka zabolela.

„Rád bych vás požádal, abyste se o tom před Hony nezmiňovali. Nepamatuje si, co se stalo a my jí řekli úplně jinou verzi,“ dodal Norm.

„Jakou verzi?“ zeptal se opatrně Zeth.

„Jeden z mužů si hrál se zapalovačem a upadla do šoku, což je pravda. Proto jí taky tak lehce dostali. Monato jí dostal do nemocnice a ještě ten večer musel odjet s Morenem na nějakou služební cestu,“ odvětil Norm a pokračoval v chůzi k jejich stolu. Zeth s Keramem se na sebe podívali a následovali ho.

„Co to je pořád s tím ohněm?“ pošeptal Keram Zethovi.

„Honesta nesmí vidět ani malý plamínek. Později ti to vysvětlím,“ odpověděl mu taky šeptem Zeth.

„Vždyť kouřila! Jak si teda zapalovala?“ vyjekl Keram a upozornil na jejich rozhovor Norma.

„Používala nahřívací zapalovače,“ ozvalo se zepředu.

Zeth pohledem umlčel Kerama, který se chystal ještě pokládat další otázky a bedlivě se rozhlížel, kdy zahlédne Monata. Znovu mu na mysli vytanula poslední fotografie z vystoupení a musel se začít usmívat.

Usadili se u stolu, kde již bylo připraveno občerstvení i nápoje. Když se Zeth rozhlédl kolem zjistil, že takto jsou přichystané všechny stoly. Někdo to musel připravit během vystoupení. Norm, jako kdyby Zethovi četl myšlenky, promluvil: „Téměř všichni bývalí svěřenci Soi chodí jako dobrovolníci vypomáhat do Centra. To oni tohle všechno připravili. U žádného jiného sirotčince jsem nikdy neviděl, že by děti měly tak dobrý vztah se svými vychovateli. Soi to s nimi prostě umí, proto se za ní tak rádi vrací.“

„Jak dlouho vlastně paní Soi vede sirotčinec?“ zeptal se Zeth, aby se musel věnovat něčemu jinému než vyhlížení svého juniora.

„Letos to bude osmnáct let. Táta s mámou v ní viděli lékařku nebo něco podobného, jenomže ona se viděla spíše jako učitelka. Vlastně ani nevím, kdy se rozhodla založit tohle centrum, ale hned po dokončení školy přišla za rodiči s jasným plánem. Bylo to při rodinné večeři, byli jsme tam úplně všichni a ještě i Honestiny rodiče. Jen tak, mezi řečí, nám to oznámila. Byla to opravdu sranda. Moren a Faith ji podporovali, no já tomu moc nefandil. Jak je vidět, pletl jsem se,“ odpověděl Norm s úsměvem a nalil jim do sklenic víno.

„Rodiče na paní Soi musí být hrdí,“ proneslo Keram, když si přiťukli.

„Rozhodně,“ odvětil Norm. „Naši byli úžasní, protože nás podporovali ve všech ohledech. Nenutili nám své názory a sny, nechali nás dělat si věci po svém. Proto všichni děláme, co nás baví. Vlastně jen Moren šel v otcových šlépějích, ale taky jen proto, že ho jeho práce baví.“

„Váš otec je voják?“ byl překvapen Zeth.

„Byl, Zethe. Naši rodiče jsou již po smrti. Byl vynikajícím odstřelovačem. Máma pracovala jako ošetřovatelka na oddělení pro umírající pacienty.“

Než Zeth stihl jakkoliv reagovat přiřítila se Honesta a nafučeně se posadila.

„Co se děje? Zas tě Monato vytočil?“ zasmál se Keram a Zeth doufal, že zjistí, kde se Monato zdržel.

„On ani tak ne, to spíš ta mrcha,“ vyplivla Honesta vztekle. „Normálně nám zastoupila cestu a chtěla mluvit s Monem. A pozor, není to nic pro obyčejné uši, jako mám já.“

Norm se otočil, aby se podíval o kom Honesta mluví. Zeth se tím směrem také podíval a vůbec se mu nezamlouvalo, když spatřil, jak blízko Monatovi ta žena stojí.

„No Monato rozhodně nevypadá nadšeně, ale asi má nějaký důvod se s ní bavit, jinak by ji už dávno poslal do oněch míst,“ pronesl Norm a Zeth si Monata pořádně prohlédl. Stál rovně, ruce za zády a pohled upřený kamsi za tu ženu. Norm měl pravdu, evidentně se mu ta osoba nezamlouvala.

„Monato tady není?“ ozvalo se za jejich zády. „Přinesl jsem mu bundu z auta.“

Honesta se otočila na příchozího a s úšklebkem odpověděla: „Je támhle a diskutuje s nějakou nesmírně sympatickou ženskou.“

„To si děláš prdel!“ vyjekl Bai, když Monata uviděl. „Ten kluk je fakt magnet na problémy. Teď jen doufat, že má v sobě dost kávy, aby se choval slušně.“

„Kdo to je?“ zajímal se Norm.

„Tohle je osoba, která se snaží tvého bratra naprosto zničit. Hledá na něm špínu, vypouští falešné zprávy a má dost dlouhé prsty na to, aby ovlivňovala jeho rozhodnutí. Řekl bych, že se rozhodla využít nevraživosti mezi Monatem a zástupcem a proto teď tahá z toho kluka rozumy.“

Všichni se zahleděli na dvojici opodál zrovna ve chvíli, kdy se Monato s neutrálním výrazem naklonil k ženinu uchu a něco jí pošeptal. Pak ji elegantně obešel a zamířil k jejich stolu. Žena ho nejprve tiše pozorovala, následně za ním udělala pár kroků a zavolala: „Dobře si to rozmyslete, pane Ride! Mělo by to výhody i pro vás!“

Monato se otočil a pevným hlasem odpověděl: „Pokud někdo Morena Rida potopí, budu to já a udělám to sám. Nikomu jinému to udělat nedovolím, to si laskavě zapamatujte, madam!“
Potom již ničím nerušen došel ke stolu a beze slov popadl bundu, kterou Bai držel.

„Cos jí řekl?“ zajímal se muž, který měl vážné obavy o mladíkovo chování.

„Slyšel jsi, ne? Co myslíš, že bych jí řekl. Kdyby nebylo úcty k Morenovi, tak bych ji poslal do prdele hned, jak se přede mnou objevila. Jak se taková kráva vůbec může volně pohybovat? To by mělo být trestné,“ rozohnil se Monato a Zeth se trochu odsunul. Z mladíka šel strach a nerad by to schytal za tu ženu, která Monata naštvala.

„A ty se taky přestaň tvářit nafučeně. Měla bys vědět, že pokud to není extra nutné, tak tě neposílám pryč. Taky bys mě někdy mohla poslechnout a ne začít pyskovat,“ ukázal prstem na Honestu, která si to rozhodně nenechala líbit a hned se začala hájit: „Tak promiň, že ti nevidím do hlavy a že neměla na čele napsané nemluvte na mě nebo bude zle. Jsem zvyklá se bránit, hlavně když se někdo neznámý snaží povyšovat.“

Monato si povzdechl a zakroutil hlavou. „Nehodlám se s tebou hádat. Příště až ti řeknu ať jdeš, tak prostě jdi. A doufej, že jsi pro ni natolik nedůležitá, že se ti nebude chtít mstít.“

„A ty, jestli se budeš ještě chvíli odsunovat, tak skončíš u Norma na klíně,“ dodal k Zethovi s úsměvem a způsobil tak u stolu salvu smíchu.