První polovina večera byla za nimi a Zeth si neuměl představit, co dalšího si Monato s dětmi mohl připravit, protože dosavadní výkon považoval za dechberoucí. Zamyšleně pozoroval pódium, na kterém teď byli jen nějací dva chlapci, kteří upravovali mikrofony pro následující výstup, proto se lekl, když se vedle jeho ucha ozval známý hlas: „Tak co? Jak se vám to líbí, kluci?“

„Hony! Málem jsi mi přivodila srdeční zástavu!“ držel se za hruď Zeth, zatímco dívku sjel káravým pohledem. Zato Keram si ji prohlížel značně podezíravě.

„Neříkala jsi, že se uvidíme až po vystoupení, protože o přestávce nebudeš mít čas?“ zeptal se jí a okamžitě poznal, že se něco děje.

„No, to je pravda. Upřímně jsem víceméně utekla,“ pronesla tiše Honesta a všichni se na ni překvapeně podívali.

„Utekla?“ ozval se Norm. „Budu hádat. Monato?“

„Hm,“ přitakala dívka a pokračovala: „Nejsem si jistá, jestli strýček tentokrát nejde přes čáru. Mon je nervózní a vzteklý tak, jak jsem ho už dlouho neviděla.“

Norm střelil pohledem po Baiovi, který se tvářil, jako kdyby se bavili o počasí a ne o jeho kolegovi.
„Měl jsem zato, že Monato se zapojil dobrovolně. Nebo je ještě něco dalšího, co nevím?“ zeptal se Norm. Zeth s Keramem jen tiše poslouchali, protože ani jeden nevěděl o co přesně se jedná.

„Ale to jo, jenomže to bylo za situace, kdy se měl Morenovi posílat jen záznam, jako obvykle. Ovšem Moren dorazil osobně a Monato přece jen není úplný necita,“ pokrčila dívka rameny. „Nevím proč, protože mi to nevysvětlil, ale evidentně se bojí strýcovy reakce.“

„Monato se nebojí toho, jak bude zástupce reagovat na jeho výstup. Bojí se víceméně toho, zda on sám zvládne držet emoce na uzdě. Jak jste sama řekla, není necita, ovšem ví lépe než kdokoliv jiný co dělá a proč to dělá. Jsem si jist, že předvede perfektní výkon, protože musí. V sázce je totiž mnohem více, než jen reakce jeho strýce. Nemějte o něj obavy, domnívám se, že Monato je z nás jedinej, kdo opravdu dokáže udělat i nemožné,“ tiše promluvil Bai, aniž by se na ně podíval, ovšem Honesta si ho naopak zaujatě prohlížela.

„Možná to bude znít drze, ale jak dlouho Monata znáte?“ zeptala se Baie a Zeth se na ni udiveně podíval. Netušil, že dokáže být tak přímočará.

Muž se na ni otočil a příjemně se usmál: „Není znát jako znát, slečno Sudo. Znám Monata bezmála patnáct, ale vždy, když se domnívám, že o něm už vím naprosto vše, něčím nečekaným mě překvapí. Ať je to v práci, při tréninku bojových umění nebo v běžném životě, pokaždé mě dokáže ohromit. Možná to bude znít drze, ale myslím, že neexistuje nikdo, kdo by Monata znal tak dobře, aby ho ten mladík už ničím nepřekvapil.“

Nejen Honesta, ale všichni na Baie překvapeně zírali. První se vzpamatoval Norm a naklonil se, aby viděl na Lyn, která se jen tiše usmívala.
„Zajímalo by mě, cos mu dala do pití, Lyn. Nikdy jsem neslyšel, že by mého synovce pochválil. Tohle byl tedy úctyhodný projev.“

„Tohle nebyla pochvala, Norme. Pouze jsem konstatoval, jak Monata vidím. Pochválím ho, až mě porazí, což se mu z nějakého důvodu stále nepodařilo,“ odvětil Bai místo své ženy.
Norm se usmál, zatímco mladíci a Hony byli ještě zmatenější než před tím. Ti dva mluvili v hádankách a přestože Honesta i Keram věděli o Monatově povolání, z jejich rozhovoru vůbec nebyli moudří. Zeth se domníval, že konverzace je u konce, ale Honesta pokračovala.

„Netušila jsem, že se přátelíte tolik let. Dříve jsem vás s Monatem nevídala. Je to překvapující zjištění,“ pronesla zvláštním tónem a čekala na Baiovu reakci. Pro ni bylo důležité vědět, nakolik je Bai důvěryhodný, protože to byl jeden z lidí, kteří s Monatem pojedou vstříc nebezpečí.

„Přátelé? Vypadám jako někdo, kdo je ochoten dodržovat Monatova pravidla přátelství, slečno Sudo? Náš vztah by se dal nazvat všelijak, ale rozhodně nejsme přátelé,“ odvětil zamračeně Bai. Honesta se nadechovala k odpovědi, ale Norm ji s úsměvem zarazil.

„Rozhodně nejsou přátelé, spíš bych je nazval sourozenci,“ řekl se smíchem a vydatně se bavil nad Baiovým naštvaným pohledem.

„Tos tedy uhádl. Můj celoživotní sen bylo mít arogantního, drzého zmetka za bráchu. Na první pohled jsem poznal, že toho kluka chci mít jako sourozence. Jen se nedokážu rozhodnout, jestli to bylo předtím nebo až potom, co mě nakopl a chrstl mi vodu do ksichtu,“ pronesl vážně Bai a Lyn s Honestou svorně překvapeně vyhrkly: „Cože?!“

„Já myslela, že vás seznámil zástupce? Cos mi neřekl?“ ozvala se zmateně Lyn a Honesta nedočkavě čekala na Baiovu odpověď a nebyla sama. Zeth s Keramem taky napjatě sledovali jejich rozhovor. Jenomže Bai se k odpovědi neměl, takže se slova ujal Norm.

„Přece ti nemohl říct, že se zachoval jako blbec a nevhodně se navážel do malého kluka, nemám pravdu? Byla tvoje chyba, žes nebral Morenovo upozornění vážně, tak si nestěžuj. Domnívám se, že kdybys něco podobného řekl dneska, tak by tě asi zabil,“ řekl mírně Monatův strýc a Honestě okamžitě svitlo.

„Neříkejte mi, že jste byl tak blbej a předhazoval Monatovi jeho rodinu a původ?“ zeptala se narovinu Baie a hned věděla, že se trefila.

„Jak to víte?“

„Pane Horene, já s Monatem vyrůstala. Nedokážu spočítat kolikrát jsme se s někým porvali a občas to nebylo hezké, ale rozhodně si pamatuju každou rvačku, kdy někdo musel Monata zastavit. A protože znám příčiny těchhle potyček, tak mi je celkem jasné, co se muselo stát, aby se do vás pustil malý kluk,“ vysvětlila Honesta a v duchu přemýšlela, jak je možné, že i přes takový nepříjemný začátek se Bai dostal mezi Monatovy blízké.

„Slyšel jsem, že jste chytrá a evidentně to nebyly jen plané řeči. Dostal jsem Monata na starosti za trest, protože hned první práci, kterou mi zástupce uložil, jsem zpackal. Považoval jsem to za ztrátu času a taky jsem to Monatovi hned řekl. Poslal jsem ho domů, že si má s tátou stavět letadla a neplést se do dospělých záležitostí. Ještě jsem mu nezapomněl připomenout, že by se neměl celý život schovávat za rodinné jméno. Než jsem se vzpamatoval, dostal jsem kopačku do žaludku a válel se na zemi. Byl jsem sedmnáctiletý kluk z ulice, slečno Sudo. Netušil jsem, že je Faith po smrti ani to, že Monato nemá potřebu se schovávat za jméno. Pro mě to byl jen arogantní fracek z bohaté rodiny, nic víc,“ odvětil Bai aniž by se podíval na Honestu nebo na svou ženu. Možná to nedával najevo, ale stále se za své chování styděl.

Lyn se nijak nevyjadřovala, zato Honesta se zasmála: „Máte docela štěstí, víte to? Když bylo Monovi devět, zlomil šestnáctiletému klukovi nos, protože se nevhodně vyjádřil o Morenovi.“

„To si pamatuju, byl jsem za to totiž parádně seřvaný od Monatovy mámy. To já ho naučil, jak někomu zlomit nos,“ usmál se Bai a Hony se překvapeně podívala na Zetha, který se začal tiše smát.

„Čemu se směješ?“

„Mám dojem, že lámání nosu se stalo Monatovou nejsilnější zbraní. Jednomu z hraniční stráže taky zlomil nos a tomu klukovi, co ho zmlátil kvůli tobě, taky. Začínám mít o svůj nos docela strach,“ odpověděl se smíchem Zeth a Honesta jen nevěřícně zakroutila hlavou.

„Byl v právu a ještě docela mírný. Druhej by toho debila ze stráže zabil. Je to ukázkový příklad toho, že jméno není všechno. Posere na co přijde a ještě je tak blbej, že vyhazuje člověka, který je na pochůzce. Myslím, že ho Monato nezabil jen z úcty k zástupci,“ pronesl Bai a zahleděl se na pódium, kde končily přípravy na druhou polovinu vystoupení.

Honesta mezi Baiem a Zethem zmateně přeskakovala pohledem až to nakonec vzdala a promluvila: „Vy to víte, ty to taky víš, akorát já vůbec nevím, o co jde. To je nefér.“

Zeth se na ní podíval a shovívavě se usmál: „Kdybych s Monem nejel do Vony, tak bych to taky nevěděl. Nějakej kluk, co se dostal ke speciální jednotce přes konexe něco posral a degradovali ho. Monato byl něco vyřizovat pro strýce a ten blbec se ho snažil vyhodit, tak mu zlomil nos. Takhle nějak to bylo, tedy ve zkratce.“

Honestě se v obličeji objevilo pochopení, naopak Norm se začal mračit. Lehce se naklonil k Baiovi a pronesl: „To je ten kluk, co podal na Monata žalobu a chtěl ho zbavit zvláštního statusu?“

„Jo, to je on. Jeho otec se snažil hodit všechnu špínu na Monata, ale jako správný blb si neuvědomil, že celý areál je pod kamerama. Odcházel s pěknou ostudou a ještě musel platit za urážku. Monato požádal, aby byly peníze převedeny na účet Soi.“

Norm se pousmál a začal se soustředit na jeviště, kde se objevila jeho sestra. Možná jejich rodina nebyla ideální a měli rozdílné názory, ale jednu vlastnost měli všichni stejnou. Snahu pomáhat druhým.