Vzteklým pohledem propaloval složku s informacemi, položenou na stole a proklínal všechny dopravce a všechna bezpečnostní opatření, která mu momentálně brání v návratu do Puris. Mohl jen doufat, že Moren nevyšle jednotku dříve, než bude mít v rukou veškeré informace. Poprvé měl o svého otce a celou jeho jednotku, včetně Monata, strach. Ještě předtím, než se vydal do hlavního města vedlejšího státu Rikusy, věděl, že tahle akce bude diametrálně odlišná od všech předchozích. Během svého pobytu ve vězení pečlivě sbíral střípky informací o plánech povstalců i o momentální síle jejich vůdce a postupně zjišťoval, že situace je mnohem horší, než před léty na Averaze.

Neo se neštítil ničeho. Polovina vlády a tajných armádních složek Daji byla obsazena jeho lidmi. Za nesplnění úkolu zabíjel své vlastní muže a jejich těla zohavoval stejným způsobem, jako to dělal averaganským vojákům. Postupně obsazoval laboratoře a doly na území Rudých plání a pomalu se přibližoval k portálu, který spojoval Belecu s Averagou. Nejhorší však byly Neovy pokusy na mladých lidech.  Studenti a děti z dětských domovů. Odjeli na exkurzi a téměř nikdy se nevrátili. Každého, kdo pátral po jejich osudu, vláda jednoduše umlčela. A Neo se mezitím snažil vytvořit svou vlastní armádu lidí se sférami. Úspěšnost jeho pokusů byla mizivá. Anatomie belečanů byla natolik rozdílná, že jejich tělo nebylo schopno sféry přijmout a používat. Jistě se našly výjimky, ale nebylo jich mnoho. I trestanci a jejich strážci z Averagy, mohli své schopnosti používat omezeně a to jen díky vyspělým technologiím, kterými Averaga disponovala.

Od začátku do konce byl u celého toho divadla, které Nejvyšší pro Sunona připravil, ale stále spoustu věcí nechápal. Samozřejmě, že v té době nebyla šance, aby velitel bojoval se svým bratrem. Příliš k němu vzhlížel a jejich setkání by jistě nedopadlo dobře, ovšem proč odsoudili Nea na Belecu? Nebylo jednodušší ho popravit? Nebo mu po odsouzení zrušit trest, aby se již nemohl reinkarnovat? Tohle mu nikdo nevysvětlil a nebyl si jist, zda Tess o tom věděl něco více než on sám.
Zadíval se ze špinavého okna a zašklebil se. Kdysi doufal, že se stane Sunovým Strážcem a bude moci nějak odčinit vše, co způsobil. Jaká ironie, že se stal Strážcem Nea, kterého měl Sunon zničit.

Dnes mohl doufat jen v to, že ho velitel nezabije hned, jakmile zjistí, kdo vlastně je. Vodil nejsilnějšího muže Averagy za nos a to rovnou dvakrát. Nejprve na jejich rodné planetě a nyní v tomto životě. Byli kamarádi od dětství a on musel celé jejich přátelství zahodit, aby získali šanci k poražení Nea. Tess chtěl zůstat na Belece, ale on ne. Přál si konečně splnit svůj úkol a vrátit se domů, tam kam patří. Začít žít opravdový život, který pro svůj úkol zahodil. Prožil zde spoustu krásných životů, na rozdíl od velitele, ale něco mu stále chybělo. A to něco bylo na jeho rodné planetě.

Zajímalo ho, kolik toho Tess veliteli řekl? Ví všechno nebo mu to raději sděluje po částech? Troufal si tvrdit, že Sunona znal velmi dobře a Monata zná ještě lépe, přesto si neuměl představit, jak mladík bude reagovat. Nedokázal se vžít do jeho kůže. Po tolika letech zjistit, že velkou část života prožil ve lži a nepřítel, který měl na svědomí smrt tolika jeho spolubojovníků, byl vlastně jeho bratr. Kdyby to byl on a ne Monato, nejspíše by se zbláznil. Jenomže mladík tohle neudělá. Veškeré své trápení a bolest uzavře někam hodně hluboko a bude se soustředit na svůj úkol, aby ochránil všechny nevinné lidi, kteří s Neovým šílenstvím nemají nic společného.

Upřímně však doufal, že bude u toho, až Monato zjistí, že Moren o něm celou dobu ví pravdu. To rozhodně bude zajímavé sledovat. Byl to od Tesse riskantní kousek, zapojit belečana do jejich práce, ale ukázalo se to jako dobrý nápad. Moren dokázal ze svého synovce udělat prvotřídního vojáka, podávat Tessovi informace, díky kterým se jim dařilo držet Nea dál od Monata a ještě dostal svého druhého synovce do vězení. Tohle pro Monata možná bude větší rána, než pravda o dění na Averaze. A co teprve až zjistí, že malou, ale velmi důležitou roli hraje i Soi.

Nelíbilo se mu, že svou mámu zatáhl do celé té záležitosti s jeho uvězněním, ale nakonec neměli jinou možnost. Potřeboval se dostat do nápravného zařízení a následně do vězení přirozenou cestou, jenomže jeho otec každý průšvih vyžehlil a jim docházel čas. Moren původně nechtěl Soi cokoliv říct, ale podařilo se mu ho přemluvit, aby jí řekli alespoň část jejich plánu. Neuměl si představit, že by mámu napadl a ona věřila, že to opravdu chtěl udělat. Měl své rodiče příliš rád, aby jim takto ublížil. I přesto máma tenkrát hodně plakala a toho pohledu se už nikdy nezbaví. Stejně jako zklamání v otcových očích a pohrdání v Monatově výrazu. Moc dobře věděl, že pro Monata je rodina vším a jeho útok na Soi byl naprosto přes čáru. Byl si jist, že kdyby nepřijeli pracovníci bezpečnostní složky, tak by ho utloukl k smrti. Call Weret v ten okamžik pro Monata zemřel, viděl to na něm. Přestal být bratrancem i přítelem a stal se zrádcem rodiny. Asi to byl jeho osud, hrát neustálé divadlo a zdánlivě stát na špatné straně.

Mohl jen doufat, že Monato má stále něco ze svého bývalého já a stejně jako Sunon, i on mu odpustí. On i táta. Nechtěl jít do bitvy a vědět, že ho stále nenávidí. Nikdo z nich nevěděl, jakým překážkám budou muset čelit a nést si s sebou veškeré křivdy jim rozhodně nepomůže. Když se nad tím zamyslel, tak posledního a zřejmě rozhodujícího boje se bude moci účastnit pouze Monato, on a Tess. Pro belečany, byť i skvěle vycvičené, by nebyla žádná šance na přežití. Proti Neovi a jeho šesti sférám bude mít problém bojovat i Monato, natož někdo bez sfér.

Povzdechl si a rozplácl se na postel. Jeho život byl jeden velký vtip a mohl jen doufat, že se blíží konec. Pokud možno dobrý konec.