Honesta nikdy nepatřila mezi zamračené a tiché osoby, proto její chování nahánělo Keramovi hrůzu a měl o dívku vážné obavy. Za tu dobu, kdy měl šanci ji poznat, věděl, že vždy bývá nad věcí a snad neexistuje nic, co by ji mohlo vykolejit. Jenomže od chvíle, kdy Honestu vyzvedl, dívka promluvila sotva tři věty a zdála se být myšlenkami někde hodně daleko, což mu potvrzoval fakt, že již po třetí napsala stejnou větu a ani se nad tím nepozastavila. Odložil propisku a jemně ji chytl za zápěstí, aby ji zastavil, když i po čtvrté začala opisovat jednu a tu samou větu.

„Co se děje, Hony?“ zeptal se Honesty opatrně a snažil se z jejího výrazu vyčíst, jak se dívka cítí. Viděl strach, vztek i smutek, ale nedokázal definovat, co přesně ji trápí.

Na chvíli to vypadalo, že mu neodpoví, ale nakonec vytáhla z tašky telefon a něco na něm začala hledat. Pak mu ho podala: „Dívej se pořádně, hlavně na ta jména.“

Keram si od ní telefon převzal a spustil video tam, kde bylo pozastaveno.

„Pane Ride, všechny jednotky, které se podíleli na akci Důl dvanáct, jsou pod vaší správou, je to tak?“ otázala se nepříjemně vyhlížející novinářka.

„Ano, podle vládního rozdělení jsou specializované jednotky pod zástupcem a hlavní armádní složky řídí velitel,“ odvětil zástupce velitele Moren Rid.

„Donesly se mi zvěsti, že neznáte přesný počet padlých a zmizelých vojáků. Pokud se nemýlím, vedení má obavy, že vaše jednotky nejsou dostatečně vycvičené a z toho důvodu selhaly, co mi k tomu můžete říct, pane Ride,“ pokračovala novinářka s drzým výrazem.

„Také jsem tyto řeči slyšel a diskutoval na toto téma jak s velitelem, tak se zástupci vlády. Jsou to nesmysly, které někdo vypustil na povrch proto, aby se pokusil pošpinit jména skvělých vojáků. Průzkumná, záchranná a speciální jednotka. Tyhle jednotky mají diametrálně odlišný výcvik od běžného vojska, mnohem tvrdší a náročnější. Ti, kteří ho nezvládnou musí odejít, protože je nutností, aby na tajných akcích operovali nejlepší z nejlepších. Každému z nich bych vložil do rukou život svůj i své rodiny a to, že neuspěli není známkou jejich špatného výcviku, ale ukazatelem síly našeho nepřítele. Že bychom neznali přesné počty vojáků a co se nimi stalo, je naprostý nesmysl. Na tabuli za mnou se za okamžik ukážou jména první průzkumné jednotky, která zmizela a následně jména členů všech dalších vyslaných jednotek včetně jejich statusu. Na konci seznamu budou i jména vyšší speciální jednotky, která do akce odjíždí příští týden. Co se toho týče, rozhodli jsme se, že zřídíme druhý vládní kanál, kde se bude celá mise přenášet v reálném čase, takže kdykoliv si program zapnete, uvidíte, co zrovna vojáci dělají, o čem se baví a jak postupují.“

„To je velice neobvyklé řešení, pane Ride. Proč jste se tak rozhodl? Zníte ohledně této jednotky značně sebejistě, opravdu věříte, že mají šanci na úspěch?“

„Jednotka, kterou jsem vybral má název Černá Desítka. Jsou to špičky mezi specialisty a v celé armádě neexistuje jednotka, která by je překonala. Samozřejmě, že jsem si jist jejich úspěchem, neexistuje možnost, že by Černá Desítka neuspěla. A chci aby lidé viděli, že specialisté nejsou loutky na které je možné házet špínu, ale vojáci, kteří s nasazením života bojují za naši zemi,“ pronesl s notnou dávkou autority Moren a novinářka překvapeně sklonila mikrofon.

Moren ustoupil stranou a na velkém obrazovce se začala objevovat jména vojáků z mise Důl dvanáct.

Keram celý tento rozhovor se zaujetím sledoval a zatím jediné, co ho mírně překvapilo, bylo shodné příjmení zástupce velitele a Monata, ale vzpomněl si na rozhovor, který nedávno vedla Honesta se Zethem o Monatově rodině. Moren Rid byl Monatův strýc. Na obrazovce se začala objevovat jména a Keram si dal telefon blíže k obličeji, aby mu neuniklo to, co Honesta považovala za důležité. A pak spatřil první povědomé jméno.

„Soran? Není to ten kluk o kterém se tenkrát Monato bavil?“ zeptal se, zatímco nespouštěl zrak z obrazovky.

„Jo, je. A to není všechno, sleduj dál.“

Keram tedy sledoval dál a čekal, které další jméno ho překvapí i když už jisté tušení měl. Nakonec přišla na řadu vyšší speciální jednotka, Černá Desítka a Keram v šoku vytřeštil oči. Hned tři první jména znal a okamžitě pochopil Honestino chování.

Propen Weret

Bai Horen

Monato Rid

„Chceš mi říct, že Monato je voják? Stejně tak ten jeho kamarád Bai a dokonce i manžel paní Soi? A nikdo to nevěděl?“

Honesta přikývla a vzala si zpět telefon, který jí Keram podával.

„Od dětství Monato jednou, dvakrát týdně někam jezdil s Morenem a nikdy mi neřekl kam. A když jsme společně začali chodit na bojová umění, připadalo mi, že to všechno už umí, ale nikdy jsem nad tím nepřemýšlela. S každým dalším rokem jeho nenávist vůči Morenovi rostla, jenomže jsem se nedozvěděla proč. Domnívala jsem se, že za to jednoduše může Morenova povaha a chování. Když Monato tenkrát zmizel, Moren prohlásil, že se do toho nemám plést, protože jsou věci, kterým jako holka prostě nerozumím. Od svého návratu často někam jezdil a vracel se za týden někdy i za dva. Býval potlučený, unavený a taky nachlazený, ale všechny mé otázky odbíjel. Myslela jsem, že se třeba drží jen nějaké špatné party, teď už aspoň znám pravdu. Je voják a podle toho, co říkal Moren, tak ne obyčejný, ale jeden z nejlepších.“

„A co budeš dělat teď?“ zeptal se dívky Keram a přál si, aby jí mohl nějak pomoci. Tvářila se tak smutně, že se mu při tom pohledu svíralo srdce.

„Teď? Nejsem si jistá. V první chvíli jsem měla hrozný vztek, že mi o tom nic neřekl, jenomže když jsem si ten záznam pustila znovu, vztek přešel ve strach. Uvědomila jsem si, že právě proto nic neřekl. Nechtěl mi přidělávat starosti, jak bych se za to na něj mohla zlobit?“ Honesta se uchechtla takovým zvláštním, smutným způsobem. „Všiml sis, jak se poslední dny chová? Měla jsem spoustu teorií, proč se změnil téměř z minuty na minutu, ale mýlila jsem se. Nezměnil se, jen se loučí. Nemám ponětí, o co na té jejich akci jde, ale když vidím, kolik lidí už zemřelo, tak se o něj bojím a myslím, že i Monato má strach a proto se chová nejlépe jak umí. Co myslíš, že bychom měli dělat?“

Keram se na chvíli zamyslel a teprve pak promluvil: „Neznám Monata tak dlouho jako ty, ale i za tu chvilku mi přirostl k srdci. Je to celkem fajn kluk i když trochu šílenec. Myslím, že bychom si měli jeho tajemství nechat pro sebe, ale trápí mě Zeth. Nepřijde mi zrovna správné, že zrovna on ničem neví.“

Honesta mladíka poslouchala a znovu děkovala osudu, že jí Kerama postavil do cesty. Vědomí, že má někoho, kdo jí pomůže a může mu důvěřovat, dodávalo Honestě energii.

„Možná bychom si s ním měli promluvit,“ pronesla vážně a pobaveně sledovala, jak se v Keramově výrazu usadil zmatek.

„S kým? S Monatem nebo Zethem?“

„S Monatem. Zajedeme za ním, co ty na to?“ usmála se a po její předchozí náladě nebylo ani stopy.

Mladík se nervózně poškrábal na hlavě a zamračil se: „Jsi si jistá, že mám jet s tebou? Nejsem si jist, zda chci okusit Monatův vztek.“

„Je to magor, umí člověka rozhodně zdeptat a potkat ho nasraného je opravdu špatné, ale ani Monato není úplně bezcitný. A když budeš se mnou, tak je to ok.“

Keram nebyl tak úplně jejími slovy přesvědčen, ale měl radost ze změny Honestiny nálady, tak přikývl. V duchu se však modlil, aby se dívka nemýlila a on se brzy nepřidal ke svým prarodičům do rodinné hrobky.