Nevnímal, jestli mu Tess ještě něco říkal a neměl ani tušení, jak vlastně opustil profesorův kabinet ani jak se dostal do nedalekého parku. Necítil studený vítr, který si našel cestu skrze jeho mikinu ani déšť, který ho celého promáčel. Všechno měl v naprosté mlze a jediné, co zůstávalo jasné, byly jeho vzpomínky na Nea.

„Proč ses tak hloupě rozhodl? Chtěl jsi přece pracovat v nemocnici, tak proč se hlásíš na vojenskou akademii? Copak ses úplně zbláznil?“

„Nevím, co tě na tom tolik štve, Neo. Myslím, že být vojákem je stejně záslužná činnost jako být zdravotníkem. A jako voják budu moct využít sféry. Neměl bys na mě být naopak hrdý? Chováš se ještě hůř než táta,“ odvětil ublíženě Sunon a raději se začal věnovat knize, než aby se díval na svého bratra. Nestihl knihu ani pořádně otevřít a Neo mu ji vytrhl z ruky a odhodil na postel.

„Nenapadlo tě, že táta má pravdu, když je naštvaný? Jak bych na tebe mohl být hrdý, když vím, co se tam venku děje? Zbláznil ses? Tam, za branami města, denně umírají lidé! Kdo si ksakru myslíš, že ti tam pomůže, co? Nejvyšší, který už málem ani neví, jak udržet zbraň? Ostatní vojáci? Tušíš vůbec jakou silou Takata disponuje? Víš, kolikrát jsem si myslel, že se už nevrátím?!“ křičel na něj Neo a Sunon byl na okamžik v šoku. Bylo to vůbec poprvé, kdy na něj bratr zvýšil hlas, kdy se na něj opravdu zlobil. Jenomže Sunon měl své důvody a nehodlal se jich vzdát.

„Vím, že se na mě zlobíš, ale já na akademii nastoupím. Právě proto, že vím, co se tam děje. Už se téměř vůbec nevracíš do města a většinu času trávíš na misích. A já chci být ten, kdo ti bude krýt záda. Chci se stát tím, koho pošlou na pomoc, když se dostaneš do problémů. I kdybych měl zabít každého člena Takaty, klidně i jejího vůdce, vždycky si tě najdu a pomůžu ti. Proto jdu na akademii. Už teď ovládám tři sféry, když budu hodně cvičit, dostanu se na čtyři možná pět a věřím, že pak budu schopen bojovat stejně dobře jako ty,“ promluvil rázně Sunon a sledoval jak z Neova výrazu mizí vztek.

„Sunone,“ povzdechl si, „věřím, že máš sílu jednou vůdce Takaty porazit. Ty a nikdo jiný, ale nemůžeš po mě chtít, abych se z tvého rozhodnutí měl radost. Já ty lidi znám a vím, čeho jsou schopni. Vždycky jsi byl můj malý bráška a nemůžu se jen tak koukat, jak se ženeš do záhuby. To nedokážu.“

„Byl jsi to ty, Neo, kdo mi říkal, ať dělám to, co mi radí srdce a neposlouchám řeči ostatních. Já to dělám. Nějak cítím, nevím proč, že mě Takata nedostane a že pro tebe budu na bojišti jednou hodně důležitý. Vím, že to jsou silné řeči, ale chci dělat to, co cítím. Nechci pracovat v nemocnici a čekat, až tam přivezou tebe nebo někoho jiného, koho znám. Chci ty lidi zastavit, aby už nezabíjeli,“ pronesl tiše a doufal, že ho bratr pochopil.

„Ano, ty určitě sehraješ na bojišti důležitou roli, tím jsem si jistý. Jen doufám, že bude trvat ještě hodně dlouho, než se dostaneš za brány města. A Takata ti neublíží, o to už se postarám, takže možná jsou tvé pocity správné,“ lehce se pousmál Neo a Sunonovi spadl kámen ze srdce.

~~~

„Hodně jsi zestárl, brácho,“ zamračil se Sunon na svého bratra, který vypadal o deset let starší, než opravdu byl.

„A ty jsi vyrostl,“ pousmál se na oplátku Neo a ignoroval Sunonovu předchozí narážku.

„Myslíš? Asi jo, takových věcí si nevšímám. Znáš to, poslední rok akademie je prostě těžký. Neměl jsem čas zkoumat, jestli rostu nebo ne,“ zašklebil se Sunon a posadil se na lavičku pod vzrostlý strom.

Neo si sedl vedle něj a zatvářil se zkroušeně: „Mrzí mě, že jsem nestihl ceremoniál. Snažil jsem se dostat zpátky hned, jak mi přišla zpráva, ale nastaly nějaké komplikace.“

„V pořádku, stejně jsem nepočítal s tím, že by se někdo z rodiny objevil. A o nic jsi nepřišel, byla to nuda jak každý rok.“

„Pochybuju, udělal jsi zkoušky o dva roky dřív, takže tam byl určitě velký poprask,“ zasmál se Neo.

„No, padlo tam něco o tom, že jdu ve tvých šlépějích a očekávají se ode mě velké činy. Upřímně jsem to moc nevnímal a těšil se, až si budu moct sundat tu blbou uniformu. Nesměj se! Muset tu hrůzu nosit pořád, tak mě asi brzy povezou do márnice. Doufám, že ji dlouho, opravdu dlouho nebudu muset vytáhnout ze skříně.“

„A táta?“

Sunonova tvář se zachmuřila. Opřel se lokty o kolena a zadíval se na svého bratra.

„Co chceš slyšet, Neo? Je v pořádku, má dobrou práci, hezký dům, přátele a domnívám se, že i ženu. Odstěhoval se dolů a vypadá to, že je tam spokojený,“ odvětil tiše Sunon a odvrátil zrak.

„Ty moc dobře víš, na co jsem se ptal. Mluvíte spolu vůbec?“ otázal se Neo a starostlivě si Sunona prohlížel.

„Ne. Od doby, kdy mě přeřadili do vyšší třídy jsme spolu nemluvili. Jednou ročně mi pošle přání na narozeniny, já jemu taky a tím končí veškerá komunikace. Chápu ho. Byl na nás sám a oba jsme skončili v armádě, nejspíše to považuje za zradu.“

„Mám si ním promluvit? Třeba změní názor,“ zkusil to Neo.

Sunon se uchechtl a znovu se staršího muže podíval.

„Je to táta, brácho, jeho názor nezměníš, ani kdyby ses postavil na hlavu. Koneckonců, na tebe má taky vztek. Myslí si, že jsi mi armádu poradil a nenechal si to vymluvit. Měl zato, že lžu.“

„Věděl jsi, že to tak možná dopadne.“

„Věděl a přesto si stále stojím za svým rozhodnutím.“

Oba se ponořili do svých vlastních myšlenek a v tichém porozumění dál seděli pod stromem.

~~~

„Sunone, dobře mě poslouchej. Musíš si dávat pozor, jaké mise ti bude Nejvyšší zadávat. Stárne a přestává uvažovat racionálně. Už jsi na příliš vysoké pozici, musíš být obezřetný. Mám dojem, že ani neposlouchá, jaké informace mu předávám. Všechno se snaží řešit silou, místo aby zkusil s Takatou vyjednávat. Nechává zbytečně umírat vojáky. Jestli se ti nebude zamlouvat nějaký úkol nebo budeš mít dojem, že je to moc nebezpečné, musíš se z toho vyvlíknout!“

„Jsi si jistý, že se nemýlíš, Neo? Ještě pořád jsem nováček, ale na jednáních mi nepřijde, že by neuvažoval racionálně. Spíše mě trápí, že Takata v poslední době zvýšila aktivitu. A co víc, jsou krutí a zohavují mrtvoly vojáků, které porazili. Vojáci, které jsme nalezli, byli skalpovaní a měli vypíchnuté oči. Nevíš, co to znamená? Proč to dělají?“

Neo se na bratra otočil a povzdechl si: „Skalpy si berou jako trofeje. Podobně jako to kdysi dělávali domorodci. Vypíchnuté oči mají značit, že nikdo nesmí beztrestně spatřit muže z Takaty a už vůbec ne jejich nového vůdce, Sunone. Proto jsem navrhoval Nejvyššímu, aby se pokusil vyjednávat. Jejich nový vůdce má vysoké cíle a zničí každého, kdo se mu postaví do cesty.“

„Co se stalo s předchozím vůdcem?“ zeptal se Sunon doufaje, že mu bratr odpoví. Stále nebyl v takové pozici, aby mu byly sdělovány veškeré informace.

„Jeho vlastní muži se proti němu vzbouřili a zabili ho.“

„To je vážné. Zítra je zase jednání, jsem zvědav, jak se k těmto informacím postaví Nejvyšší, když říkáš, že neuvažuje správným směrem,“ zamyslel se mladík a zarazil se, když spatřil jak se Neo usmívá. „Čemu se směješ?“

„Není to tak dlouho, co jsem tě nohou houpal v postýlce a u toho si psal úkoly. Teď je z tebe dospělý kluk a voják, musím říct, že skvělý voják. Někdy bych chtěl vrátit čas a zase jen tak blbnout na zahradě a smát se ti, jaké jsi trdlo. Byly to super časy a myslím, že ty jsi byl tím nejlepším, co nám máma mohla nechat.“

Sunon spolknul knedlík, který se mu v krku utvořil a taky se na svého bratra usmál.

„Co ten sentiment, brácho? Úplně mě děsíš,“ odvětil se smíchem.

„To víš, stárnu,“ pronesl vážně Neo a pokračoval: „Mám pocit, že se moje mise v Takatě blíží ke konci a něco mi říká, že návrat nebude tak jednoduchý, jak bych si býval přál. Pamatuješ, co jsem ti říkal o tvých šancích proti vůdci? Teď jsem si tím naprosto jistý. Nový vůdce Takaty proti tobě nemá šanci. Věřím, že to budeš ty, kdo ho nakonec zastaví a já budu u toho, tím si můžeš být jistý.“

„Porazíme ho společně, Neo!“ prohlásil naprosto jistě a vážně Sunon.

„Ne, budeš to jen ty. Protože ty překonáš i mě, vím to.“

Sunon se jen pousmál netušíc, že se svým bratrem mluví naposledy.

Mlha z jeho mysli pomalu mizela a konečně začal vnímat zimu, která jím otřásala. Netušil, co však bylo horší. Zda zima, která ho napadala zvenčí nebo chlad, který se rozléval uvnitř jeho hrudi. Věděl, že Tess mluvil pravdu, přesto se s tím nedokázal smířit. Očekával zradu ze všech stran, dokonce se po letech smířil i s Varmovým jednáním, ale od svého bratra nic takového nečekal. Naprosto jasně viděl před očima všechny ty mrtvé vojáky a jejich rodiny, kterým to byl nucen oznámit. Všechna ta zvěrstva, kterých se muži z Takaty dopouštěli, která řídil Neo. Tohle bylo mnohonásobně horší, než cokoliv, co ve svých životech zažil. Vědomí, že jeho vlastní krev má něco takového na svědomí a teď se o to pokouší i na Belece.

Poprvé se chtěl opravdu vzdát, schovat se doma a tvářit se, že nic neví.