Zeth s Honestou se konečně vymanili ze spárů paní Soi, která je vřele přivítala domácím koláčem a tiše stoupali po schodech do prvního patra. Dveře do Aiina pokoje byly pootevřené a Zeth málem narazil do Honesty, která se zastavila a poslouchala rozhovor probíhající za dveřmi.

„…zjistil jsem to teprve včera a předpokládám, že je lepší, když ti to řeknu teď než abys Calla nečekaně potkal.“

„Není to sice zpráva, kterou bych chtěl slyšet, přesto dík. Aspoň vím, co mě čeká,“ odvětil Monato a Zeth se tázavě podíval na Honestu. Ta jen zakroutila hlavou a položila si ukazováček na rty.

„Neumím si představit, jak by mohlo vaše setkání probíhat za situace, kdy jsi to byl ty, kdo Calla dostal do vězení,“ pronesl hlas, který Zeth nepoznával.

„Zatímco ty jsi uklízel nepořádek, který tvůj syn udělal. Kdyby to bylo opačně, bylo by to mnohem horší, nemyslíš? Vím o co ti jde, Propene, ale to mě opravdu tak málo znáš?“ otázal se Monato.

„Právě, že tě znám! Nechci, aby ses dostal do zbytečných problémů, Mone,“ odpověděl Propen.

„Ale no tak! Vážně si myslíš, že po těch letech nepoznám, když lžeš? Nikdy bych neudělal nic nevhodného za situace, kdy sebou budu mít dítě a Zetha, to moc dobře víš. Nikdy nezačínám rvačku, pokud nikdo neohrožuje mě nebo lidi, kteří jsou se mnou, to taky víš a poslední, nejdůležitější věc, kterou taky víš. Člověk, který se otočí zády k vlastní rodině nebo jí dokonce uškodí, je pro mě vzduch, protože upřednostnit cokoliv před rodinou je neodpustitelné. To byl přece důvod, proč jsem se do toho tenkrát nechal zatáhnout. A protože tohle všechno víš, tak celý tenhle rozhovor je o něčem jiném a já moc dobře vím o čem. Předpokládáš, že se mi bude chtít pomstít. To je nepříjemné za situace, kdy nebudu sám, ale ne nutně nezvládnutelné. Nejsem si jist, nakolik si Call bude troufat, když budeme na místě, kde všichni stojí za mnou a když ví, co dokážu. Kdyby to náhodou zkusil, tak platí bod dvě, budu bránit sebe i Zetha a Ai. Neměj obavy, nehodlám si kvůli někomu takovému zničit život, nejsem tak blbej, jak si myslíš,“ uchechtl se Monato. Honesta naznačila Zethovi ať jde za ní a vlezla do vedlejší místnosti, kde za nimi zavřela dveře.

„Ve zkratce, když uvidíš vysokého blonďáka, který jako kdyby tetě Soi z oka vypadl, tak to je Call,“ vysvětlovala šeptem. „Bývali jsme kamarádi, jezdili spolu na prázdniny a tak dále, jenomže v době, kdy byl Mon pryč, Call se chytl špatné party a začal dělat vylomeniny. Všechno vyvrcholilo jenom pár dní po Monatově návratu. Chtěl po tetě peníze, ale ona mu žádné nedala. Moc dobře věděla, že její syn je utrácí za nelegální hry a drogy. Jenomže Call ji napadl bez ohledu na to, že je to jeho máma. Propen to tenkrát řešil tady a Monato hledal Calla. Samozřejmě ho našel a co vím, tak se i porvali, nicméně Calla zavřeli do vězení. Míval malý domek tam, kam jedete, takže je možné že ho potkáte.“

„Počkej, to je jako syn paní Soi?“ potřeboval se ujistit Zeth.

„Jo,“ odvětila Honesta a rozešla se tiše ke dveřím. Zeth nevěděl, co si má myslet, ale už se na nic neptal. Měl by být znepokojený, ale Monatova slova ho uklidňovala. Věřil, že s Monatem budou v bezpečí. Následoval Honestu, která začala celkem hlasitě dupat a schválně vybírala místa, kde vrzala podlaha.

Rozrazila dveře a vesele zvolala: „Dobré ranko!“
Zeth jen kývl hlavou, protože netušil, jak se po takovém vstupu chovat. Monato se na Honestu mračil, zatímco Propen ji vítal se širokým úsměvem, ovšem nejvíce Zetha překvapila malá Ai.

„Zethe!“ vypískla a hnala se k němu. Zeth stál jako opařený. Nejenže ho na přivítanou objala, ale ještě promluvila! Byl za ní vícekrát i bez Monata, ale vždy mlčela. Překvapeně se podíval na svého spolužáka a zjistil, že Monato vůbec není překvapený jako on.

„Nechám vás na pokoji, stejně mám ještě nějakou práci,“ promluvil Propen a rozešel se směrem ke dveřím. Ai se Propen zřejmě nelíbil, protože se schovávala za Zetha, který přemýšlel jak by ji měl uklidnit.

„Neboj se, Ai. Je to hodnej chlap, jen tak blbě vypadá,“ pronesl Monato a Honesta se rozesmála.

„Tak ti děkuji za kompliment,“ odvětil Propen a zavřel za sebou dveře.

V tu chvíli se Monato začal znovu mračit, založil si ruce na hrudi a pomalým krokem se blížil k Honestě, která rázem zmlkla.

„Za prvé, až se příště ožereš, buď tak laskavá a napiš mi, ať ti nevolám. Za druhé, porušila jsi pravidla a nezdá se, že by tě to nějak sralo a za třetí, když chceš poslouchat za dveřmi, udělej to tak, abych o tom nevěděl,“ pronesl smrtelně vážně Monato a Zeth na ně jen nechápavě zíral.

„A za to, že se ti nijak nepomstím poděkuj Keramovi, který byl tak laskav a napsal mi, že jsi to trochu přehnala a odvezl tě v pořádku domů. Jinak bych asi opravdu zuřil,“ dodal a otočil se k Zethovi a Ai.

„Hele, Propen už je pryč, nemusíš se Zetha držet jako klíště. Jestli nedojíš snídani, tak nikam nejedeš,“ upozornil Ai a usmál se, když se okamžitě Zetha pustila a vrátila se ke stolu.

„Zdá se, že jsem spadl z lopatky,“ řekl stále překvapenému Zethovi a nenápadně ho sjel pohledem od hlavy k patě. Zeth patřil mezi ty lidi, kteří si oblečou pytel od brambor a pořád vypadají dobře, takže i v potrhaných džínách a seprané mikině mu to slušelo.

Zeth pozoroval Ai a nijak na Monatova slova nereagoval, ale mladík to neřešil. Chápal jeho překvapení, tak se vrátil k posteli, kde měl batoh, do kterého balil Aiiny věci.