Honesta držela mezi palcem a prostředníčkem krabičku cigaret a neustále s ní točila. Keram ji z vedlejšího sedadla chvíli pozoroval, ale nakonec nevydržel mlčet a promluvil: „Nevěděl jsem, že kouříš.“

„Co?“ ozvala se zmateně Honesta a teprve pak si uvědomila, že Keram naráží na krabičku v její ruce. „Je prázdná, nekouřím,“ otevřela krabičku a ukázala mu ji, „kouřila jsem kdysi na střední.“

„Kdysi? Nejsem si jist, že je to tak dlouho, co jsi skončila střední,“ uchechtl se Keram.

„Nekouřila jsem dlouho a skončila jsem na začátku šestého ročníku, myslím. Přijde mi to docela dávno,“ pokrčila rameny a pokračovala ve sledování domu na druhé straně ulice.

Byl si jist, že období, kdy Hony kouřila byla právě ta doba, kdy byl Monato pryč. Po všem co věděl nepochyboval, že Monatův odchod musel být pro Honestu ohromná rána. Kolik trápení vlastně dokáže jedna osoba unést? Když se podíval na Honestin i Monatův život, nedokázal pochopit, kde berou sílu jít dál. Jak se vůbec dokážou smát a vtipkovat stejně, jako ostatní, aniž by dávali najevo kolik toho prožili? Kerama opravdu zajímalo, co je tou energií, která je žene vpřed a nedovolí jim se vzdát.

„Už jede,“ přerušila jeho myšlenky Honesta a ukázala na známou motorku přijíždějící k Monatově domu. Stroj zmizel za rohem a vzápětí se v autě ozval zvuk klaksonu. Keram si zapůjčil nahrávací soupravu z filmového klubu a umístil ji na místo, které mu Honesta ukázala. Kvalita sice nebyla taková, jakou mají speciální odposlouchávací zařízení, ale pro jejich potřeby byla naprosto postačující nehledě na to, že vše budou mít nahráno.

„Zase jsi nespal, vypadáš hrozně,“ ozval se Bai a Honesta se uchechtla: „A mě Monato bude tvrdit, že špatně vidím.“

„To nic není,“ odpověděl Monatův hlas a i přes šum z vysílačky bylo poznat, že je opravdu unavený.

„Nelži si do kapsy, víš, že u tebe na spánek platí jiná pravidla,“ odvětil Bai.

„Nech toho a radši mi řekni o co jsem přišel a hlavně cos zjistil,“ Monato zněl nevrle a Honesta si uměla živě představit jak se asi tváří.

„Většina porady se točila ohledně nového výcvikového programu, který je stejně padlý na hlavu jako ten stávající. Zajímavé je však vyslání specialistů do nebezpečné lokace, to nebývá obvyklé. Taky se od příště budeš opět moct účastnit pod podmínkou, že se budeš chovat slušně a nebudeš se s nikým hádat,“ linul se Baiův energický hlas z reproduktoru v autě. Honesta nerozuměla vůbec ničemu co ten chlap říkal, rozhodně však pochopila, že tajností kolem Monata je více než tušila. Porada, specialisté, hádky..? Ani jedno se jí nelíbilo.

„Já se chovám slušně, jen netoleruju lháře, takže jejich podmínky jednoduše splním, když si přestanou srát do huby,“ pronesl vážně Monato, „koneckonců, k ničemu  ty slavné porady nepotřebuju.“

„Je mi to jasné, nemusíš říkat víc,“ zasmál se Bai.

„Víš, že mě nijak zvlášť nezajímá jaké měli kecy ani jestli třeba Propen stál na hlavě. Co pro mě máš a nechci slyšet špatné zprávy,“ přerušil Baiův smích Monato.

Nastala chvíle ticha a Honesta marně přemýšlela co s tím vším má společného Propen, manžel tety Soi.

„Mrzí mě to, Mone. Nemám vůbec nic,“ Baiův hlas se z veselého rázem změnil na zklamaný.

Honesta zprvu netušila, jak špatná zpráva to pro jejího kamaráda je, ale ve chvíli, kdy promluvil měla jasno. Hodně špatná.

„Nic? Ksakru, Baii! Lidi nemizí beze stopy!“ vykřikl Monato a Keram sebou trhnul, jak se ho lekl.

„Já vím, ale středisko byla naše poslední možnost a ani tam jsem nic nezjistil,“ snažil se ho marně uklidnit Bai.

„Neříkej mi, že nikde není ani poslední místo, kde Soran byl než zmizel. Alespoň oblast, prostě něco!“ rozčiloval se Mon dál.

„Mám toho za sebou o dost více než ty, takže tě chápu, ale nemyslíš, že to svoje pomáhání trochu přeháníš? Taky mám o Sorana obavy, ale máš dojem, že jsi spasitel, abys pomohl každému na světě?“ sdělil Bai Monatovi svůj názor.

Nastalo tíživé ticho, které nakonec přerušil Monato: „Pleteš se, nejsem žádný spasitel a ani se za něho nepovažuju. Nedokážu pomoct všem, kteří to potřebují a ani nepomáhám všem, kterým bych mohl, ale je hrstka lidí o které se budu starat za každé situace a Soran mezi ně patří, dokonce i ty do téhle kategorie spadáš. Uvědomuješ si vůbec, že to je ještě děcko?“

Keram byl stejně jako Honesta překvapen směrem, kterým se jejich rozhovor ubíral, měl však pocit, že se Monato uklidnil, ale když svůj dojem sdělil Honestě, hned mu ho vyvrátila: „Naopak, zuří a hodně. Poznám to, aniž bych ho viděla. Jediné, co ho drží zkrátka bude zřejmě jejich celkem pevné přátelství. Tedy alespoň tak to vypadá.“

Keram si ani nechtěl představit, jak to vypadá, když Monato zuří a stojí proti někomu cizímu a raději se zaposlouchal do Baiova hlasu.

„Dítě? Je mezi váma jen tříletý rozdíl, jak ho můžeš nazvat děckem?“

„Nemůžeš nás dva srovnávat, Baii!“ zvýšil opět hlas Monato. „Vyrostl jsem ve rvačkách a problémech, nikdy se se mnou život zrovna nemazlil, ale Soran nic takového za sebou nemá a pochybuju, že to ty dva roky nějak změnily!“

„Jak to můžeš vědět, Monato? Co když šel dobrovolně? A ty se už dva měsíce věnuješ jeho hledání zbytečně?“ zeptal se Bai, který zjevně taky začínal být rozčilený.

„Neodešel by! Má tady nemocnou mámu, těžce pracujícího otce a mladší sourozence o které musí pomoct se starat! Možná to byl hodně velký blbec a budižkničemu  když jsem ho poznal, ale rodina pro něho byla na prvním místě! Nenechal by je tady, tak mě přestaň uklidňovat, že odešel sám a dobrovolně. Oba víme, jaká je pravděpodobnost, že by něco takového udělal!“

Honesta si nebyla jistá, jestli opravdu tohle všechno chtěla slyšet, protože místo nějakého rozuzlení Monatova tajemství zjistila, že těch věcí, které o něm neví je mnohem více , než domnívala. Začínala přemýšlet, jestli člověk, kterého celé ty roky považovala za svou rodinu a nejbližšího přítele je opravdu takový, jakého ho zná nebo jen nosí nějakou masku.

„Nechci se s tebou hádat, Monato. Znáš mě, takže víš, že jsem udělal všechno co se dalo a i když mě to mrzí, vyčerpal jsem všechny své možnosti a nemám ti co říct, ovšem na něco jsi zapomněl. Celé dva roky byl Soran doslova tvým stínem. Bylo jedno kam jsi se hnul, co ti přidělili, vždycky šel s tebou a bylo mu ukradené, i když mu to vedení zakázalo. Pamatoval si každé tvé slovo a bedlivě sledoval každý tvůj pohyb ať už při cvičení nebo v akci. Jen se znalostmi, které získal od tebe fungoval i potom, co jsi odešel. Dokázal přežít vedle tebe, aniž bys ho zabil a dokonce tě natolik přesvědčil o svých kvalitách, jsi ho dobrovolně začal učit. Nemyslíš, že to je někdo, kdo má velkou šanci přežít za každé situace? Viděl jsem ho, když z tábora odcházel a řekl bych, že se pleteš. Změnil se a dost. A ještě jedna maličkost. Neslíbil ti náhodou Propen, že se postará, aby se mu nic nestalo? Oba víme, že Propen své slovo drží. Vím, že Soran je pro tebe jako mladší brácha, ale měl by ses uklidnit. Funguješ dvaadvacet hodin denně a je to znát. Když padneš, kdo Soranovi pomůže až bude opravdu třeba? Kdo se postará o Ai? Kdo bude dohlížet na Honestu? Nejsi hrdina z komiksů, pořád jsi z masa a kostí, nezapomínej na to,“ připomněl Monatovi Bai a vzápětí byl slyšet zvuk startující motorky.

„Máte týden školního volna. Možná je na čase, aby ses začal věnovat i jiným věcem a trochu odpočíval,“ dodal ještě Bai a odjel.