Ani Keramův večer nebyl tak klidný, jak původně očekával. Do baru přijeli tři, ale odjížděl sám. Zeth se rozhodl zůstat a Boran si našel nějakou slečnu se kterou měl v plánu pokračovat v pití u ní doma. Zbytek Keram nepotřeboval vědět.

Vydal se na cestu, ale když se chystal odbočit spatřil na autobusové zastávce tu nejnepravděpodobnější osobu, kterou by zde mohl očekávat. Rychle srovnal volant a zajel k zastávce. Osoba si ho nevšímala, tak stáhl okýnko a zavolal: „Sedej, hodím tě domů!"

Teprve po jeho zavolání se k němu Honesta otočila a široce se usmála. Ani nezaváhala a okamžitě sedla do auta: „Díky."

Keram sice neměl tak rychle dedukční schopnosti jako Zeth a ani nebyl jasnovidec, ale velmi rychle si dal všechny souvislosti dohromady. Jeho kamarád chtěl zůstat v baru a celý večer nespustil oči z tanečníka v černobílém. Pokud byl někdo, koho Zeth velmi rád sledoval, tak Monato a jen naprostou náhodou kousek od baru čeká na autobus Monatova pravá ruka v bílých kalhotách. Keram se nahlas zasmál, čímž upoutal Honestinu pozornost.

„Čemu se směješ? Jsi v pořádku?" zeptala se nervózně.

„Neboj, jsem v naprostém pořádku," odpověděl Keram, „jen jsem právě zjistil, že dvojice tanečníků, kterou jsem celý večer obdivoval není až tak neznámá, jak jsem si myslel. Bylo mi divné, že Zeth chtěl zůstat, ale teď mi to hezky zapadlo do sebe. Když ty jsi tady, tak člověk kvůli kterému Zeth zůstal musí být Monato. No že zrovna vy dva budete tančit, to bych nečekal."

Honesta zarytě zírala z okna a Keramova slova nevyvrátila ani nepotvrdila, ale její následující otázka Kerama pořádně překvapila: „Proč se Zeth zajímá o Monata? Chápu, že ve škole bedlivě sleduje co jeho junioři dělají, ale na Monata je obzvláště zaměřený."

Keram chvíli zvažoval, jak se z odpovědi vyvléknout, ale něco mu napovídalo, že Honesta na žádnou jeho výmluvu neskočí. Pevněji sevřel volant a pravdivě odpověděl: „To, že jsme přátelé, ještě neznamená, že mi Zeth říká všechno. Má o Monata obavy a nemůžeš se tomu divit. Kluk, co vypadá jakoby každou noc flámoval, chodí navlečený jako kdyby venku byla nula a k tomu to jeho věčně obvázané zápěstí. Zeth se málokdy plete někomu do života a o ostatní se většinou stará jen ze slušnosti, ale Monato ho zajímá, protože by mu rád pomohl. Tohle vím, zbytek jsou už jen moje domněnky."

Dívka vedle něj se uchechtla a odvětila: „Taky mám své domněnky a řekla bych, že se nepletu. Možná, že veškeré důvody, které jsi mi tady řekl jsou pravdivé, ale Monato se Zethovi jednoduše líbí."

Keram měl problém udržet volant rovně a zároveň zachovat klidnou tvář. Ta holka je opravdu bystrá! Pokusil se alespoň trochu zachránit Zethovu tvář a řekl: „Tím bych si nebyl tak jistý. Zetha takové věci vůbec nezajímají."

„Teď nevím, jestli se snažíš krýt Zetha nebo ze sebe jenom děláš blbce," zamračila se Honesta. „Celý život sleduju holky i kluky, kteří se marně snaží dostat k Monatovi alespoň o kousek blíž, takže vím co říkám. Není první a určitě ne poslední, ale je první, koho mi je líto. Měl by to vzdát dřív, než si to Monato uvědomí."

Tentokrát se uchechtl Keram: „To zní jakoby byl Monato nějaký grázl."

„Monato je skvělý člověk, každému ochotně pomůže a to i na úkor svého vlastního času a zdraví. Na své přátele a známé nedá dopustit a klidně se postaví proti zbytku světa. Ale i on má své špatné stránky. Je nesmírně tvrdohlavý a co se týče vztahů, tak i nesmírně krutý." Honesta se odmlčela, aby nalezla ta správná slova a teprve pak pokračovala: „Nejedna holka se po jeho odmítnutí zhroutila. Ve chvíli, kdy Monato vycítí byť jen náznak náklonnosti jiné než té kamarádské, začne být krutý, řekla bych až odporný, jen aby toho člověka od sebe odehnal a znechutil se mu. Je přesvědčený, že láska a vztah přináší jen bolest. Vzhledem k tomu, že Zeth je vedoucí senior a bude se s Monatem ještě dlouho vídat, měl by se vzdát dřív než bude pozdě."

Keram byl v šoku. Všiml si, že Monato umí být pěkně drzý a některé jeho poznámky dokáží člověku opravdu zvednout žluč, ale že by byl schopen být až tak krutý, to by Kerama nenapadlo ani v tom nejdivočejším snu.

„Čekám, že něco podobného brzy potká i Aishu. Už se kolem Monata motá dost dlouho a zatím na ni použil jen slabý kalibr a jak se zdá, vůbec to nemělo účinek."

Podíval se na Honestu a v duchu obdivoval s jakým klidem je schopná tuhle stinnou stránku svého kamaráda přijímat. Začínal mít o Zetha obavy, ale jeho kamarád byl stejně jako Monato tvrdohlavý. „I kdybych připustil, že tvá domněnka je správná," promluvil konečně Keram, „tak se můžu pokusit Zetha odradit, ale určitě se nevzdá, dokud nebude vědět, co s Monatem je."

Honesta si povzdechla: „Trpí poruchou termoregulace těla. Je mu nonstop zima a i v létě si doma topí a musí se vyhýbat klimatizaci. Vlivem toho se mu často špatně spí. Nic hrozného."

„Až na to, že všechno má na svědomí jeho neschopnost normálního spánku," dodala v duchu.

„A ta zápěstí?" optal se Keram a Honesta se začala smát: „Co čekáš? Sebepoškozování? Monato je aktivní a pořád něco vymýšlí, tahle mívá zavázané i lokty a kolena, když si je přetíží. Myslím, že si o něj děláte zbytečné obavy."

„Asi máš pravdu. Mám si promluvit se Zethem?" Nevěděl, proč se zeptal, ale přišlo mu to tak správné.

„Možná to bude nejlepší. A ještě něco," podívala se na Kerama se smrtelně vážným pohledem, „nikomu neříkej, žes nás viděl v baru a hlavně ne Monatovi."

„Zeth vás viděl taky," oponoval Keram.

„Se Zethem si poradí Monato," usmála se Honesta a Keram přemýšlel, jestli svého kamaráda ještě někdy uvidí celého.