Podnik přece jen neměl vše zavedené ve starém stylu, protože ve chvíli, kdy se posadili, se před nimi objevil elektronický objednávkový list. Keram zadal objednávku a Zeth pouze přiložil telefon k zaplacení. Teď už nezbývalo než čekat, až jim obsluha přinese pití. Jakmile zmizela tabulka s objednávkou, objevil se program. Zeth se do něj začetl, ale když narazil na část programu, která měla každou chvíli začít, obrátil se na Kerama s otázkou: „Vystoupení Černobílého dua? Co to je?“

„Taťka říkal, že tady vystupuje taneční dvojice v černobílém oblečení. Víc mi k tomu neřekl, ale podle jeho nadšení bych řekl, že budou fakt dobří,“ odpověděl Keram.

Zeth byl čím dál zvědavější a neustále sledoval hodinky a odpočítával minuty do začátku programu. Mladý číšník jim zrovna donesl jejich nápoje, když již ztlumená světla ještě více zhasla a parket začal zářit barvami. Hudba přestala hrát a všichni návštěvníci byly naprosto potichu. Do hrobového ticha se začal ozývat rytmický klapot podpatků. Zeth si ani neuvědomil, že se naklonil dopředu, aby ještě lépe viděl. Klapot zesílil a vzápětí se na parketu objevil taneční pár.

„Co to? Neměla by mít tanečnice nějaké mini šaty nebo tak něco?“ ozval se nespokojeně Boran.

Zeth se na tanečníky zadíval a musel dát Boranovi zapravdu. Ve všech televizních pořadech vždy viděl ženu v krásných a většinou hodně odhalujících šatech. Tahle měla kalhoty, ale Zethovi se jejich oblečení líbilo. V jednoduchosti je síla a tenhle pár to zřejmě moc dobře věděl. Černé boty, bílé kalhoty, černá košile a bílá škraboška tanečnici nesmírně slušely. Její taneční partner měl stejnou kombinaci pouze v opačném pořadí. Dohromady vypadali naprosto úchvatně.

„Vau,“ vypadlo ze Zetha a byl jen rád, že ho jeho přátelé nevnímali. Nebylo u něj zvykem, aby se něčím nechal unést. Jakmile začala hrát hudba a pár se dal se do pohybu, Zethovi klesla čelist. Tanci, ať klasickému nebo virtuálnímu vůbec nerozuměl, přesto ho jejich pohyby uchvátily. Jistě k tomu přispěla i píseň na kterou tančili a která v Zethovi vyvolávala dojem, že poslouchá něčí dojemný příběh.

„To je Tanec králů! Neuvěřitelné!“

Zeth se podíval na Kerama, který se zaujetím sledoval parket a zeptal se: „Tanec králů? Co to je?“

Aniž by odtrhl zrak od parketu, začal Keram polohlasně vysvětlovat: „V dobách prvních králů se ženich s nevěstou poprvé setkali až v den svatby a tančili tento tanec. Zobrazoval bolest a radost. Bolest z dlouhého čekání a radost ze shledání.“

„Bolest a radost? Jak může tanec něco takového vyjádřit?“ Zeth si připadal jako imbecil, ale opravdu ho to zajímalo.

„Tanec se odpradávna považuje za činnost vyjadřující radost, ale když budeš muset tančit pouze na špičkách a nesmět se ani trošku dotknout partnera, stává se z tance hodně náročná a bolestivá záležitost. Je potřeba absolutního soustředění a perfektního ovládání každého svalu, aby bylo možné tenhle tanec zvládnout. Je to natolik těžké, že ani taneční mistři Tanec králů nevyučují. Neslyšel jsem o nikom z dnešní doby, kdo by se do toho pouštěl.“

Zeth se bedlivě zadíval na tanečníky a teprve teď si všiml, že Keram má pravdu. Nejenže tančili na špičkách, ale při bližším zkoumání bylo poznat, že jejich ruce se nedotýkají a to při žádném z jejich pohybů. Neustále se drželi sotva centimetr od sebe.

Při svém zkoumání  však zpozoroval ještě něco jiného z čeho se mu okamžitě rozbušilo srdce. Rychle pohlédl na své přátele, ale zdálo se, že si ničeho nevšimli, což ho z neznámého důvodu potěšilo. Na tváři se mu usadil široký úsměv a zůstal tam po zbytek večera.