„Hledám svého bratra, Varme,“ pronesl šeptem Sunon, přesto ho mladík slyšel a překvapeně se otočil.

„Bratra? Ty máš bratra?“

Možná by už měl mlčet a neukazovat své slabiny, ale zároveň cítil nesmírnou úlevu. Bylo to hodně dávno, kdy naposledy mluvil o svém bratrovi. Nebylo ani s kým. Nikdo si nijak nespojoval vrchního velitele se ztraceným poradcem Nejvyššího a spousta lidí už zapomněla, co se před lety dělo.

„To je tak divné, že mám bratra?“ optal se s mírným úsměvem Varma.

„Tak jsem to nemyslel! Jen…nikdy jsi o něm nemluvil, tak jsem netušil, že nějakého bratra máš,“ odpověděl mladík a posadil se zpět na židli. „Jaký je? Předpokládám, že je stejně dobrý voják jako ty.“

„Ne,“ usmál se široce Sunon, „můj bratr je mnohonásobně lepší než já. Jak bych to jen řekl? Jmenuje se Neo.“

Pobaveně sledoval, jak z Varmova obličeje mizí barva a snaží se ze sebe vymáčknout souvislou větu. Na třetí pokus se mu to konečně podařilo: „Neo? Ten Neo? Pravá ruka Nejvyššího, výborný stratég a ten, který ovládl šest sfér? To je tvůj bratr?“

„Jo, to je on.“

„Říká se, že před spoustou let úplně sám zastavil povstání a zabránil atentátu na Nejvyššího! Slyšel jsem toho o něm hodně! Otec ho považoval za hrdinu. Říkal, že když opravovali vodní příkop za branami, tak je napadli nepřátelé a Neo před ně vytvořil zeď jako ochranu a pak se svojí sekerou skočil mezi ty padouchy a všechny do jednoho zabil! Vlastně… Neo byl jediný ke komu otec choval respekt a na koho nenadával. Pamatuju si, že vždycky když měl ty své nálady, tak hlásal, že dokud je ve městě Neo, tak se nemáme čeho bát!“

Sunona zamrzelo, že jeho bratr se stal pro Varmova otce důležitějším než vlastní rodina. Dávno zjistil, co byl jeho otec zač. Oženil se jen z povinnosti a pro svou ženu a syna měl jen urážky a rány. Byl to zlý člověk, který všude dělal jen problémy. Sunon se divil, že Varm mluví o Neovi s takovým klidem, protože pro něj jistě muselo být těžké poslouchat jak otec chválí někoho cizího, zatímco nezná ani jméno vlastního syna.

„To zní jako něco, co by Neo udělal. Vždycky všechno dělal sám a nechtěl, aby mu někdo pomáhal. V té době ho všichni zbožňovali a Nejvyšší mu zadával jen ty nejdůležitější úkoly. Ale,“ Sunon si povzdechl, „jeho touha dělat vše sám byla jeho největší slabinou a taky důvodem nesplnění posledního úkolu.“

„Je mrtvý?“ zeptal se zmateně mladík.

„Ne!“ odpověděl rázně Sunon. „Nesmí být,“ dodal o něco tišeji. „Ztratili jsme s ním kontakt, když byl na misi jako špeh u Takaty. Věřím, že ho někde vězní a já ho najdu. Určitě.“

Chvíli bylo ticho, jak se oba muži ztratili ve svých myšlenkách. Když Varm promluvil, řekl tu nejméně pravděpodobnou věc na světě: „Pomůžu ti. Nastoupím k výcviku a budu chodit za Takatou s tebou. Určitě tvého bratra najdeme!“

„Jistě, fyzičku máš dobrou, základní ovládání svých sfér taky a jsi inteligentní, takže máš vše, co potřebuješ k přijetí do výcvikového centra. Ale je něco, co ti chybí a kvůli čemu bych tě s sebou na misi nevzal,“ zamračil se Sunon.

„Chybí?“ zeptal se nechápavě Varm.

„Za prvé nemáš žádný podstatný důvod, proč jít do armády a za druhé, víš kteří muži umírají první?“

„Ti slabí. Vždy umřou ti slabí, ale já nejsem slabý,“ prohlásil rozhodně mladík.

„Všichni muži, se kterými jsem kdy byl na cestách, byli mimořádně silní vojáci, kteří prošli nejtvrdším výcvikem a stejně jich spousta zemřela. Takže síla není tak podstatná jak se domníváš. Bojovali vším co měli a přesto padli. Neměli totiž vůli přežít. Stejně jako ty.“

„Blbost! Každý chce přežít, nikdo neplánuje zemřít. Takový debilní důvod nemůže být reálný! Pche, vůle přežít, taková kravina,“ vztekal se Varm.

„Jsi si jistý? Řekni mi, Varme, proč jsi naživu?“ zeptal se jednoduše vrchní velitel.

„Protože jsem se narodil? Ještě nikdo mě nezabil a nejsem tak starý, abych umíral. Co je to za blbou otázku?“ rozčiloval se dál mladík. Ve svém vzteku si ani nevšiml, že Sunon se už neusmívá a má výraz přísného velitele a ne mírného přítele, jaký v jeho přítomnosti míval.

„Přesně proto bys jako voják byl dobrý leda jako obětní beránek,“ postavil se Sunon a zatímco šel ke dveřím, pokračoval: „Abys přežil i to největší peklo, musíš mít důvod žít, protože ten důvod, ta vůle přežít ti dá větší sílu a rozvahu než sebelepší výcvik. Můj zástupce prošel více bitvami než já a stále je naživu, přestože je slabší než já. Má doma ženu a tři děti, které miluje víc než cokoliv jiného. Proto každý svůj krok pečlivě zváží a neriskuje zbytečně svůj život, protože má důvod se vrátit. Nemám rodinu jako on, ale mám bratra a dokud ho nenajdu, tak se nenechám zabít. Ale co ty? Na čem ti záleží natolik, abys přežil?“

Sunon vyšel ze dveří a nechal zmateného Varma o samotě. Byl krutý, věděl to, ale řekl pravdu a nemohl dovolit, aby se Varm hnal na smrt. Kromě Nea byl Varm jediný člověk, za kterého by klidně i dýchal, proto ho musel ochránit.