Honesta, Keram i Zeth seděli u stolu v kuchyni a čekali, co se jim Moren chystal říct. Podle jeho výrazu to jistě nebylo nic dobrého a fakt, že chtěl, aby si s ním dali kávu, je v tom jen usvědčoval. Moren totiž nikdy nikomu z nich kávu nepřipravil. Jídlo ano, ale kávu ať si každý udělá sám. Proto ho netrpělivě sledovali, jak chystá šálky a téměř hypnotizovali varnou konvici, aby už konečně dovařila.

Faith čekal taky, jen neměl odvahu se k nim posadit. Tentokrát nedokázal poznat, zda se jeho bratr stále zlobil. Sice přišel od jezera s úsměvem a zdálo se, že ho Hony uklidnila, ale nehodlal riskovat nějakou hádku.

„Ty budeš pít kafe ve stoje?“ přerušil jeho myšlenky Moren. „Kdybych tě chtěl zabít, udělal bych to už dávno, tak si sedni a neznervózňuj mě.“

Opatrně se posadil ke stolu, stejně jako Moren. Aniž by si to přiznal, měl strach, co jim Moren sdělí.

„Jak jste všichni pochopili, na důl, ve kterém se ukrývali povstalci, jsem nechal odpálit rakety. Jednalo se o Monatovu žádost, protože povstalci se chystali důl opustit a tohle byla jedinečná příležitost, jak je oslabit. Co se týče Monata, odmítl mi říct, kde se nachází, takže se dá předpokládat, že ve chvíli, kdy jsem s ním hovořil, byl nejspíše stále v dole.“

Byla to informace, se kterou počítali, přesto nebylo nijak příjemné ji slyšet. Zeth, jako už mockrát předtím, měl pocit, že dokud se věci neřeknou nahlas, tak prostě nejsou. Bylo to, jako kdyby mu někdo dal facku.

„Myslím, že tuhle informaci jste všichni čekali. Bohužel je to něco, s čím my nemůžeme nic dělat. Musíme pouze čekat, až se Monato znovu ozve a postupovat podle jeho pokynů. Do té doby však musíme vyřešit problémy, které máme tady. Hony za mnou přišla s podezřením, že byla sledována a nemýlila se. Monato mi to potvrdil. Všichni, kromě Faitha o kterém nikdo nic neví, jsme sledováni. Honesta má blízko k Monatovi a je moje dcera. Vy, Kerame, jste její přítel i Zethův kamarád, takže logicky sledují i vás. Zeth je bratr vůdce povstalců a Monatův přítel, tady jsou důvody jasné. Z toho, co Monato zjistil a co mi sdělil vyplývá, že byste mohli být v nebezpečí a rozhodně to považoval za reálné riziko, protože rovnou vymyslel i plán, jak zajistit vaši ochranu. Co se týče mě, Honesty a Kerama, navrhoval, abychom se přestěhovali do tohoto domu.“

„Monato vlastně neví o tom atentátu,“ vyhrkla Honesta a Moren přikývl.

„Ano, Mon neví, že jsem se sem už uchýlil. Tento dům byl zabezpečen ještě před Monatovým narozením, časem se zabezpečení upravovalo a zlepšovalo. Myslím, že není nutné vysvětlovat proč. I po Faithově smrti se May mohla kdykoliv stát cílem. Monato to bral jako hotovou věc, ale samozřejmě záleží na vás dvou, jestli souhlasíte.“

„Asi bych byl hodně blbej, kdybych nesouhlasil. Stejně se mi tady líbí,“ mykl rameny Keram a Zeth se hlasitě zasmál.

„Ty jsi fakt něco, K! Odpovědět takovým stylem můžeš opravdu jenom ty!“

„No každý nemůže mluvit jako chodící kniha,“ vyplázl na něj Keram jazyk a Honesta, která seděla mezi nimi, jen protočila oči.

„Banda puberťáků,“ povzdechla si a usmála se na otce. „Samozřejmě, že zůstaneme tady, ale co Zeth? O něm jsi nemluvil.“

„Nemluvil, protože se Zethem je to trošku jinak. Jestli jsem vás správně pochopil, tak kvůli Ai potřebujete být v Puris,“ pohlédl na mladíka a znovu se zamyslel nad tím, co vše Zethovi Faith řekl.

„Bylo by to nejlepší. S tetou Soi jsem domluvený, že kdyby Ai znovu měla záchvat, tak přijedu, což by odtud mohl být problém. Taky bych ji rád častěji navštěvoval,“ odvětil Zeth. Informace o tom, že ho sledují a je v nebezpečí, ho nijak nezasáhla. Nejspíše byl už natolik ovlivněn všemi těmi tajemstvími, která zjistil, že jeho mozek tohle nepovažoval za důležité.

„Přesně jak se Monato domníval. Naštěstí měl návrh řešení i pro vás, Zethe. V Puris je místo, které je možná ještě lépe zabezpečené než tenhle dům. Monatův byt.“

Zeth na Morena zíral jako na blázna. Co tím myslel, Monatův byt? Přece nemůže myslet…

„Monato se vyjádřil jasně. Podle něj budete v jeho bytě v bezpečí a zároveň se budete moct věnovat Ai. Kromě bezpečnosti samotného bytu, považuji za výhodu nedaleké Centrum, kde je Propen a Call. Domnívám se, že nebezpečí je větší po útoku na důl, takže bych opravdu byl rád, kdybyste nad tím příliš nepřemýšlel a jednoduše se tam přesunul. Nutno podotknout, že jsem dostal za úkol vás tam nastěhovat a nerad bych, aby na mě padl Monatův hněv. Tomu se chce vyhnout každý normální člověk a já nejsem výjimkou,“ dodal zástupce.

„Jen se budeš muset smířit s tím jeho bordelem. Jediné místo, které má vždycky uklizené je knihovna. Zato taková skříň s ručníky a povlečením, ta je ukázkou totálního chaosu. Z pobytu u Monata mám noční můry do dnes. Jo a všechny ty skříně u okna jsou prázdné,“ usmála se Honesta a tvářila se nadmíru spokojeně.

„P-počkat, přece se nemůžu nastěhovat do Monatova bytu,“ vykoktal konečně Zeth a Honesta se na něho zamračila.

„Jsi idiot, Zethe? Copak jsi neposlouchal? Jsi v nebezpečí a myslím, že aktuálně ve větším než já nebo K, protože předpokládám, že Monato tam tvému bratrovi udělal pěkný peklo. Minimálně bude nasraný za ty bomby, co tam poslal táta. Pro tvou informaci, kromě mě, nikdy nikoho u sebe nenechal přespat, ale tebe jo. Už jsi u něho doma byl a tady spíš v jeho pokoji, tak v čem je problém? Kdyby nechtěl, tak nic takového nenavrhuje.“

Keram se možná tvářil jako kdyby neuměl do deseti napočítat, ale hlupák nebyl. Znal Zetha a dokázal si domyslet, co se mu honilo hlavou. Na rozdíl od Hony, on s ním o Monatovi mluvil. Věděl, co mu mladík řekl i jak se Zeth cítil.

„Zethe, pojď na chvilku ven,“ řekl svému kamarádovi a nevšímal si překvapených pohledů, které jeho věta vyvolala. Když se zvedal, tiše Honestě zašeptal: „Pak ti to vysvětlím.“

„O co jde?“ zeptal se hned, jakmile vyšli před dům. „Proč se ti tak příčí představa, že budeš bydlet u Monata?“

Zeth chvíli přemýšlel nad nějakou výmluvou, ale nakonec si jen povzdechl a odvětil: „Nevím. Nepřijde mi to správné. Nejsem někdo, kdo by se měl plést do Monatova života a takhle mu narušovat jeho soukromí, protože narušení to rozhodně je.“

„Právě naopak, Zethe, ty jsi někdo kdo se může do Monatova života plést a kdo už se mu do něj plést začal. Copak jsi vůbec nepochopil, co ti Monato před odjezdem řekl? Myslel jsem, že ti to je jasné.“

„O čem to mluvíš, Kerame? Nejsem si jistý, že ti rozumím,“ zatvářil se zmateně vedoucí seniorů.

„Zethe, já jsem sice trouba, kterému trvalo skoro rok, než Hony vůbec pozval na rande, ale ty jsi na tom evidentně hůř. Podle toho, jak jsi mi váš rozhovor přetlumočil, tak Monato počítá s tím, že spolu budete. Jsi pro něj natolik důležitý, že tě označil za důvod k návratu, uvědomuješ si to vůbec? Tvé bezpečí je pro něj podstatné a počítá s tím, že ho poslechneš, protože tomu rozumíš. On tě nebere jako někoho, kdo mu narušuje soukromí, ale jako někoho, kdo do jeho soukromí patří. Hony měla pravdu. Kdyby nechtěl, tak tohle nenavrhuje. Přestaň nad tím přemýšlet a udělej to, co po tobě chce. Měl bys mu ukázat, že jeho snaha o tvé bezpečí není zbytečná.“

Nechal Zetha, aby si to přebral a rozhodl se. Musel si to sám srovnat v hlavě a zbavit se nejistoty, která ho ovlivňovala. Zeth někde uvnitř jistě věděl, že všechno, co mu Keram řekl byla pravda, jen si to musel uvědomit. Nedivil se mu. Po tom, jaké informace zjistil o bratrovi a jak se chovali jeho rodiče, musel být zmatený, ale Monato nebyl někdo u koho by se Zeth musel obávat nějakých úskoků.