Litoval toho, že si chtěl dát další kávu. Neočekával, že uslyší celý rozhovor mezi Desítkou a Morenem. Že zjistí, jak šílený je Monatův plán. Pořád sám sebe přesvědčoval, že Monato dodrží slovo, že se vrátí jak slíbil. Když však slyšel o čem ve vedlejší místnosti mluvili, nedokázal jeho slovům věřit. Jak se mohl vrátit? Slabý, zraněný a na místě, které se hemžilo lidmi, kteří mu šli po krku. Tajná chodba? Jakým zázrakem by se k ní mohl dostat?

Pozoroval černou tekutinu, která už dávno vychladla a přemýšlel, jestli by se konečně neměl vzdát. Po celý rok tvrdohlavě šel za svým cílem stát se Monatovým přítelem. Nevzdal se, když zjistil, že trpí poruchou spánku ani po zjištění, že je voják specialista. Rozhodl se, že chce být tím, kdo na Monata bude čekat až se bude vracet z misí. Ale teď si nebyl jist, že to dokáže. Po celou dobu si uchovával víru, ale už neměl ani tu. Opravdu mělo smysl dál čekat? Ale na co? Na oznámení Monatovy smrti?

„Slyšel jsi všechno?“

„Hm. Nečekal jsem, že to bude slyšet až sem,“ odvětil Zeth, aniž by vzhlédl od kávy.

„Nevěříš, že to zvládne, že?“

Zeth se konečně podíval na Faitha, který se opíral o zeď vedle dveří. Netvářil se, jako kdyby se jednalo o život jeho syna.

„Vy tomu věříte? Stejně jako zbytek Desítky? Monato může být nejlepší z nejlepších, ale pořád je jen člověk z masa a kostí. Viděl jste v jakém byl stavu? Jsou to už tři dny a pochybuji, že by tam dostal lékařskou péči a stravu. Fakt mi chcete tvrdit, že má velké šance? Nic bych si nepřál více, ale Monato není nesmrtelný superhrdina. Možná jsem vyrůstal daleko od běžného života a o dění kolem sebe neměl žádný přehled, ale nejsem hlupák. Můj bratr zničil život vám i Morenovi a pokračuje v tom dál. Má tak dlouhé prsty, že dokázal připravit past na Calla a dokonce zařídit speciální vládní program, který nás má připravit na smrt! Říká se, že naděje umírá poslední. Ta moje právě umřela!“

Zeth si ani neuvědomil, že se postavil a zvýšil na Faitha hlas. Měl vztek, měl strach a byl zmatený. A díval se do tváře muže, který na tom měl být stejně jako on, ale nebyl. Tvářil se stále stejně, jako kdyby snad Zethova slova ani neslyšel.

„Ano, já tomu věřím. Monato má spoustu důvodů se vrátit a vím, že pro návrat udělá opravdu všechno,“ odpověděl Faith klidně a Zeth se nevěřícně uchechtl.

„Posloucháte se vůbec? Může mít důvody, může se snažit, může dělat úplně všechno, ale pořád je zraněný, hladový, vyčerpaný mezi bandou cvoků, kterým velí Rodlen!“

„Přesto stále žije,“ usmál se Monatův otec.

„A to zase víte jak? Vidíte přes celé Rudé pláně?“

„Za prvé, Rodlen by se už určitě pochlubil, kdyby Monata zabil a za druhé,“ vytáhl z kapsy telefon a ukázal displej Zethovi, „tohle je aplikace, která kontroluje Monatův spánek. Jak se zjistilo, náramek přestal vysílat informace o spánku ještě před misí, takže pro tenhle účel je nepoužitelná. Má ale jednu vychytávku. V případě, že náramek nebude snímat údaje, rozezní se alarm. Proto víme, že je stále naživu.“

„Jakou máte jistotu, že to funguje správně? A Honesta musela telefon přiložit, aby se jí za data ukázala, tak jak by se mohly ty údaje převádět na takovou vzdálenost?“ zeptal se už normálním hlasem Zeth.

„Tahle aplikace má dvě verze, základní a rozšířenou. Honesta má základní, já a Moren máme rozšířenou. Víš, proč jsem si jistý, že funguje? Domnívám se, že to je způsob, kterým chce Monato kontaktovat Morena. Pokud si náramek sundá, rozezní se alarm, když si ho zpátky nasadí alarm zmlkne. Rozumíš?“

„Dobře, žije. Stále to však neznamená, že se odtamtud dostane. To opravdu věříte na zázraky? Byl zázrak, že vůbec došel zpět k tomu místu, kde bojoval zbytek Desítky. Jak by se mohl dostat ze zajetí?“

Zeth byl neoblomný ve svém tvrzení. Přál si, aby se Monato vrátil. Zoufale moc po tom toužil, ale jeho víra se vytratila. Potřeboval nějaké ujištění, jenomže to mu Faith nedal.

„Pojď se mnou.“

„Cože? Kam?“

„Neptej se a pojď,“ odsekl Faith a vyšel z kuchyně. Zeth, i když nerozuměl jeho chování, ho následoval. Faith zamířil k jezeru, které bylo za domem.

„Nevěříš na zázraky, Zethe? Ztratil jsi víru v Monatův návrat? Opravdu si myslíš, že jako jeho otec nechci, aby se vrátil? Nenapadlo tě, že vím, že Monato má v rukávu nějaké eso? Neměl bych to dělat, měl bych mlčet, ale opravdu nedokážu sledovat, jak Monata pohřbíváš za živa. Dívej se.“

Zeth vůbec netušil o čem Faith mluvil, ani co by měl sledovat. Zrovna, když ho chtěl požádat o vysvětlení, zaznamenal pohyb na hladině. Voda začala stoupat a vytvářet postavu. Šokovaně klopýtl zpátky a narazil do lavičky na kterou se sesunul. Vodní postava zmizela stejně rychle jako se objevila a hladina byla opět klidná.

„Ještě pořád nevěříš na zázraky? Ptal ses mě na Sunona. Sunon je Monatova hodně dávná minulost hodně daleko odsud. Sunon býval velitel armády. Nejlepší v historii. Silný, spravedlivý a taky tvrdohlavý. Potýkal se s nepřáteli mnohem silnějšími než jsou povstalci, kteří ho nyní zajali a pokaždé přežil. Už jsem ti to říkal. Monato a Sunon jsou jedna a ta samá osoba. To, čeho byl schopný Sunon je i Monato. Ještě pořád jsi si jistý, že není žádná naděje?“

„Cc-co to bylo? Co jste zač?“ vykoktal Zeth a stále pozoroval jezero, jako kdyby očekával, že se z něj opět vynoří nějaká postava.

„Co? Vypadám snad jako nějaká věc? Vypadá tak Monato? Můžu tě uklidnit, jsme z masa a kostí a máme stejně rudou krev jako ty. Důležitější je, že Monato i přes svá zranění a současný stav, má stále šanci přežít, nemyslíš?“ odvětil Faith, aniž by se na Zetha podíval. Nemohl mlčet a sledovat jak mladík ztrácí naději, protože jeho naděje byla nadějí i pro Monata. Jeho syn se držel myšlenky na návrat především kvůli Zethovi.

Mladík mlčel. Přemýšlel, co pil, co jedl nebo jestli se snad zase nestal obětí nějakého pokusu. Tohle nemohla být pravda, určitě měl halucinace, protože pokud ne, tak co nebo kdo byl sakra Faith zač?

„Pokud tě to uklidní, nesníš ani nemáš halucinace. To, co jsi viděl nemá žádný vliv na to, jací jsme lidé. Monato je takový, jak jsi ho poznal, jen umí něco navíc.“

„Tohle je to tajemství, které by mi měl Monato říct sám?“ zkusil se zeptat Zeth a nenápadně se štípl do hřbetu ruky. Opravdu nesnil.

„Ano, je. Domnívám se však, že Monato z obav o tvé bezpečí, by ti to nikdy neřekl. Mohu ti ten příběh povyprávět, protože věřím, že neutečeš, nezešílíš a ani to nebudeš šířit dál. Myslím, že to vezmeš stejně klidně jako Moren. Má to však podmínku,“ obrátil se na Zetha Faith. „Nesměl bys před Monatem dát najevo, že o jeho původu víš.“

Zeth nezaváhal ani na okamžik a přikývl. Možná, kdyby tušil, jaká zjištění ho čekají, nebyl by se svým rozhodnutím tak horlivý.