Podíval se na své ruce. Dokázal by to? Mohl by je použít na jejich záchranu stejně, jako je používal na Averaze k záchraně svých kolegů? Nebyl tak nadaný jako ostatní vojáci. Ovládal jen oheň a vzduch. Jeho další sférou byla elektřina, ale nedokázal ji ovládnout natolik, aby byla použitelná v boji. Zastavil se na úrovni, kdy jeho ruce dokázaly vydávat slabé výboje. Pro boj to byla naprosto zbytečná vlastnost, ale když někdo umíral, dokázal jeho srdce znovu nastartovat. Jeho ruce sloužily jako defibrilátor, proto byl přiřazen jako voják první pomoci. Často pomáhal v nemocnici a měl s oživováním bohaté zkušenosti. Mohl by je použít i teď? Mohl by zajistit, že otec nezemře dříve než dorazí pomoc?

Pohlédl na Raye, který seděl mezi Baiem a tátou a neustále kontroloval jejich tep. Otcovo srdce začalo vynechávat a lékař se obával, že kdyby je nechal bez dozoru, tak by pak nemusel zasáhnout včas.

„Běžte se postarat o ostatní, Rayi. Jsem vyškolený vojenský zdravotník, pohlídám je,“ pronesl tiše, aby muže nevyděsil.

„Jste si jistý? Zvládnete zareagovat pokud se něco zvrtne?“ otázal se nedůvěřivě lékař a Call se musel i přes vážnost situace pousmát. Tátův tým byl složen z opravdu skvělých lidí.

„Jeden je můj otec a druhý blízký rodinný přítel, nenechal bych zemřít ani jednoho,“ odvětil klidně.

„To doufám,“ řekl Ray a uvolnil Callovi místo.

„Kdyby se cokoliv dělo, tak zavolejte.“

Call přikývl a posadil se mezi muže. Počkal, až za sebou Ray zavřel dveře a vyhrnul si rukávy. Byla to opravdu dlouhá doba, kdy naposledy udržoval něčí srdce v chodu pomocí sféry. Musel být opatrný. Vysílat elektřinu pravidelně a jen v takovém množství, aby tátovo srdce nevynechávalo údery a zůstalo ve správném rytmu.

Nebylo neobvyklé, že srdce občas vynechalo úder, stávalo se to běžně a lidé to na sobě ani nepoznali, ovšem tohle byla jiná situace. Ray byl jistě výborný lékař a pokud se domníval, že se jedná o následky otravy, tak to nejspíše byla pravda. V takovém případě byla nepravidelnost srdečního rytmu nebezpečná.

Jednou rukou chytl Baiovo zápěstí, aby mohl kontrolovat jeho tep a druhou položil na otcův hrudník do míst, kde se nacházelo srdce. Opatrně sladil výboje ze své dlaně s tlukotem srdce a pečlivě kontroloval jejich sílu. Zavřel oči a na mysl mu vytanula dávná vzpomínka.

„Varme! Co se děje? Kam tak pospícháš?“

„Potřebují mojí pomoc!“ zavolal, aniž by se na Sunona otočil a dál běžel dolů k Celestinemu domu. Těšil se, až se velitel vrátí a navštíví ho, ale nejprve musel pomoct tam, kde bylo třeba. Věřil, že Sunon to pochopil. Celesta, stejně jako on, neměla již rodiče a o jejich rodinný statek se starala naprosto sama. Poslední dny nechodila na pole, protože její jediná kráva měla každým dnem začít rodit a Celesta chtěla být u toho. Před chvílí však za Varmem přiběhl jeden z chlapců, kteří bydleli vedle Celesty, že ho dívka prosí o pomoc.

„Můžu nějak pomoct i já?“ ozval se vedle něj Sunon, který ho doběhl.

„Jasně, už jsi někdy rodil krávu?“ odvětil Varm a zahnul za roh. Dovolil si pohlédnout na velitele a obrázek, který se mu naskytl si rozhodně chtěl uchovat v paměti do konce života. Sunon se totiž tvářil naprosto vyděšeně.

„Chápu. No, nevadí,“ konstatoval a vběhl do stáje, kde okamžitě pochopil, že je zle. V duchu poděkoval otci, že mu občas ukázal i něco jiného než jen pití a nadávky.

„Jak dlouho to trvá,“ zeptal se plačící dívky, jakmile si klekl ke krávě, která bolestivě bučela.

„N-nevím, šla jsem pro vodu a když jsem přišla už byla takhle. Hned jsem za tebou poslala Sanyho. Bude v pořádku, že jo? Říkals, že jsi s otcem odrodil spoustu krav!“

Viděl její zoufalství a chápal jak se cítí. Byla ještě dítě a najednou se o všechno musela starat sama. A hned první otelení a jde nohama napřed.

„Udělám co se dá, ale nemůžu ti zaručit, že to malé přežije,“ odvětil pravdivě. Když nevěděl, jak dlouho takhle ležela netroufal si lhát. Tele už mohlo být mrtvé.

„Sune, ty dokážeš změnit hustotu vody, že?“ obrátil se na velitele, který ho stále vystrašeně pozoroval.

„J-jo. Dokážu z vody udělat takový tekutější sliz,“ přikývl a zdálo se, že se začal vzpamatovávat.

„To je přesně to, co potřebuji. Mohl bys?“ ukázal na lavor s vodou a trochu se usmál. Pak obrátil pozornost zpět ke krávě. Kdyby ještě nezačala rodit, mohl by plod obrátit v těle, ale polovina telete už byla venku. Musel jí pomoct dostat ven ten zbytek.

Sunon mu podal lavor ve kterém se místo vody líně převaloval jakýsi sliz.

„Výborně, děkuji.“

Pomazal si slizem ruce až téměř k ramenům a zhluboka se nadechl, když se obrátil ke krávě.

„Celesto, zkus ji uklidňovat. Pravděpodobně začne vyšilovat,“ požádal dívku a opatrně vsunul ruce kolem telete až dovnitř dokud nenahmatal přední nohy. Slyšel, jak za ním Sunon zalapal po dechu. Evidentně dokázal velitele překvapit, ale zrovna teď z toho neměl takovou radost jako obvykle. Trpělivě čekal, kdy přijde kontrakce, aby mohl tele posunout a nezatěžoval krávu ještě více než doposud, ovšem stahy stále nepřicházely.

„Kdy začala rodit?“ zeptal se po chvíli, kdy si byl jist, že je něco ještě více špatně.

„Nevím. Ráno už ležela,“ odpověděla Celesta a Varm si povzdechl. Zrovna tohle ještě nikdy nedělal. Nikdy nerodil tele, zatímco kráva nespolupracovala. Musel se v duchu ušklíbnout nad svým přirovnáním. Pokusil se tele uchopit tak, jak mu říkal otec a zatáhl. Kráva se vzepjala a hlasitě zabučela. Bylo mu jí líto, ale nemohl přestat. Mrtvé tělo se začínalo rozkládat do jednoho dne. Pokud předpokládal, že tele je již po smrti, tak ho musel rychle dostat ven.
Sunon, který do té doby jen tiše stál, se přesunul ke krávě, aby jí pomohl držet. Jednal instinktivně a nejspíše si ani neuvědomoval, že pomohl přesně tam, kde bylo potřeba. Zatímco Celesta držela hlavu a přední nohy, Sunon zvíře chytil přes břicho čímž zatlačil na dělohu, která zareagovala kontrakcí.

Netrvalo dlouho a tele bylo venku. Varm mu pročistil dýchací cesty, ovšem mládě zůstávalo nehybné a bez života. Vzpomínal, kdy naposledy použil sféru na zvíře. Stalo se to vlastně jen jednou, když se před lety pokoušel zachránit svého psa, kterého někdo otrávil.

Položil ruku do míst, kde tušil, že by mělo být srdce a vyslal výboj dost silný na to, aby dokázal rozpumpovat srdce.

„Co to děláš?“ vyhrkla Celesta, když spatřila jak sebou nehybné tělíčko trhlo.

„Zkouším nastartovat jeho srdce. Jestli nebylo po smrti dlouho, mohl bych to zvládnout,“ odvětil Varm a znovu vyslal výboj. Věděl, že pokud srdce nenaskočí po pátém výboji, tak je konec. Tak se to používalo v nemocnici a Varm předpokládal, že u dobytka to bude totéž.

Sunon ho pozoroval způsobem, jaký u něj ještě nikdy neviděl. Nedokázal odhadnout, co se mu honí hlavou, ale cítil, jak pod tím pohledem rudne.

Rozeběhlo se!

Varm ještě na okamžik nechal ruku na místě, aby se ujistil, že opravdu bije a pak ji teprve stáhl. Bylo naživu, takže se nemýlil. Zdálo se mu, že srdce telete bilo, když ho vytahoval a zjevně to byla pravda.

Když o hodinu později odcházeli od Celesty, byl Sunon nezvykle zamlklý. Varm se na něj podíval a usmál se.

„Díky za pomoc.“

Velitel neodpovídal. Pozoroval své ruce a zdálo se, že ani nevnímal své okolí.

„Sune? Jsi v pořádku?“

„Máš sféru, která dokáže zachránit život,“ pronesl tiše Sunon a Varm se zamračil. „Všechny sféry, které jsem ovládl dokáží jen ničit.“

„Ne, máš sféry, které chrání obyvatele tohohle města i celé země. Sám jsi to říkal. Záleží, jak své schopnosti používáš. Kdybych přidal trochu síly, tak bych místo vrácení života zabíjel.“

Call si povzdechl. Nikdy nezjistil, co se Sunonovi tenkrát honilo hlavou. Možná by se ho mohl zeptat, až se znovu setkají. A možná by bylo lepší nechat minulost minulostí a zapomenout.