V autě se rozhostilo ticho a trvalo ještě nějakou dobu poté, co motorka odjela. Honesta byla ztracená v myšlenkách a Keram netušil, čím by měl vzniklé ticho prolomit. Měl dojem, že věci, které slyšeli, byly daleko mimo jejich chápání a možná by bylo lepší, kdyby nic nevěděli.

Zrovna, když se chystal vystoupit a jít pro nahrávací zařízení, z reproduktoru se ozvalo zvonění telefonu. Honesta na reproduktor zadívala a Keram jen těžko odhadoval co se jí honí hlavou.

„Prosím, Rid,“ ozval se Monato do telefonu. Chvíli bylo ticho, jak poslouchal volajícího a pak znovu promluvil: „Samozřejmě, to chápu. Nic se neděje, hlavně se vylečte a pozdravujte ženu.“

Vzápětí se Keram tázavě podíval na Honestu, protože jí pár vteřin po Monatově slovech začal zvonit mobil.   

„To je Monato,“ podívala se na něj znepokojeně a Keram rychle ztlumil reproduktor na minimum a doufal, že Monato neuslyší vlastní hlas, který i po ztlumení bude tiše slyšet.

„Ahoj,“ zvedla Honesta telefon.

„Čau, mám pro tebe tři zprávy, jednu špatnou a dvě dobré. Kterou chceš slyšet první?“ ozvalo se v reproduktoru tiše a

Honesta se nervózně ošila, protože si uvědomovala stejné riziko jako Keram.

„Asi radši tu špatnou,“ pronesla přidušeně.

„Právě mi volal Frisk. Tento týden mají zavřeno. Onemocněli nějakou ošklivou infekcí, takže žádné páteční vystoupení nebude,“ odpověděl Monato a Keram si okamžitě uvědomil, že vlastně pořád v pátky vystupují v Zihle.

Honesta si oddechla, obávala se něčeho horšího: „A ty dobré zprávy?“

„Za prvé, nebudeš muset celý týden trénovat a za druhé, dostaneme padesáti procentní plat i když bude zavřeno,“ smál se do telefonu Monato.

„To je super. Máš nějaké plány?“ zeptala se mnohem klidněji.

„No, něco už mám, takže se nudit nebudu. A ano, budu i odpočívat, nemusíš mi to připomínat,“ odvětil Monato.

„To bych ti doporučovala, protože jinak tě zmlátím,“ usmála se Hony a i na druhém konci bylo slyšet Monatův tichý smích.

„Už budu končit, ještě potřebuju zavolat Zethovi,“ zavěsil Monato než mu stihla odpovědět. Chvíli zírala na telefon a pak se obrátila na Kerama: „Zesil to. Fakt jsem zvědavá, proč bude volat Zethovi.“

„Tvé přání je mi rozkazem,“ zasmál se Keram a zesílil reproduktor právě včas, aby slyšeli Monatův lehce nervózní hlas.

„Ahoj, neruším?“ promluvil do telefonu a chvíli vyčkával.

„Víš, jak jsme se bavili o tom výletě pro Ai? Trochu se mi změnily plány, tak mě napadlo, že bych ji někam vzal už zítra,“ odvětil Monato a v reproduktoru se začaly ozývat zvuky kroků, jak pochodoval sem a tam.

„To vím. Už jsme to probírali s tetou i s Ai. Bude to složitější, ale dá se to zvládnout. A místo, jam bych ji chtěl vzít, se jí určitě bude líbit a dá se tam zůstat i více dnů.“

Honesta pohlédla na Kerama, který stejně jako ona napjatě poslouchal. Musela se usmát. Nikdy ji nenapadlo, že najde někoho, s kým bude sdílet Monatovy špatné vlastnosti a ještě jí takový člověk bude pomáhat. Měla opravdu štěstí.

„No, vlastně mě napadlo, že jestli nic nemáš, tak bys mohl s náma, teda kdybys chtěl,“ tentokrát Monatův hlas zněl už hodně nervózně a jeho smích, byl úplně jiný, než který u něj běžně vídali.

„Samozřejmě. Mám už o polovinu vlasů méně z jejího neustálého česání, takže se rozhodně nebudu zlobit, když budeš chvíli oběť ty,“ zasmál se a Honesta jen nevěřícně kroutila hlavou nad tím, co vlastně slyšela.

„Dobře, tak se potkáme zítra v Centru?“ zeptal se Monato a když dostal odpověď, ukončil hovor: „Tak jo. Měj se.“

„Slyšel jsem správně a Monato právě pozval Zetha na výlet?“ otočil se Keram s otázkou na Honestu.

„No, vypadá to tak. A je to teda nečekané,“ odvětila stále v šoku Honesta.

Konečně slyšeli bouchnutí dveří a Keram rychle odběhl pro nahrávací zařízení. Když byl zpátky, jednoduše se zeptal: „Co teď?“

„Teď,“ povzdechla si Honesta, „teď by to chtělo nějaké pití. Zajdem někam na něco alkoholického?“

„Ty piješ?“ pozvedl nevěřícně obočí Keram.

„Každý si někdy vypije,“ protočila oči Honesta.

„I on?“ kývl hlavou směrem k Monatovu domu.

„Jo, i Monato. Ale on jen výjimečně, většinou když se něco stane,“ odvětila a pohlédla zpět na Kerama, „tak co, jdem?“

„Pít? To si nenechám ujít,“ uchechtl se Keram a nastartoval auto, „máš nějaké místo nebo výběr necháš na mě?“

„Nechám se překvapit,“ usmála se Honesta.

Keramovi připadalo pití jako celkem ucházející zakončení jejich zajímavého odpoledne. A fakt, že bude trávit další čas s Honestou považoval za nejlepší část dne.