Keramovi trvalo několik dní než se mu podařilo zastihnout Honestu samotnou. Potřeboval jí sdělit výsledek rozhovoru se Zethem, který se mu nezdál zrovna uspokojivý. Ne za situace, kdy mu Honesta docela přesně popsala, co vše by se mohlo stát.

„Někdy mám dojem, že jsi stejně zaneprázdněná jako Monato,“ prohlásil Keram zadýchaně, když Honestu konečně doběhl.

Dívka se na něj podívala jako na blázna a odvětila: „To bude hodně špatný dojem. Mám spoustu času.“

Keram si o její spoustě času myslel své a raději přešel rovnou k věci: „Máš chvilku? Potřebuju s tebou mluvit.“

„To se celkem hodí, já s tebou taky,“ odpověděla a zabočila ke kavárně za rohem. Keram ji následoval a v duchu přemýšlel nad vším, o čem by s ním mohla chtít mluvit. Nic jiného krom nejasného vztahu mezi Monatem a Zethem ho nenapadlo.

„Tak spusť,“ pronesla Honesta sotva dosedla. V kavárně zřejmě byla pravidelnou zákaznicí, protože obsluha během chvilky přinesla dva šálky kávy, aniž by je dívka objednala.

„Jde o Zetha. Mám pocit, že si mé rady nijak zvlášť nebral k srdci,“ promluvil Keram a napil se kávy.

„Co se tohohle týče, nerada to přiznávám, ale možná jsem se mýlila a měli bychom to nechat tak, jak to je,“ odvětila s ledovým klidem Honesta a taky se napila.

„Počkej, není to náhodou pravý opak toho, co jsi mi říkala předtím? To se Monato během pár dní změnil?“ nechápal její rozhodnutí Keram.

„Kdyby se Monato změnil, tak bych uvažovala o konci světa, ovšem faktem je, že na Zetha má evidentně odlišné měřítka než na ostatní,“ vysvětlila krátce.

„A na to jsi přišla jak? Ne, že by mi vadilo se přestat angažovat v téhle záležitosti, ale tvůj popis toho, co by mohlo následovat byl docela děsivý a upřímně, pohled na Aishu se slzami v očích mě přesvědčil o tom, že nepřeháníš,“ vyzvídal nervózně Keram.

Honesta se uchechtla a znovu upila kávy. Teprve pak promluvila: „Podezření jsem začala mít, když Zeth mluvil o Ai. Abys tomu rozuměl, když je Monato u Ai, nikoho k ní nepustí, ani mě. To, že on sám chtěl, aby se Zeth staral o Ai byl sám o sobě docela šok.“

Keram si vzpomněl, jak divně Honesta na Zethova slova reagovala. Tenkrát mu to přišlo pouze vtipné, ale teď její chování chápal.

„Protože něco takového není u Monata běžné,“ pokračovala, „ jednoduše jsem se ho zeptala. Tedy nebyl z mé zvědavosti zrovna nadšený, ale odpověděl mi na vše, co jsem potřebovala. Nějakým způsobem se mu Zeth dostal pod kůži. Na jednu stranu se od něj snaží držet dál, ale na druhou stranu je v jeho přítomnosti evidentně rád a bere ho jako přítele, kterému věří. Co víc, nějakým zázrakem ani neřeší jestli se Zethovi líbí nebo ne. Přesně řekl, že ho to nijak nesere a ani mu to nevadí, pokud je to tedy pravda. Podle něj to Zetha stejně dřív nebo později přejde, tak nemá důvod se s tím zabývat. Tohle všechno je diametrálně odlišné od toho, co vždy dělal, takže je prostě nechme tak. Ono to nějak dopadne.“

Keram ji chvíli zamyšleně pozoroval a pak se opatrně optal: „Je možné, že by se Monatovi Zeth líbil a proto ta změna?“

„Netuším,“ zavrtěla Honesta hlavou, „nikdy se mu nikdo nelíbil a vzhledem k jeho názorům si to neumím ani představit. Na druhou stranu by to mohlo být možné, když si Zeth za relativně krátkou dobu vysloužil celkem vysoké umístění na Monatově osobním žebříčku.“

„Předpokládám, že o tomhle jsi chtěla mluvit,“ považoval Keram téma za uzavřené.

„Je to jedna z věcí,“ odpověděla neurčitě, „potřebovala bych s něčím pomoct.“

Keram se napjal a cítil, že se bude jednat o nějakou šílenost: „Proč mám pocit, že se mi to nebude líbit.“

Tentokrát byla nervózní Honesta a vzápětí potvrdila Keramovy obavy: „Slyšela jsem, že dokážeš zjistit téměř všechno a údajně jsi expert na odposlouchávání a sledování lidí.“

„Tak bych se rozhodně nenazval. Párkrát se mi něco povedlo, nic víc,“ vyvracel její slova.

„Můžu pokračovat nebo rovnou odmítáš?“ její hlas zněl naléhavě a podle jejího výrazu se zdálo, že se jedná o otázku života a smrti.

Keram si povzdechl: „Pokračuj.“

„Jde o dvě věci. Ta první se týká Monata a Baie. Když ho nevyzvedává ve škole schází se každý večer za Monatovým  domem a o něčem diskutují. Nechci se Monovi plést do jeho soukromých záležitostí, ale pokaždé, co od něj Bai odjíždí, Monato vypadá, že se každou chvíli složí. Sledovala jsem je několikrát, ale nikdy jsem neměla šanci dostat se natolik blízko, abych věděla o čem mluví. Prostě chci vědět, proč je na tom Monato tak zle.“

Keram si podepřel bradu a neutrálním tónem odpověděl: „Takže chceš vědět o čem spolu mluví. Co když na to Monato přijde?“

Honesta se na chvíli zamyslela, pak se usmála: „Zabít by mě nezabil. Jen by se mnou nějakou dobu asi nemluvil a předpokládám, že by byla i pořádná hádka. Tohle jsem ochotna podstoupit.“

„A ta druhá věc?“ ptal se s obavami Keram.

„Od začátku roku mi někdo do skříňky dává kytky, chci zjistit kdo to je. Chtěla bych vědět, kdo si dá tu práci, že každé ráno přijde ještě dřív než já a nechá mi tam květinu,“ odpověděla vesele.

Keram na sobě nedával nic znát, ale uvnitř něj to vřelo. Honesta neměla ani zdání, co po něm žádá. Nečekal, že by za ním s něčím takovým někdy mohla přijít.

„S Monatem ti pomůžu, ale co se týče tvého druhého problému, nemůžu ti nic slíbit. Ve škole nemůžu instalovat kamery a dostat se do budovy dřív než tvůj ctitel není zrovna jednoduché,“ odpověděl po nějaké době.

„To chápu, Monato je stejně důležitější a třeba zjistím sama, kdo mi tam ty kytky nechává,“ usmála se zářivě.

‚Co bys řekla, kdybys věděla, že ten člověk právě teď sedí naproti tobě?‘ pomyslel si Keram a začal s Honestou domlouvat Monatův odposlech.