Den se chýlil k večeru. Chodby školy se hemžily studenty, kteří se postupně přesouvali do Velké síně ke společné večeři. Hoseok seděl u dlouhého stolu s výtiskem Denního věštce a pročítal článek o novinkách týkajících se Siriuse Blacka. Ministerstvo kouzel se snažilo uklidnit kouzelnický svět všemi možnými prostředky, aby se zabránilo všeobecné panice. Z dopisu od mámy, který mu před pár dny doručil Sprite, mladá sova pálená, již si koupil v Příčné ulici před nástupem do třetího ročníku, se dozvěděl, že ani mudlovská policie nemá žádnou stopu a že uprchlého vězně zatím nikdo neviděl.

Hoseok se pokaždé při pohledu do tváře onoho muže otřásl. Šílenství, které z něj vyzařovalo, v Hoseokovi zanechávalo silný pocit úzkosti. Od kamarádů slyšel, že strávil v Azkabanu dvanáct let. Kdyby měl být Hoseok někdy odsouzen a uvězněn v Azkabanu s těmi stvůrami, raději by si sáhl na život. Sirius Black tam přežil tak dlouhou dobu a zůstalo mu dost síly na to, aby odtud utekl.

„Pořád o něm nic nevědí?" přisedl si k němu Joe.

Hoseok sebou polekaně škubl a skoro vykřikl, tentokrát se však uhlídal. Pro dnešek měl svou dávku hysterického jekotu vyčerpanou. Ještě pořád měl ledový pot na zátylku, když se mu hlavou mihla událost dnešního dopoledne, kdy mu ten student z nebelvírské koleje málem rozdrtil obličej Potloukem.

„Hej, kámo!" zamával mu Joe dlaní před obličejem. „Posloucháš mě?"

„Jo, promiň," cukl sebou podruhé. „Ne, zatím nic nemají. Jen nějaké drby, že ho nějaká čarodějka viděla poblíž Barntonu, ale ministerstvo to okamžitě vyvrátilo a nabádá kouzelníky, aby zachovali klid."

„Hm," přikývl Joe a zamračil se. „Snad ho brzy chytnou. Přijdu si tu jako ve vězení, když jsou tu ti Mozkomoři."

„Proč to vlastně Brumbál dovolil? Co by mohl Black chtít zrovna tady?" čím víc nad tím Hoseok přemýšlel, tím méně tomu rozuměl. Proč by se chtěl Sirius Black dostat právě do Bradavic?

„Ty toho o něm asi moc nevíš, co?" zeptal se Joe.

„Krom toho, co je ve Věštci, ne," pokýval hlavou Hoseok.

Občas sice zaslechl nějaké drby z řad jeho spolužáků, ale zatím pořádně nepochopil, o co přesně jde.

„No... Sirius Black byl stoupenec Ty-víš-koho. A taky nejlepším přítelem Lily a Jamese Potterových. O nich jsme ti už vyprávěli," připomněl mu Joe, a když Hoseok kývl na souhlas, pokračoval: „No a byl to on, kdo je tehdy zradil a kvůli komu zemřeli. Pak prý zavraždil několik mudlů a – "

„O čem si tu štěbetáte, hrdličky?" přerušila Joea Samantha, když si všimla, jak sklonění s hlavami u sebe.

„Bože, já mám hlad, že bych pro kus žvance zabíjel!" přisedl si k nim i Patrick, který se unaveně vlekl za kamarádkou.

Několik hodin strávených ve školní knihovně ho vyčerpalo k smrti. Byl však rozhodnutý stát se po škole bystrozorem, a k tomu potřeboval lektvary. Bohužel pro něj lektvary vyučoval Severus Snape a ten do kurzu na OVCE přijímal jen studenty, kteří u NKÚ uspěli s hodnocením vynikající. Zpozorněl, když si všiml výtisk Denního věštce.

„Je něco nového?" zajímal se hned.

„Zatím nic zajímavého, jen drby..." odmávl to Joe. „Ale zrovna jsem Hoseokovi říkal, kdo to vlastně je."

„Ty to nevíš?" vykulil na něj oči Patrick.

Black byl posledních pár měsíců hlavním tématem všech dnů, a to dokonce i u studentů pátého ročníku, kteří zrovna teď neměli právě čas na to, aby se flákali. Všechny je čekaly první opravdu důležité zkoušky, a i když jim zbývalo ještě dost času, jen málokdo chtěl studium nechat na poslední chvíli – především proto, že se mělo rozhodnout o tom, zda vůbec budou moci vykonávat práci, pro kterou se rozhodli.

„Vím jen, že má něco společného s Potterem," pokrčil rameny Hoseok nad čerstvou informací o uprchlém vězni.

„Kdyby jen něco!" zajásal Patrick co nejtišeji.

Gestem ruky je pobídl, aby se k němu trojice mrzimorských sklonila. Obezřetně zkontroloval, jestli poblíž nesedí někdo, kdo by je mohl poslouchat, ale když zjistil, že většina studentů ještě nedorazila k večeři, sklonil se ke kamarádům a významně se na ně podíval.

„Pár dní před nástupem do školy jsem slyšel tátu, jak o tom mluvil s mámou. Říkal, že Sirius Black nebyl jen jejich přítel, ale že jim byl tak blízký, že z něj udělali Harryho kmotra."

„To kecáš!" vyhrkla ohromeně Samantha.

„Jasně, že kecá," zašklebil se Joe.

„Nekecám, přísahám! Merlin ať je mi svědkem, že si to nevymýšlím," obořil se na ně Patrick dotčeně. „Taky jsem tomu nemohl uvěřit."

„Prosím tě, to nemůže být pravda," zavrtěla hlavou Sam. „Kdyby ano, tak bychom to snad věděli, ne?"

„Táta říkal, že se to ministerstvo snaží držet v tajnosti. On sám to ví jen proto, že je na tak vysoké pozici," řekl tiše. Jako zástupce vedoucího odboru britských bystrozorů měl jeho táta přístup k informacím, o kterých široká veřejnost neměla zdání. „Myslím, že dokonce ani řadoví bystrozoři o tomhle netuší."

„A proč nám to říkáš až teď?" nechápal Joe. „Obvykle by se člověk bál ti svěřit tajemství. Nevěřím, že bys vydržel tak dlouho mlčet..."

Patrick se ošil a trochu se odtáhl. Nebylo to ani tak podezíravým pohledem, kterým ho časovali dva kamarádi – Hoseok jako jediný úplně nechápal, proč je tato informace tak důvěrná, a tak nepřikládal možné lži až takový význam. Spíš se zdálo, že najednou není ve své kůži. „No... tohle asi fakt nemá nikdo vědět. Že to nikomu neřeknete? Otec by mě zabil, kdyby se to dozvěděl!"

„Tak už se uklidni! Pro Merlina, vždyť se tolik nestalo..." protočila očima Ruby.

Poslouchat pořád dokola ta samá slova takřka nepřetržitě celé odpoledne začínalo být vážně otravné. Jin byl jako zakletý mudlovský gramofon, který byl očarovaný tak, aby hrál zas a znovu stejnou písničku. Když jí o tomto kousku vyprávěla máma, která pracovala na ministerstvu kouzel v oboru Zneužívání mudlovských artefaktů, přišlo jí to zábavné. Teď, když byla nucena poslouchat Seokjinovo naříkání, začínala chápat, jak snadno může taková situace dohánět člověka k šílenství.

„Tolik se nestalo?! Mohl jsem ho zabít! Umíš si představit, co by bylo, kdybych ho trefil? Viděla jsi, jak se ti mrzimorští tvářili?"

„Kime, zase hysterčíš..." popíchla ho kamarádka a přidala do kroku.

Doufala, že když si pospíší do velké síně, Jinův teror skončí. Spoléhala na to, že až bude mít plnou pusu jídla, nebude moct mluvit.

„Mé hysterčení je dost na místě, protože jsem právě málem zabil děcko, má drahá!"

„Jeho to pořád nepřešlo, jo?" zvolal vesele Jack, když se u dvojice vynořil z boční chodby. Jinův rozčilující se hlas zaslechl dřív, než měl možnost dvojici spatřit, a to i přes skutečnost, že kousek za ním kráčela skupinka smějících se prváků.

„Mluví o tom celý den," posteskla si Ruby. „Buď rád, že jsi u toho nemusel být. Ještě chvíli a přísahám, že na něj použiju Silencio."

„Jen to zkus," ušklíbl se Seokjin. „Ale víme oba, že bys skončila odzbrojená dřív, než bys stihla tasit hůlku."

„Nevěř si tolik, Kime," vrátila mu úšklebek Ruby. „To, že jsi minulý rok exceloval v obraně, neznamená, že jsi nejlepší, víš? Porazit toho nafoukaného troubu by zvládl i prvák."

„Tak já abych zase šel," vložil se jim do toho Jack. „Na vaše milenecké hádky nejsem vůbec zvědavý. To už raději budu svědkem muchlování Filche a jeho kočky..."

„No dovol," zalapal po dechu Seokjin a vrhl po svém kamarádovi pohoršený pohled. „Já mám náhodou vkus."

Ruby pootevřela pusu v upřímném překvapení, které však netrvalo déle než vteřinu. Poté se uchechtla a zavrtěla hlavou. „Já si ani nejsem jistá, jestli to mám brát jako urážku, nebo mám jásat, že se nemusím děsit tvého dvoření..."

„Děsit? Co se ti na mně jako nelíbí?" zeptal se nevěřícně Seokjin.

Ruby ho sjela hodnotícím pohledem, aniž by zastavila v chůzi. „Od špičky bot až po krk je všechno ideální. Ten zbytek to celé kazí. Hlavně ta část, kterou mluvíš."

„Hej, Wille! Kde máš Lucy?" Jack vesele zamával na spolužáka, čímž zastavil Seokjina v reakci na Rubynu poznámku.

Will se připojil k trojici a rozešel se s nimi k velké síni. Studentů, kteří se k jejich pochodu postupně přidávali v podobě menších i větších skupinek, pořád přibývalo. Čas večeře se neodkladně blížil, a tak se všichni snažili přijít včas.

„Přijde o něco později, McGonagallová s ní chtěla ještě něco probrat," vysvětlil vysoký chlapec. „Ale večeři stihne, znáš profesorku. Co jim je?"

Jack se zasmál, když Will zvědavě kývl bradou směrem k Jinovi a Ruby, kteří šli pár kroků před nimi, a jejich výměna názorů vypadala jako předehra ke kouzelnickému souboji. Možná by mohl začít uzavírat sázky, kdo z těch dvou idiotů vyhraje dnes.

„Když tě to tolik žere," mohli zaslechnout Ruby, když dvojici dohnali u vstupu do velké síně. „Tam ho máš, můžeš se mu jít omluvit."

Kluci se otočili směrem, kam Ruby ukazovala. U mrzimorského stolu opravdu seděl chlapec, kterého Jin málem trefil Potloukem, a vypadal, že zaujatě poslouchá rozhovor kamarádů, kteří k sobě byli skloněni a evidentně nechtěli, aby je někdo další poslouchal. Seokjinovi to připomínalo situace v nebelvírské věži, kdy se takhle chovaly ty tři sudičky s Potterem v čele. Obvykle to vedlo k poklesu bodů, které ostatní studenti během školního roku nasbírali.

„Tak co, půjdeš za ním?" otázala se Ruby.

Seokjin se na ni podíval se zvednutou bradou a hrdě odkráčel od přátel, kteří s chichotáním zamířili k vlastnímu stolu. Ještě než ke skupince páťáků došel, všiml si, jak mladá slečna Jonesová drcnutím do spolužákova boku upozornila na nezvaného hosta. Zbylí dva chlapci se okamžitě napřímili a věnovali Seokjinovi podezíravý pohled. Nevěnoval jim přílišnou pozornost – cíl jeho zájmu s ním navázal oční kontakt a zdálo se, že je jeho příchodem velmi zaskočený.

„Ahoj," začal trochu rozpačitě. Když se mu omlouval odpoledne, nedalo se to za omluvu ani považovat, vzhledem k tomu, že se vznášel na koštěti v dostatečné vzdálenosti a neměl odvahu zkoušet přistát na tak malém prostoru, jaký mu tribuny poskytovaly. „Jen jsem se chtěl ujistit, že jsi v pořádku. A omluvit se za to. Nejsem... no. Nejsem moc dobrý ve famfrpálu, tak..."

„To jsme viděli," zašklebil se Joe dřív, než stihl Hoseok něco říct.

Seokjin vyhladil tvář do dokonalé masky a narovnal záda, takže vypadal mnohem mohutněji než před chvíli. „Mám jiné kvality."

Joe se musel otočit. Nechtěl si nebelvíra znepřátelit tím, že se mu bude smát do obličeje. Slyšel o těch jeho kvalitách, a vážně nerad by skončil jako jeho oběť. Kim prý uměl vrhat kletby rychleji než zkušený bystrozor.

„To je... ehm, v pořádku," vložil se do toho rychle Hoseok. „Nic se nestalo, jen jsem... lekl jsem se."

„To já taky," pousmál se Jin. „Jsem Seokjin, mimochodem."

Z Hoseokových rtů uniklo tiché „oh", načež se roztěkaně uklonil, co vypadalo opravdu komicky, jelikož obkročmo seděl na dlouhé lavici. „Já jsem Hoseok."

„Těšilo mě, Hoseoku," Seokjin kývl hlavou v náznaku poklony, na okamžik stočil zrak k Sam, zopakoval pohyb hlavou, pročež dívka zrůžověla v obličeji, a poté se otočil na patě a rozešel se k nebelvírskému stolu.

„Oooo!" udělali sborově Joe s Patrickem, když se sedmák dostatečně vzdálil, a vyměnili si významné pohledy. „Tak to bylo něco."

„Co?" zeptal se Hoseok. „Jen se omluvil."

„Ale jak!" zasmál se Joe. „Ti čistokrevní jsou tak arogantní..."

„Nech toho, vždyť to bylo milé," řekla Samantha. „A ty jsi taky čistokrevný, pokud jsi nezapomněl."

„Ale tohle je jiné! Já na rozdíl od takových jako on nebo ten skrček Malfoy nemám nos nahoru. Nebo snad myslíš, že ano?"

„Ah, prosímtě, nesrovnávej ho s Malfoyem. Na rozdíl od něj má nějakou hrdost," odfrkla si Sam a koutkem oka se podívala směrem ke zmijozelskému stolu, kde dotyčný chlapec seděl v obležení svých posluhovačů.

„Ale neříkej, ty jsi jen celá naměkko, protože se na tebe usmál pěkný kluk. Nebo ho snad znáš?" popichoval ji Joe.

„No," zrozpačitěla dívka. „Vlastně trochu. Moje teta se přátelí s jeho mámou. Někdy se stává, že se potkáme, ale nikdy jsem s ním moc nemluvila... vlastně vůbec."

„Dnes se dozvídám věcí..." zavrtěl Joe nevěřícně hlavou.

„Hlavně si je nech pro sebe," promluvil Patrick podmračeně.

Opravdu začínal litovat, že jim něco řekl. Joe nebyl typ člověka, který by dokázal držet jazyk za zuby. Možná bude mít štěstí, a i když to Joe někomu řekne, budou to všichni pokládat za nějaký nesmysl, kterým na sebe chce strhnout pozornost. Nebylo by to poprvé. A Sam s Hoseokem nic neprozradí.

„Kdybyste byli ve stejné koleji, možná byste byli přátelé," promluvila zamyšleně Sam směrem k Hoseokovi.

„Myslíš?" zeptal se chlapec překvapeně.

„Hm," přikývla. „Nevím... ale možná jo. Je to taky Korejec, vy máte ve zvyku se shlukovat – oh... promiň, to zase vyznělo hrozně!"

Hoseok se jen zasmál. Zvykl si, že Samantha občas říkala divné věci. Věděl, že je nikdy nemyslí špatně. „Nic se nestalo, Sam."

„Ale stalo," oponovala dívka. „Měla bych se umět chovat. Možná proto se mnou kluci jako Seokjin vůbec nemluví."

„Teď jsi na to kápla," ušklíbl se Joe, který jejich rozhovor na půl ucha poslouchal.

„Přestaň," napomenul ho Patrick.

„Ale kuš," odbyl ho Joe. Zjevně na něj opět šla jeho nesnesitelná nálada. „Chováš se, jako bys byl její přítel nebo co."

„Plácáš nesmysly, Joe," řekla Sam a uraženě se od něj odvrátila.

„Když myslíš," pokrčil rameny mrzimor a dál si ji nevšímal.

Stůl se během mrknutí oka zaplnil jídly od výmyslu světa. Hoseok, který doteď mlčel, si tiše oddechl. Začínal se mezi kamarády cítit nepatřičně, a tak byl rád, že se mohl věnovat večeři a nevypadat jako totální vyvrhel, který se nezapojuje do konverzace. Nabral si do talíře kousek pečeného kuřete, opečené brambory a hodně salátu. Zastesklo se mu po domácím jídle od mámy. Dal by cokoli za porci pořádně pálivého tteokbokki. 

Přeji vám krásné pondělí!

V první řadě bych vám všem chtěla nesmírně poděkovat za odezvu, které se mi od vás dostalo v první kapitole. Neumíte si ani jen představit, jakou radost jste mi tím udělali. Přiznávám, jsem kvůli tomu trochu rozpačitá a mám jisté obavy (přestože nápad tohoto příběhu nadevše miluji), aby vás povídka ve výsledku nezklamala, přeci jen je to pouhý úvod a z něj nelze vždy poznat kvalitu. O HP fandomu toho vím opravdu pramálo a tohle je první fanficke, v níž jsem toto universum použila.

Vaše komentáře u první kapitoly mi dali naději, že to, co dělám, dělám (snad) dobře a že to se mnou v Kolibříkovi nebude marné. Děkuji vám a zároveň doufám, že se vám i tato kapitola líbila. 

P. S.: Povedlo se mi nakreslit první hůlku! 

Tteokbokki: korejské jídlo obsahující rýžové a rybí koláčky v pálivé omáčce. V pouličních stáncích (restauracích) obvykle k dostání s kelímkem rybího vývaru.