Netrvalo dlouho a Velká síň se naplnila studenty Bradavic, z nichž mnoho nemělo zdání, co přesně se u vstupu do nebelvírské společenské místnosti před pár okamžiky odehrálo. Jen málo kouzelníků díky svým přátelům z Nebelvíru vědělo, co stojí za jejich shromážděním ve společných prostorách. Ti byli od ostatních rozeznatelní pobledlými obličeji a vyděšenými výrazy, které zneklidňovaly všechny přítomné.

Hoseok se již po několikáté rozhlédl po skupinkách nebelvírských sedmáků, ale ani mezi známými tvářemi Seokjinových přátel aristokrata nespatřil. Dav studentů s každým okamžikem houstl – jen před malou chvílí dovnitř vešlo několik posledních zmijozelů, a ti se okamžitě přesunuli k ostatním dětem nesoucím znak jejich koleje.

„Pojďte tudy," pobídl kamarády Joe, když si nedaleko od nich všiml postávat vyděšené nebelvírské třeťáky, mezi nimi i slavného Pottera.

Hoseok se nechal spolužáky zatáhnout co nejblíže k nim, díky čemuž mohl občas zaslechnout několik slov, které si mezi sebou rozrušeně šeptali. Stačilo chvilinku poslouchat, aby v šeptandě rozeznal jméno, o němž v souvislosti s Bradavicemi rozhodně slyšet nechtěl.

„Black je vážně na hradě?!" vypískla vyděšeně Samantha, která stejně jako Hoseok zaslechla, o čem si trojice povídá.

„Nevěřil jsem, že by se sem skutečně dostal," řekl s obavami v hlase Patrick. „Táta říkal, že Bradavice dovnitř nepustí nikoho, kdo – "

„Hele," přerušil ho Joe a prstem ukázal ke vstupu do Velké síně.

Kim Seokjin vešel dovnitř sám bez doprovodu, aniž by se v jeho obličeji zrcadlila jakákoliv obava či dokonce strach. Pohledem vyhledal své spolužáky a elegantně prošel kolem hloučků dětí, jež se během několika minut stihly utvořit.

„Možná pomáhal profesorům shromáždit studenty," promluvila zamyšleně Sam.

„Vždyť není ani primus..." oponoval Patrick.

Korejský kouzelník byl pro mrzimory novou senzací od chvíle, kdy poprvé mluvil s Hoseokem, a tak se chlapec nedivil, když se jejich pozornost okamžitě přesunula právě k němu, obzvláště když byl jeho příchod v nastalé situaci poněkud podezřelý.

„A možná to je on, kdo vpustil Blacka dovnitř..." pronesl temně Joe.

„Idiote!" prskla pohoršeně Samantha. „Z toho si ani nedělej srandu! Navíc byl celou dobu s Hoseokem, že ano?"

„No..." Hoseok se rozpačitě ošil, ale dříve než stihl něco říct, objevil se ve Velké síni sám ředitel s profesorem lektvarů po svém boku – vzápětí jako na povel ostatní profesoři uzavřeli všechny vchody do místnosti.

„Profesorský sbor i já osobně musíme provést důkladnou prohlídku celého hradu," promluvil Brumbál dost nahlas, aby ho všichni slyšeli, pročež začal rozdávat instrukce povolaným osobám. „Abych nezapomněl..."

Velká síň se mávnutím hůlky proměnila v provizorní noclehárnu plnou spacích vaků. Poté Brumbál spolu s profesory zanechal studenty v péči primusů a započal pečlivou prohlídku hradu i pozemků. Ve chvíli, kdy se za profesorským sborem zabouchly dveře, Velká síň vybouchla hromadným vzrušeným povídáním. Nebelvírští studenti začali vysvětlovat zbytku školy, co přesně se stalo, dokud je primusové nenapomenuli, aby ulehli ke spánku.

„Za deset minut se zhasíná!" překřičel studenty Percy Weasley.

„Pojďte, rychle..." popohnal Joe kamarády, aby si ulovili místo co nejblíže zlaté trojice.

„Jak se dostal dovnitř?!" zaslechl Hoseok od některých třeťáků.

„Třeba se umí přemisťovat pomocí kouzel..." odpověděl váhavě chlapec se znaky havraspárské koleje.

Joe s Patrickem nebyli jediní, kdo se chtěl dostat do středu dění. Kolem Harryho a jeho přátel se shromáždilo nemálo studentů ze všech kolejí ve snaze získat co nejvíc informací. Hoseok se držel opodál a jen tiše poslouchal, zatímco se snažil ovládnout strach, který se ho zmocňoval. Nikdy nebyl hrdina, postrádal odvahu a právě nyní se opravdu bál. Přestože si nemyslel, že by mu hrozilo nebezpečí – při té myšlence střelil pohledem směrem k místům, kde by měl být Seokjin – a že by chtěl Black napadnout zrovna jeho, azkabanský vrah mu jednoduše naháněl hrůzu.

„Určitě je už pryč," přisedla si k němu Samantha. „Mudlorozeným nic nehrozí."

Hoseok se na ni jemně usmál. Chápal, že mu chce kamarádka pomoct. Tiše jí poděkoval a pevněji si pažemi objal nohy. Položil bradu na kolena a přesunul svou pozornost na povídající si studenty.

Hermiona právě učitelsky vysvětlovala, jak funguje, respektive jak nefunguje přemisťování v Bradavicích, když se Velkou síní opět ozval příkaz ke spánku. Hoseok poslušně zalezl do spacího pytle a ulehl ke spánku.

„Vidíš, nemá se sem jak dostat," usmála se na něj Sam v reakci na Hermionina slova (ačkoliv zcela iracionálně, protože Black se již dovnitř dostal, proto byli všichni zamčeni ve Velké síni). „Navíc, určitě by nezaútočil mezi tolika – "

Samantha zmlkla, jako když utne, a překvapeným pohledem sledovala, jak si Seokjin nonšalantně rozkládá spací pytel po Hoseokově boku. Nebyla jediná, komu šokem ztuhly svaly v těle. Hoseok na Seokjina doslova zíral, dokud svíčky osvětlující místnost nezhasly. Velká síň se ponořila do naprosté tmy a ta vytrvala několik dlouhých vteřin, než zprvu neviditelné tečky postupně nabíraly na jasu – to očarovaný strop nechal studenty spatřit nádherná souhvězdí nekonečné oblohy a jemnou poblikávající září jim dopřál vlídné šero, v němž na sebe mohli vidět a necítit se tak osamoceně.

Jakmile z Hoseoka opadl prvotní šok a tělo se uvolnilo, dokázal uklidnit dech i srdce. Lehl si na bok, čelem ke staršímu kouzelníkovi. Seokjin neřekl nic. Nejspíš neměl, co by řekl. Ani nemusel. Stačilo gesto samotné, to, že se oddělil od svých a přišel za ním, aby... aby co?

Díval se na něj a Seokjin mu pohled oplácel. Cítil se... dobře. A přestože se pořád bál, Seokjinův klid mu dával pocit, že je v bezpečí. Protože nebelvír neměl strach a Hoseok věděl, že to nemá nic společného s pošetilou odvahou, jež byla symbolem jeho kolejní příslušnosti. Hoseok zavřel oči, na rtech mírný úsměv. Se Seokjinem po boku mohl spát klidně.

Následující dny byly pro nebelvírskou kolej hotovým peklem. Protože poničený obraz Buclaté dámy museli odnést a zrestaurovat, na její místo dočasně umístili obraz sira Cadogana. Studenti tušili ihned, že domluva s rytířem bude něco nepředstavitelného. Na Buclatou dámu byli zvyklí, přestože občas mívala své odmítavé nálady a stalo se nejednou, že nebelvíři museli heslo opakovaně zdůraznit, aby je pustila dovnitř.

Sir Cadogan byl však naprosto nepředvídatelný a jeho chuť k boji stál děti dlouhé minuty strávené před nebelvírskou klubovnou. Výzvy k souboji a absolutně nezapamatovatelná hesla, která rytíř měnil příliš často, obírala studenty o drahocenný volný čas mezi hodinami i ten, který by rádi strávili studiem na blížící se zkoušky.

„Že prý se zápas se Zmijozelem zruší. To už by s Woodem fakt šlehlo. Ale Katie říkala, že ještě chvíli a nejspíš se o jeho předčasné skonání postará jeho vlastní tým..." Ruby se šklebila od ucha k uchu, když si představovala, jak by taková situace mohla vypadat – Oliver Wood začínal připomínat spíš šílence než cokoli jiného a jeho vlastní tým měl problém ho vystát. Všichni si však uvědomovali, že je to jeho poslední ročník, a tak se rozhodli jeho přehnanou motivaci a odhodlání akceptovat.

Skupina sedmáků mířila ke vstupu do jejich společenské místnosti. Většina z nich měla teď dvě hodiny volno – jen studenti, kteří pořád navštěvovali hodiny profesorky Trelawneyové, se od zbytku před malou chvíli oddělili, aby pokračovali v cestě do učebny.

„Včera jsem slyšel dvojčata mluvit o nějakém bludném lektvaru a odvedení Wooda do Zapovězeného lesa..." promluvil Jack s úšklebkem. „Povídám, tihle rozhodně školu nedokončí, protože je vyrazí."

„Nebo minimálně docílí, že se se školním pohárem rozloučíme. Zase," přidal se Will.

„To spíš Potter. Divím se, že ho ještě nikdo nepřistihl, skoro pořád slyším, jak někdo odchází po nocích z jejich ložnice..." oponoval Perry.

Seokjin poslouchal spolužáky jen na půl ucha, příliš zaměstnaný vlastními myšlenkami. Před pár dny mu přišel dopis od otce. Nebyl ještě ani konec prvního pololetí a již teď se mezi výše postavenými kouzelníky začalo šířit, že by se snad měl příští rok konat Turnaj tří kouzelníků. Ke konci školního roku se kvůli tomu do školy nejspíš dostaví někdo z korejského ministerstva kouzel. Seokjin tušil, kdo poctí Bradavice svou návštěvou. 

Navíc se mělo příští rok konat Mistrovství světa ve famfrpálu, takže by se tak jako tak někdo z ministerstva v Británii objevil. Přípravy na mistrovství budou vyžadovat mnoho úsilí a času, aby se zamezilo odhalení kouzelnického světa. Seokjin si byl jistý, že jeho otec nehodlá spoléhat na jejich ochrany. Rod Kim měl svou vlastní obrannou magii a určitě ji hodlal použít. 

Delegát z korejského ministerstva bude muset vyjednat souhlas k tomu, aby se mohli utábořit poblíž jejich magické bariéry. Pokud vše proběhne hladce, nepochybně se k nim přidají i kouzelníci z Japonska a možná z Číny a jiných asijských zemí. 

„Hele, není to Longbottom?" přerušila Lucy vášnivou debatu o tom, kdo se postará o špatnou reputaci nebelvírské koleje, když stoupali po schodech k portrétu sira Cadogana.

„Neresek – nerekrut – nekru – sakra!" chlapec se zoufale snažil vzpomenout si na nejnovější heslo, zjevně však neúspěšně.

„Nerestrukturalizovatelný," promluvil Seokjin, když se sedmáci objevili za Nevillovými zády.

Sir Cadogan cosi zahulákal a poté nespokojeně (očividně se nad třeťákovým zoufalstvím skvěle bavil) vpustil studenty do jejich klubovny.

„Díky," vydechl nešťastně Neville. „Stojím tu už skoro půl hodiny."

„Neměl by ses tu potulovat sám," zamračil se na chlapce Will. „Není to bezpečné, navíc když si špatně pamatuješ hesla."

„Velký brácha promluvil," zašklebil se Jack. „No tak, Wille, nestraš děcka, Black se už nevrátí. Ten už vzal dávno nohy na ramena."

„To nevíš," řekl Will prostě, pročež se povzbudivě usmál na bledého Nevilla.

„Hej, Kime..." Ruby šťouchla Seokjina do ramene, čímž si vynutila jeho pozornost. „Děje se něco? Jsi nějaký... málo Seokjin. Problémy doma?"

Seokjin věnoval kamarádce pohled, vyhladil obličej do typicky aristokratické masky: „Všechno je v naprostém pořádku. Aspoň u mě. Ale copak ty? Máš o mě starost, Farleyová? To se ti nepodobá."

Ruby přimhouřila oči: „Idiote. Je normální dělat si starost o kamarády, abys věděl."

Seokjin napodobil Rubyn podezíravý pohled, na rozdíl od ní se však nezeptal. Situace se Siriusem Blackem rozhodila kouzelnickou společnost víc, než by měla. Nedivil se – útěk z Azkabanu, opětovné proklouznutí mozkomorům. Přestože se ministr kouzel snaží udržet věci pod kontrolou, začíná se mu to vymykat. Kouzelnicí jsou neklidní a vystrašení z hrozby, která se nad nimi vznáší. Opravdu Temný pán opět povstane?, ptali se vystrašeně sebe i svých nejbližších v touze po utěšení.

„Myslíš, že jsou Bradavice opravdu pořád bezpečné?" zeptala se později, když spolu seděli u krbu a díky diskrétnímu kouzlu se mohli nerušeně učit.

„Bradavice nebyly nikdy bezpečné," promluvil Seokjin, aniž by k ní vzhlédl.

„Nemluv nesmysly," zamračila se na něj dívka.

Seokjin dočetl stránku, barevnou stužkou připevněnou k učebnici založil kapitolu a zavřel knížku. Teprve poté na Ruby pohlédl s ústy zformovanými do shovívavého úsměvu. „Už jsi velká holka, Ruby. Je čas přestat věřit na pohádky."

„Ty jsi fakt idiot, Kime Seokjine," prskla na něj s úšklebkem Ruby a prudce vstala. „Tvoje empatie vůči přátelům je na bodu mrazu, abys věděl. Doufám, že tě v noci sežere duch Baziliška. Já jdu spát."

Bála se. Samozřejmě, že se bála. Patřila k čistokrevným, ale tím si bezpečí nezajistila. Právě naopak. Pokud Temný pán povstane, bude se snažit naverbovat všechny čistokrevné rody. A přestože Ruby věřila, že nikdo z její rodiny by se na stranu zla nepřidal, neměla odvahu dát za to ruku do ohně.

Bylo pozdě. Seokjin uznal, že je opravdu čas jít do postele, a rozhodl se následovat Rubyna příkladu. Uklidil své učebnice do brašny, zrušil diskrétní kouzlo a zkontroloval, zda v krbu plápolá oheň. Počasí venku bylo pořád horší, a nepřitopit na noc, pravděpodobně by tady všichni ráno umrzli.

Tichý zvuk dolehl k jeho uším, když stoupl na první schod vedoucí k ložnicím. V šeru mohl rozeznat dvě korálkové oči patřící Weasleyho kryse. Drobné stvoření se zastavilo a podívalo se na Seokjina, jako by právě bylo přistiženo při nějaké nekalosti. Nebelvír věnoval kryse opovržlivý pohled, pročež kolem ní bez dalšího zájmu prošel.

Krysa čenichem zavětřila a poté zmizela kdesi v temných chodbách spícího hradu.

Ahoj! Ano, opět jsem zapomněla, ale dnes výjimečně mi bylo připomenuto, že je pondělí. Děkuju krásně, drahá! 

Doufám, že vás kapitolka při pondělku potěšila!

Je vám některá mnou vymyšlená postava sympatická nebo naopak nesympatická? Která a proč?