Matné světlo rozzářilo můj pokoj a neutuchající potřeba si zapálit, mne vyháněla z postele. Svěsil jsem nohy přes okraj a rozhlédl se po místnosti. Světlo, které mne probudilo patřilo couvajícímu autu mého souseda. Moje oči přistály na kyvadlových hodiná v rohu, mezi stolem a skříní. Půl třetí ráno. Povzdechl jsem si. Další noc kdy jsem věděl, že už neusnu. 
Pohladil jsem kocoura, který se mi začal otírat o levou končetinu. Vstal jsem a vydal jsem se ke stolu, kde ležela krabička od cigaret. Shlédl jsem její obsah a znovu povzdechl. Pět. Venku silně lilo. Z nebe se táhly provazy vody, po kterých se málem dalo šplhat. Prošel jsem ložnici, kuchyni a obývák a ocitl jsem se v malé  chodbičce. Nazul jsem si své pantofle a chtěl otevřít vchodové dveře,  když začal můj kocour mňoukat.  Zněl zoufale, ale já  si to přeložil jako žádost o snídani. "Počkej." řekl  jsem jen a vyšel před dům. Přímo před prahem ležela stará, časem poznamenaná bota. Zapálil jsem si a chvíli si botu prohlížel. Až  po chvíli  mi došlo, že je na ní  něco divného.
Když  jsem si uvědomil co, cigareta mi vypadla z úst a zatočila se mi hlava. V botě byl kus nohy. Asi lehce nad kotník a byla rovnoměrně useknutá. Někdo mi to sem dal schválně. Rozhlédl jsem se kolem sebe a z domu se stále  ozývalo kocourovo mňoukání. Znělo  hodně zoufale. Věděl něco co já  ne? Podíval jsem se před sebe a světlo, které  patřilo červenému fiatu, rozsvítilo dálková světla. Zahléhl jsem obrys mužské postavy a auto se rozjelo. Přímo proti mě. Poslední co jsem stihl postřehnout byla neuvěřitelná bolest a po té úleva...

Nakrmte prosím někdo mého kocoura až tu nebudu...