Už si vážně nevím rady
a proto stojím teď a tady.
Něco mě stále tíží
a to jsem si dřív připadala lehká jako pampelišek chmýří,
které teď létá všude kolem a volá:
,,Za pomocí vánku nebem plujem!"

Zhluboka se nadechnu tedy taky,
nikdo mě nevidí,
tak kašlu na rozpaky!
Náhle se tak lehce cítím,
místo chození pomalu létám kvítím.

,,Děkuji" zvolám.
,,My děkujeme taky!
Běž radši rychle než začnou brečet mraky!"

Usměju se nad myšlenkou,
že mi nikdo neuvěří,
že vánek léčí a mraky brečí
a chmýří radí a vůbec se nepodobá peří.