Skrývám se ve stínu
z dohledu vesmíru,
stále se skrývám
do stěny zírám.

Už naštěstí nejsem tam,
však teď už nemám plán,
jak tohle skoro sám,
zvládnout mám.

Tucet nepřijatých hovorů,
avšak ve většině z pochopitelných důvodů.

Teď se totiž ukázalo,
kdo je v nouzi přítelem
a lidi, co si na ně jenom hrálo.

Protože démoni,
to jsou zlá věc,
porazit je sám,
není téměř možné vůbec.

Občas šeptám, pláču a křičím:
,,Já je zničím!"

Tak si trhám vlasy,
co se mi to hlavou honí asi,
proč vstávám brzy ráno,
ani ve snu se mi nezdá,
že mám vyhráno.

Stále mizící hlasy,
které se ve stínu schovávají stejně,
chtějí mi něco říct?
Nikdy než šum neslyším víc.

Tak tu zkoumám potichu svojí duši,
pamatuj,
i stěny mají uši.