Temnota zahalila mé srdce v oblaku,
lidé mě však přesvědčují o naprostém opaku,
snad nechápou,
že nadobro jsi ze země živých pryč?

Vzpomínám na barvu tvých bezprstových rukavic,
jinému by v nich v létě bylo hic,
ale tys byl jiný,
proto jsi je nosil stále.

Když jsi básně psal,
říkával jsi,
že na tebe ze zrcadla kouká někdo jiný,
že se ho bojíš,
vypadá prý stejně jako ty,
jeho oči podle tebe byly ztělesnění temnoty.

Moc jsem se o tebe tenkrát bál,
když jsi mi volal,
plakal a říkával,
že už nechceš žít.

Proto jsem se snažil tak hodně,
prožili jsme podle tebe nemožné,
což nevyvracím,
také na začátku jsem přemýšlel zda-li je to sen nebo skutečnost.

Moje máma říkala:
,Nikdy neměj vztah na jednu noc,
zvlášť během opilosti se tvůj život může změnit moc'

Avšak já to udělal,
kvůli tomu mi tě jistě vzala smrt
-rakovina plic-
cigareta tě před mýma očima každý den vlastně tě zabíjela víc a víc.

V nemocnici klečel jsem a brečel,
myslel jsem že je lež že i rytmus srdce ZE své funkce sešel,
prosil jsem i ty nahoře aby mě potrestali a tebe nechal žít,
v ten moment jsem přeci jen nějakou víru musel mít.

Ale nestalo se tak.
Promiň mi to prosím.

Jenom kratší vysvětlení:
1. ZE je psaný velkými písmeny kvůli tomu že to pořád překlikávalo na že, ne kvůli tomu že bych na češtinu byla ta největší lopata
2. Nic jsem na tohle téma nemohla vymyslet tak jsem to rozhodla inspirovat dějem knihy kterou připravuju a asi dlouho v těch přípravách ještě bude. Nejspíš tam ale tahle část nebude zanesena formou básně.