Kap, kap, kap,
dešťové kapky padají z nebe,
jako slzy po mých tvářích.
Proč zrovna teď?

Už dlouhou dobu se snažím
najít sám sebe,
nechce se mi znova čelit dalším nenávistnými tvářím,
dnes ani zítra,
hodně lidí svými slovy v životě nemoudře plýtvá.

Otevřu okno a nahlédnu do výkladů ve svém snáři,
inkoustově černé skvrny,
se stránkami se páří.

Mokré desky jsou teď černé jako noc,
jako oči co žádají o pomoc
avšak ta ve světě je dnes drahá moc.

Teď bych si přál jít na chvíli ven,
avšak školní sešity ležící pod stolem,
mi dokazují,
že jsem otrokem čtyř pokojových stěn.

Děšť již přestává,
poslední kapka na mé okno spadává
i když však mraky odchází,
černá díra se uvnitř mě stále nachází.

Kapky deště na mém okně však zůstávají ještě chvíli,
snad déšť brzy příjde zas.