Přikládám ještě pár vysvětlivek, které ti pomohou čerpat z této knihy maximum užitečného. Věřím, že se v jednotlivých částech brzy zorientuješ.

• Ideálně ke jménu postavy napiš i důvod, proč by tak konala. Můžeš přidat i název příběhu, ale není to nezbytně nutné.

• Pod otázkami této části najdeš mé odpovědi, tak si budeš moct lépe představit, jak by to celé mělo fungovat.

Kdybyste do řady vedle sebe postavili všechny vaše postavy, která by jako první:

1. z řady bez zájmu odešla?

2. začala se zvědavě rozhlížet po ostatních?

3. drze zvolala: „O co se to tady sakra snažíte?“

4. začala zírat nervózně k zemi a doufala, že ji nikdo nesleduje?

5. pózovala, usmívala se a doufala, že si z řady vyberou ji? (Netuší pro co, ale prostě chce bejt z téhle podivné řady ta nejlepší!)

U mě (KariLaz) to vypadá takhle:

1. Jenda (z příběhu Perníková chaloupka v ohrožení) – perník je pro něj důležitější než nějaká pitomá řada, nejdřív musí vyřešit ten!

2. Radim a Žaneta (z příběhu Těžký život rodiče spisovatelů) – přece jen tolik lidí okolo, to je spousta inspirace pro nový příběhy!

3. Kája (z příběhu Vánoce v lihu) – posilněný alkoholem má chuť rozkopat nejbližší koš (na co řešit špínu, maminka pak oblečení vypere), ale nějakej chytrák je všechny odklidil, aby udělal místo na dlouhatánskou řadu.

4. Zuzka (z příběhu Tlustý deníček) – není si sebou tolik jistá a poslední co potřebuje je, aby ji soudili ještě všichni ti okolo. Chce prostě zmizet, ale narozdíl od Jendy z prvního bodu nemá tu kuráž se pohnout, protože to by určitě upoutalo pozornost ještě víc očí...

5. Sofie (z příběhu Sen o dokonalosti) – stejně jako Zuzka si vůbec nevěří, ale nedává to najevo. V sázce je toho hodně, když bude z týhle řady ubožáků nejlepší, něco dokáže. A to musí, protože co by jinak byla? Bez ocenění okolí a rodiny je člověk prostě jedno velký Nic.