,,Vstávat!'' Zakřičel vysoký blonďatý kluk tím jeho hodně mě známým hlubokým hlasem, který slyším každé ráno. Byla jsem unavená, ale věděla jsem že je to takové velké varování před tou malou oblůdkou se jménem Lara .Nejsem její favorit, protože takhle má ve zvyku budit každého, kdo je ještě pořád není vzhůru.  A jelikož nemůže pochopit, že někdo jako já trénuje do půlnoci v létací hale ,protože ona je zrovna typ oblůdky z řádu hyperaktivních... Madison probuď se konečně s toho tvého nekonečného spánku!! Křičela na mě moje hlava. ,,No jo už vstávám" mumlala jsem s domněnkou že mě nikdo neslyšel, tahle představa byla bohužel menší omyl. ,,Ale, ale někdo se nám tu probral... Že by peříčko ?" Otočila jsem se na stranu, odkud pocházel příjemný, mě zase až moc známý hlas. Hned jak jsem otočila to moje až moc ospalé tělo, tak jsem mohla vidět mojí kamarádku Izi byla to modrooká blondýnka s rovnými vlasy dlouhými až pod ramena a s až moc širokým úsměvem. To už mám zase tak rozcuchané vlasy pokud jsem je měla rozcuchané tak určitě ne tolik jako ona sama. Začala jsem se smát, ona se ale jen dívala s nechápavým pohledem na mě jak umírám smíchy. Smála jsem se a pomalu jsem zapomněla čemu a pak jsem se chechtala až tak, že jsem se praštila o křídla. To trochu zabolelo.