Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

8)Bytovka

Nevím,kolik času uběhlo,ale když jsem vzbudil bylo už ráno. Chtěl jsem vstát z postele ale kovová pouta na mých rukou mi to znemožňovala.

Asi tak po hodině boje s pouty se otevřely dveře a dovnitř vešel bratr. Prohrábl si rukou hnědé vlasy s rudými melíry a s úšklebkem se vydal ke mě.

"Tak co?Už tě to utíkání přešlo?" Kývl jsem hlavou na souhlas. On se nahl a rukou,na které měl náramky,mě chytil pod krkem."Odpověď bratříčku."

Zjistil jsem si o něm snad vše,co jsem potřeboval. Bydlel kousek odtud,máma mu umřela na rakovinu,teď žije jen s otcem a bratrem,bydlí v bytě a nemají moc pěněz.

Zvedl jsem se z postele a notebook,který jsem hned po probuzení zapl položil na stolek.

Hned jsem si oblékl oblíbené,černé tričko s krátkými rukávy a černou koženou vestu,tmavě modré jeany a pak jen klíče,peněženku a mobil.

"Ano." Řekl jsem roztřeseně a on mě odpoutal. Odvedl mě do kuchyně,kde jsem musel oběma udělat snídani a pak jsem skončil zase s pouty na posteli.

Po dlouhém převalování,a hledání správné pozice jsem usnul,ale ne na dlouho. Bytem se rozezněl zvonek,který mě dokonale vzbudil.

Zaposlouchal jsem se do zvuků z chodby a uslyšel někoho rychlým krokem směřovat ke dveřím.

Zastavil jsem před jejich bytem a zazvonil na kolonku s jejich příjmením."Prosím?"

"Mohu prosím dál?Někoho hledám." Dveře zabzučely na znamení,že je odemčeno a rychle vyběhl schody až do posledního patra.

Otevřel mi straší kluk s tmavě hnědýma očima a hnědými vlasy ve kterých měl červené melíry. Hned poznal a začal být nervózní."Přejete si?" Zeptal se roztřeseně.

"Vlastně ano.Je tu Alex?" V chvíli se mu údivem rozšířily zorničky.
"On?Ten tu bohužel není." Poznal jsem že lže.

Zatáhl jsem ho dovnitř a s naštvaným výrazem ho chytil pod krkem. Jemně jsem ho začal dusit a on nakonec vyzpovídal.

Po chvíli jsem uslyšek bratra jak se s někým baví. Pak rána a to už jsem sebou začal trhat. Chodbou se ozvaly kroky mířící ke mě do pokoje.

Dveře se pomalu se skřípotem otevřely. Zavřel jsem oči a doufal,že je to jen zlý sen a já spím."To mě ani nepřivítáš?" Otočil jsem rychle hlavou a otevřel pusu dokořán. Co tu dělá Roderick?

Veselé Velikonoce 💐

KikA

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro