Zamkl mě tu, jen tak. Povzdechl jsem si a znovu si lehl. Byl jsem pořád vyčerpaný, tak jsem zavřel oči a snažil se odpočívat.

Když jsem nabral trochu síly, vstal jsem a začal do nich mlátit. Snad ho to začne štvát a pustí mě.

Po chvíli jsem to ale vzdal a rozešel se k oknu,které naštěstí šlo i když těžce otevřít.

Stačilo se protáhnout a pak skočit na strom hned u okna, i když jsem se trochu odřel. Konečně svoboda!

Ale hned jak jsem se dotkl nohama země, uviděl jsem Rodericka, který měl založené ruce na hrudi a podupával jednou nohou.

Zatvářil jsem se jako neviňátko a zdrhl. Jen zavrčel a začala velmi zábavná honička po zahradě.

Musím uznat,že má ten skrček kuráž, tohle si ještě nikdo nedovolil. Vlastně jsem tu už dlouho žádnou obět neměl.

Nijak jsem nespěchal, jen jsem vyčkával a po chvíli si všiml, že se unavil. Teď ho mám v pasti."Unavený?"

Zeptal jsem se pobaveně,když jsem se před ním objevil a ušklíbl se. Ani otočit se nedokázal.

Jak to že se vůbec neunavil? Sice je upír, ale někdy se unavit přece musí.

"Víš co je to za ptáka?" Zeptal se a ukázal na můj rozkrok,který jsem hned zakryl."Úchyle!"

Teď se pro změnu plácl on řekl ať se otočím. Za mnou v křoví jsem viděl ptačí nohy,ale ne celé tělo.

"A pak kdo je tu úchyl, úchyle." Řekl jsem pobaveně, ale doopravdy jsem to udělal schválně. Teď byl rudý až za ušima.

"Pořád ty."Řekl jsem trochu naštvaně, ale pak se uchechtl. Zavrčel a zase se za mnou pustil. Ještě že jsem si trochu odpočinul.

Hajzlík, tohle mu nedaruju. Ale je s ním opravdu zábava,takhle se nebavím ani s kluky z gangu. Až ho ale chytím,bude toho litovat...