V tu chvíli stuhla krev v žilách. Upír? To nemůže myslet vážně, já se nenechám kousnout upírem.

Sebral jsem veškerou odvahu a odstrčil ho, až dopadl na zem. Rozeběhl jsem se ke dveřím a když jsem se ocitl na chodbě, kousek od sebe jsem uviděl schody, které jsem seběhl. Hned 3 metry před prvním schodem byly dveře.

Začal jsem lomcovat klikou a bouchat na ně."Pomoc!Pomoc!" Kopal jsem, bouchal jsem, křičel jsem, ale nic nepomáhalo. Jakoby byly zvukotěsné. A možná že opravdu byly.

Kousek za mnou se ozvaly kroky a pobavený smích, patřící jediné osobě."Odsud se nedostaneš."

Slyšel jsem, jak zastavil přede mnou, ale bál se otočit. Jen jsem se vyděšeně klepal.

Vypadal jako myš v pastičce. A to na svých obětech miluju. Chytil jsem ho za paži a táhl ho pryč, tentokrát opravdu do sklepa.

Škubal sebou, ale oproti mě neměl nejmenší šanci. Dotáhl jsem ho až do sklepa,kde jsem ho pustil, ale takovým stylem, že jsem ho hodil na zem.

Okamžitě se odplazil do kouta a začal se třást."Copak? Bojíš se?" Zeptal jsem se celkem mile a rozešel se k němu.

Roztřeseně kývl a dal ruce před sebe na obranu, dokud se nedotkly mé hrudi.

Snažil jsem se ho odtlačit, ale byl jako velmi pevná skála."Co po mě chceš?!" Zakřičel jsem na něj.

"Už jsem ti to řekl." Odpověděl mi a olízl si rty, které trochu pootevřel tak, abych viděl jeho špičáky.

Posadil jsem se na zem, abych mu aspoň nějak utekl a díval se na něj zezdola. Protočil očima a klekl si přede mě.

Chytil mi ruce za hlavu a bez varování se zakousl. Vykřikl jsem a začal se bránit. Tedy, aspoň jsem se o to snažil, dokud se mi nezačali zavírat oči.

Když omdlel, odnesl jsem ho do ložnice,kde jsem ho poožil do postele. Po pár hodinách se probral a první,co udělal bylo protření očí a zaskučení.

Jen se na mě poté vyděšeně a překvapeně podíval a pak vstal na vratké nohy."To ne, nikam nejdeš."

Řekl jsem, zavřel a zamkl za sebou dveře a šel dolů do obýváku,kde jsem si pohodlně sedl na gauč a pustil televizi. Musel jsem mu dát čas na to, aby se vzpamatoval.