Na tváři se mu objevil úšklebek a já věděl,že to nevěstí nic dobrého. Polkl jsem a radši odstoupil dál.

Začal se nebezpečně přibližovat a já zase couvat,dokud jsem nenarazil na zeď. Má drzá skořápka zmizela a nahradila ji ta vystrašená.

Miloval jsem na svých obětech ten strach,před tím,než jsem je zavraždil. Ale s ním to bylo jiné,jeho jsem zatím měl v plánu ušetřit.

Ale teď...je čas si hrát. Jeho drzost mi vůbec nebude chybět. Popravdě jsem měl někdy chuť mu tu pusu zacpat.

První krok,který u svých obětí dělám je,že ochutnám jejich krev. A díky tomu že mi to sám nabídl je to ještě lehčí.

Natiskl mě na zeď a hlavu otočil na stranu. Netušil jsem,co chce dělat,dokud jsem neucítil jeho dech na krku. Cítil jsem ho přesně na místě,kde mám pod kůží krční tepnu.

V tu chvíli mi došlo,co chce asi jako upír s mým krkem dělat. Začal jsem s sebou škubat,ale to mu bylo jedno,protože mě lehce udržel na místě.

Měl jsem větší sílu než on,takže jsem byl ve výhodě. Nic mi teď nebránilo ochutnat.

Ukázal jsem tedy své zuby a pomalu se mu zakousl do krku. Ihned se mi do pusy nahrnula horká,sladká krev,kterou jsem pil hodně dlouho.

Když už mi to přišlo jako věčnost,odtáhl se a olízl si rty,na kterých byly ještě zbytky mé krve.

Bohužel mi ale vzal moc krve,takže jsem se neudržel na nohách,a jakmile mě pustil,skácel jsem se na zem.

Ihned jsem si k němu klekl a zkontroloval jak dýchá. Opravdu jsem se měl víc ovládat.

Vzal jsem ho opatrně do náruče a odnesl na gauč v mé kanceláři. Zakryl jsem ho tenkou dekou a šel dělat nějaké nevyřízené papíry,které jsem dřív ignoroval.