Kdo to může být? Že by Rick? Tak jdu tedy otevřít. Stojí tam kluk s atletickou postavou a hnědými vlasy. Ale není to Rick, ale Dan. Co ten tady chce?

,,Ahoj," řekne, ale jde vidět, že je taky překvapený, že mě vidí, takže nešel za mnou. 

,,Ahoj? Potřebuješ něco?"

,,No, nevíš kde má Sylvian, Nick a..."

,,Rick?" napovím mu.

,,Jo, on. No, tak nevíš, kde mají pokoj?"

,,Jo, tamty dveře." a ukážu na dveře nedaleko nás, napravo naproti přes chodbu. ,,Číslo 223."

,,Dobře, díky."

,,Jo, dobrý..jen...proč je hledáš? A proč máš s sebou ten kufr?"

,,Jsem jejich nový spolubydlící."

,,Aha."

,,Tak já už jdu," a vydá se směrem tam, kam jsem mu ukázala.

Já zabouchnu dveře a jdu si opět číst. Po chvíli se však klepání na dveře ozve znovu.  Otevřu dveře a tam stojí kdo jiný, než zase Dan?

,,Ano?" zajímalo by mě, co zase chce.

,,No kluci nejsou u sebe v pokoji a je zamčeno. Nevíš co mám teď dělat?" 

,,No, jedině počkat."

,,Aha, no tak díky za radu," ušklíbne se na mě. Postaví si kufr na zem a sedne si na něj. Uvažuji, zda ho nepozvat k nám do pokoje, ale co by si pomyslely holky? A co Rick? Tak to zamítnu a jdu se opět vrátit ke čtení knížky.

Po nějaké době se probudím s knížkou v ruce. Podívám se na hodiny a je půl desáté večer a holky nikde. Tak otevřu dveře a první co spatřím je Dan, který stále sedí na kufru a stěží má oči otevřené. 

,,Oni se ještě nevrátili?" 

,,Ne," odpoví, ale připadá mi, že to řekl trochu naštvaně. Mezitím co jsem však uvažovala co mu řeknu, ani jsem si nevšimla, že Rick právě stojí uprostřed jejich dveří, které vedou do jejich pokoje. Zrovna si povídal s nějakou zrzkou z naší třídy. Pak se rozloučili a on vešel do pokoje. ,,Rick už je v pokoji, tak tam můžeš zajít." Jedinou odpovědí mi bylo jeho tiché zamručení. Pak se zvedl a zaklepal na jejich pokoj. Chvíli si tam něco říkali, celkem dlouho na to, aby se jen domluvili, ale nakonec ho Rick přece jen pustil dovnitř. V tu chvíli jsem uviděla, jak přicházejí Lola, Mia, Nick a Sylvian. Před klučičím pokojem se políbili na rozloučenou a holky šly k našemu pokoji a usmívaly se od ucha k uchu.

,,No konečně. Kde jste byli?'' zeptám se naoko uraženě.
,, Byli jsme na procházce a u jezera...nezlob se,'' odpoví Mia.
,,No,podle vašich vlasů bych spíše usoudila, že jste nebyli u jezera, ale v jezeře.'' A začnu se smát. Holky se jen začnou culit.

,,Jo, a víte o tom, že Daniel je nový spolubydlící od kluků?" začnu s novým tématem.

,,Vážně?" diví se Lola, ,,Jak jsi to zjistila?"

,,Klepal u nás na pokoji, jestli nevím, kde mají pokoj."

,,Aha, a myslíte, že když tady máme taky jednu volnou postel, tak k nám taky někdy někoho přiřadí?" ozve se Mia.

,,No, to není jisté," ukončí Lola naši konverzaci. Pak už jdeme udělat večerní hygienu a chystáme se jít spát. Ještě mi tak bleskne hlavou, co vlastně dělala ta zrzka s Rickem? Sandy, napomenu se, je to přece naše spolužačka, nemáš důvod žárlit. Třeba jenom potřebovala pomoct s učivem a Rick je chytrý, takže bych se ani nedivila, že šla za ním. Už na to přestanu myslet, a jsem tak unavená, že za chvilku usínám.

Ráno je další krásný květnový den. Slyším, jak venku cvrlikají ptáčci. Holky se ještě neprobudily. No, ještě aby jo. Je teprve půl šesté ráno. Ale mě už se spát nechce, tak se rozhodnu, že se převleču, udělám ranní hygienu a jdu se projít po škole. 

Dlouho nikoho nepotkávám. Ráno to tu je trochu strašidelné. Jsou tady velké prázdné chodby a jediné co slyším jsou mé vlastní kroky, které se rozléhají široko daleko, až se divím, že to nikoho nevzbudilo. Přitom se snažím našlapovat co nejtišeji, jak umím. 

Najednou se ocitám na neznámém místě. Ani nevím, kam jsem se to dostala. Vejdu do nějaké místnosti, která je celkem pěkně zařízená. Zaslechnu za sebou šramot. Naskočí mi husí kůže. Vycházelo to zpoza toho mohutného závěsu u okna. Někdo, nebo něco se tam pohnulo. Bála jsem se, ale moje zvědavost nade mnou zvítězila. Pomalým krokem jsem se vydala k závěsu. Byla jsem od něj necelé dva metry, když v tom se za mnou ozvalo: ,,Co tady děláš?"

Lekla jsem se a bála jsem se otočit. Zůstala jsem nehnutě stát na místě. Osoba za mnou však pokračovala: ,,To nevíš, že do téhle části školy máme vstup zakázán?" Ten hlas...ten hlas jsem odněkud znala. Teď už nezněl výhružně, ale mile. Vždyť to je Rick! V tu chvíli jsem se otočila a spatřila jsem tam Ricka.

,,Co tady děláš?" zeptala jsem se ho.

,,Není lepší otázka, co tady děláš ty?" ušklíbl se na mě.

,,No, neuměla jsem spát, tak jsem se šla projít."

,,Ale tady se nesmí," a slovo nesmí zdůraznil.

,,To jsem nevěděla. Prostě jsem se tady najednou nějak ocitla." V tu chvíli jsem si vzpomněla. ,,Tam za závěsem něco, nebo někdo je!"

Rick sebou nepatrně trhl. ,,Jak to můžeš vědět?"

,,Slyšela jsem odtamtud šramot a ten závěs se pohnul."

,,To se ti určitě jen zdálo."

,,Ne, to se mi teda rozhodně nezdálo!" Proč mi nevěří? Já vím co jsem slyšela a viděla a on tady ze mě bude dělat hlupáka.

,,Sandy, neblázni. A i kdyby, tak tady nemáme co dělat, takže pojď sem, zavři dveře a půjdeme spolu na snídani."

,,Ale..."

,,Žádné ale. Pojď." Ani mě nenechal domluvit. Tak jsem tedy poslechla a udělala jsem to, co mi řekl. Stejně by mě zajímalo, co tady dělal on?

Ahoj, takže další kapitolka je tu. Hvězdička nebo komentář určitě potěší. Takže u další kapitolky. 

Jahoda2