Před sebou jsem uviděla obří budovu. Nad vchodem bylo napsáno velkými písmeny:
"Darwowa akademie".
Z budovy vystoupila nějaká žena a spustí: ,, Dobrý den děti, já jsem ředitelka Dollinová. Vítám vás na naší škole. Toto je Darwowa akademie. Budete se tady normálně učit, ale taky budete plnit různé úkoly a řešit hádanky. Teď vás rozdělíme do skupin a půjdete do svého pokoje si vybalit. Jděte do hlavní síně, aby vás rozdělili. Přeji hezký den a hodně štěstí." Otočila se na podpatku a odešla. Ani jsem si ji nestačila pořádně prohlédnout. Je ale štíhlá a vysoká a má vlasy sestřižené na mikádo zrzavé barvy. Ale to už se všichni rozešli směrem do školy.

Když jsme do školy vešli, uchvátil nás pohled na krásně vyzdobenou velkou halu. Byla to krása.  To byla asi ta síň, o které nám říkala paní ředitelka. Tam nás rozdělili do skupin. Byla jsem s Rickem, Miou, Nickem, Lolou a se Sylvianem. Potom jsme šli do svých pokojů. Rick byl s Nickem a Sylvianem. Já jsem s Miou a Lolou.

Začaly jsme se vybalovat a potom jsme se šly projít po škole. Byla obrovská. V šest měla být večeře. Je půl šesté. Máme půl hodiny čas. Tak jsme si začaly povídat. Já jim převyprávěla, jak jsem se tu dostala. Potom mi řekly ony, proč tady vlastně jsou. Nakonec jsem si uvědomila, že už jsem si možná našla kamarády. Mia je středně vysoká a štíhlá. Má rovné blonďaté vlasy, které má do delšího mikáda a modré oči. Lola je trochu nižší než my, ale má taky štíhlou postavu. Má dlouhé rovné světle hnědé vlasy skoro po pas a také modré oči. Jen já mám našedlou barvu očí a celkem dlouhé hnědé kudrnaté vlasy. Někdy jsou vážně nepoddajné. S holkama si vyprávíme o našich domovech. Jsou mi velice sympatické. 

Po nějaké době se podíváme na hodinky. Za pět minut máme být na obědě, ale asi jsme se trochu ztratily. ,, Holky, zkusíme to tudy?" navrhla jsem. ,, Tak jo." odpověděly jednohlasně. Po několika minutách jsme konečně našly jídelnu. Všichni už tam byli a čekali na nás. Když jsme si sedaly, nevrhali po nás zrovna přívětivé pohledy. Sedli jsme si ke klukům. Zdálo se mi, že se na mě Rick pousmál. Hned jsem měla lepší náladu. Všichni utichli a začala dlouhá přednáška. Říkala něco o pravidlech školy. Trvalo to docela dlouho. Po přednášce jsme všichni začali jíst. Když jsme dojedli, šli jsme všechny společně do pokoje. Myslím, že se z nás staly dobré kámošky. Možná to tu nebude tak hrozné. A když si vzpomenu na Ricka, tak si myslím že to tu bude přímo báječné. Z mých myšlenek mě ale něco vyrušilo. Někdo zaklepal na dveře.

Ahoj všichni, omlouvám se za zpoždění. Ale doufám, že se vám bude kapitola líbit. Budu ráda za každý like.

Vaše: Jahoda2